David Ripel (* 1993) není takový ten básník ze zakouřené kavárny, co pročítá sbírky pěkně jednu po druhé – z rodinné knihovny. Verše četl i rapoval před publikem, ale nakonec se "hudební dráhy" rapera vzdal, bylo v ní prý málo muziky. Přesto je na některých básních pro NCHP znát, že vznikly pro rytmickou, živou recitaci.
Student Masarykovy univerzity Brno si vyzkoušel i řeholi copywritera. Mladá fronta v Brně v říjnu 2011 publikovala jeho text v rubrice Studenti čtou a píší noviny. Přečíst si jej můžete zde: http://jihomoravsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=214549.
David Ripel je autorem bakalářské práce Friedrich Nietzsche a nacismus s anotací: Bakalářská práce je zaměřena na vztah filozofa Friedricha Nietzscheho a nacistického hnutí s cílem vytvoření vlastního stanoviska k celé problematice.
(Připravil Dalibor Maňas)
Červený martensky
Čtyři červený boty,
ale ani jeden pár.
A vzpomínky na to,
co se nikdy nestalo
Ošoupaný martensky
a platonický lásky?
Pevný boty se nejlíp
hodí na procházky.
Řekla mi: „Ty tvoje básničky stojí za hovno, víš?“
Ale pak dodala: „ Ale stejně je piš.“
Třešínka na dortu
Já jsem hnus, ty jsi hnus
pro lidi jako my
stvořil Bůh komunismus.
Omylem Sokratem
Chyby s tvrdým.
Jediný co vím.
Chibi s měkkým.
Je že nic nevím.
Fenylethylamin
Zamilovanost je feťáctví
a každej z nás to dobře ví
proto býváme tak rádi sjetí
tou nepopsatelnou blízkostí
tou chemickou reakcí.
Tyhle směšný lásky
z nás dělaj´ feťáky
zlomený srdce jsou naše absťáky
tyhle směšný lásky
jsou jako psychotropní látky
už po nich není cesta zpátky.
Černá kočka
Černá kočka se proměnila v stín
černá kočka se rozplynula v dým
z černé kočky už je jenom plyn
už ji nikde nevidím
Potkal jsem ji na rozcestí
což nic dobrýho nevěstí
na panelovým předměstí
jenom zkázu a neštěstí
možná je z ní mlha
možná jenom zdrhla
ale co to mění
když tu stejně není
tak jako léto je pryč
teď nezbylo nic
chtěl jsem jí říct
chtěl jsem jí říct
chtěl jsem jí říct veď mě
ale zmizela ve tmě
v noci ráno ve dvě
na asfaltové cestě
možná že se vrátí
objeví se na trati
aby se zas mohla ztratit
aby se zas mohla ztratit
Modrý pondělí
máme modrý podnělí
protože jsme dělali
co jsme neměli
a teď jsme v prdeli
ve všední den
den po neděli
tak prosím řekni mi,
že jsme to nevěděli
že za všechno se platí
a že ani ty ani já
nejsme svatí.
Že všechno co dáš
se ti vrátí
Že všechno co máš
můžeš ztratit
jako všichni
zkažení synové dobrých matek
co nechtěně vnesli zmatek
do životů tolika mladých dívek
jen pro těch pár krátkých chvilek
tohle máme na oplátku
za to co jsme dělali při pátku
sami jsme si upletli oprátku
sami jsme si upletli oprátku.
Neon
Znáš taky ten pocit
když procházíš v noci
skrz město plný pastí
nonstopů a heren
oči těch lidí říkají
my v tom taky jedem
ať už je léto anebo leden
neonový slunce zapadá až ráno
jdeš dál a v hlavě máš nasráno
komu je přáno, tomu je dáno
komu není dáno, ten snídá bahno
tohle je moje milovaný město Brno
město Brno, město Brno
když končí noc a přichází ráno
Čorkaři se pikem vysmaží
hustlí lup na hlavním nádraží
fízl to vidí, nepřekáží
má dost práce s jinou pakáží
bezďákama, kteří všude močí
trhá to srdce, nos i oči
ale komu není rady, tomu není pomoci
opak tvrdí jenom cvoci - hipíci, baroví proroci
ale tihle lidi nikoho nespasí
ať projdou tou ulicí, ať projdou tou ulicí
tohle je moje milovaný město Brno
když končí noc a přichází ráno
Já jsem tím městem a to město je mnou
svítí mi na cestu když procházím tmou
na cestu mi svítí – neon