Na křtu poslední a zároveň posmrtně vydané sbírky Milana Kozelky (3. listopadu 1948 Kyselka – 5. října 2014 Praha) Fastfood (http://jteees.blogspot.cz/), na jaře letošního roku v hospodě Sokol na pražském Smíchově, mluvila jeho kamarádka Pavla Vaculíková o textech, kde se Milan Kozelka zabývá tématem "duše"... Tento básnický text nám poskytla. Domníváme se, že jde o pozoruhodný a zároveň samostatně stojící útvar, který by neměl být ctitelům tohoto jedinečného českého básníka utajen. O jeho "aktuálnosti a trvanlivosti" ani nemluvě.
Pavla Vaculíková k tomu napsala: "V jedné ze šesti krabic od banánů, celé pozůstalosti po Milanovi Kozelkovi, byly i tyto texty. Úvahy o duši. Nadoraz, není před nimi kam uhnout. Byly to rukopisy, nebyly datovány a některé byly přeškrtnuty křížem. Proč, o tom nechci spekulovat. Nicméně si myslím, že stojí za zveřejnění. Jen se mi chce dodat, že Milana teprve čekala doba, kdy ležel téměř zcela ochrnut na zádech po nemocnicích."
(Foto: Richard Lutzbauer)
I.
D u š e je po otci syrovým masem
a po matce kyselinou
sírovou. Jejími dvojníky
jsou lučavka královská,
vaginální šlem a slzotvorný
ply. V okamžiku smrti
přechází na pozice
konkurenčního managementu
přesná lokalizace je
protiústavní a
kontraproduktivní.
II.
D u š e prochází mnoha funkčními
obdobími. Její upotřebitelnost
se měří velikostí
pohlavního údu. V církevní
hierarchii je vředem
na dvanácterníku, před použitím
se skladuje ve tmě a chladu.
III.
D u š e je živočišně tělesná, čím je
obéznější, tím víc se blíží ideálu
vyčíslitelné krásy. Kulturistická
průprava činí duši
způsobilou pro velkorysou
spotřebitelskou shaw a
zajišťuje příliv sponzorů.
IV.
D u š e je zdrojem snadno roztíratelného
sádla, ve své medializované jednoduchosti
smazává rozdíl mezi (prdelí a snem).
V.
D u š e českého člověka je gumová
a sulcovitě pružná, podle okolností
mění barvu, před obezitou
ji chrání neprodyšný
tukový obal.
Na otázky neodpovídá,
odpovědi neočekává. Zakonzervována
v těle stejné kategorie
stává se maskotem řitních partií,
demokraticky socializovaným
železničním frackem.
VI.
D u š e připomíná jitrnici.
Rozemleté maso uvězněné
ve střevě, po obou stranách
zašpejlované, nikdy nemění
formu. Při opékání
prská, roztrhne se,
masová břečka se po pánvi
rozlije jako kus kravího
lejna.