Jura Dokoupil: Nikam nevedoucí cesta ruským kolem

neděle 26. června 2016

Zakládájící a zatím jediný člen Mimoreal Songs of the Machine (http://mimoreal.made.cz/), Jiří Dokoupil (* 1971), schovávající se zpravidla za pseudonym Ian Mimoreal, je pesimista. "Odkrývajíc svoji vnitřní pravdu v konečném důsledku nenacházím nic," říká. Jeho první částečně zveřejněná sbírka se jmenuje "Proti tvým pravidlým". Žije v Brně. Živí se reklamní grafikou, videem, střihem.























***


Optimismus je mizerné slovo...
vadí mi
a nejen proto
že jsem zasekaný nihilista

Víra je revoluční
odborové hnutí nevěřících
stavící se samotnému bohu
jako penis, který sám nemá

Touha je ztráta cílevědomosti
marnost dlouhé chvíle
nikam nevedoucí
cesta ruským kolem

Láska, vůle k nesobectví
a marný výlet do snu
v pořezaném zápěstí
kapka krve, která tě neopustí

Světlo je zdechlá tma
šířící marný pocit
že vidíš
ale ty nevidíš

Všechno má smysl
děj i happy end
slova jsou
My? Možná





***


Občas hraju na kytaru, klavír nebo na foukačku
hraju hlavou, protože rukama ani hubou mi to nejde
někdo prý hraje srdcem, ale to kecá
duševní poruchy nemají zvuk
jenom syčí
myslím na to, že jsem konečně sám
a že to zní...
že to dělá přesně, co chce moje hlava
Dívat se okolo a nevidět lidi v televizi
politické mudrce
hráče na bezpředmětné cíle
herce
Náš pes na nic hrát neumí a proto si na nic nehraje
když najde hnůj, vyválí se v něm
pak nejkvalitnější hovno sežere
smrdí po sračkách a vůbec mu to nevadí
naopak
musí mít silný žaludek
a já věřím
že má i důvod





***


Pocit bezmoci - neznám
jo, děti jsou zdravé
Pocit úzkosti - znám
po opici... nedá se to vydržet
Pocit nenávisti - neznám
zbytečnosti neřeším
Pocit marnosti - znám
marnostníci jsou jako spermie
musí ven!
Pocit strachu - neznám
nic to nezmění
Pocit bolesti - nevím
možná trochu
Pocit štěstí - nevím
neumím ho rozeznat
Pocit zklamání - znám
umím si ho navodit
Pocit zamilovanosti - znám
je to ono? Chtít vědět s kým si píše a proč?
Pocit každodennosti - znám
smyčka hrající než se sedře a přetrhne
To je pocit smrti - neznám





***


Protestuji
proti plytkosti, pokrytectví a konformismu
Protestuji proti poklonkování a vtíravosti,
falši a povýšenosti
bezcharakternosti,
netoleranci a nenávisti.
Protestuji proti rasismu,
krutosti a zlu
proti sobě samému
smočenému ve všech sračkách života
i v slzách usedavého pláče ženy
částečně nedozrálému červu
který by se kuklil
jen aby vzlétl
nebo snad jen
přečkal příští den...





***


Stojím v předu z ulice a zvonek slabě chrčí
vrata jsou zavřena
neslyším šoupavé kroky tvé babičky
ještě když žila, vyhlížela z okna
jestli někdo nepřijde
pak mi naložila talíř zelné polévky
papej...
klepu na vrata
zprvu potichu
pak hlasitěji
dům je tichý, neodpovídá
neslyšíš bolest mých kloubů
znějících jako když padají kroupy na parapet





***


Snažíš se usmívat
protože se to dobře vyjímá na profilové fotce
to je jen malé pokrytectví
kterého se dopouštíš
jsou větší
lžeš, protože je to snadnější
kradeš, protože to jde
věříš v syna boha
v touze vlastnit jeho relikvii

Jo, jsem negativní jako prase
neusměvavý na své profilové fotce
ale ty jsi jiný
jinak bys tato slova nikdy nečetl





***


Jsi optimistická krásná a originální
narozdíl ode mě
Líbí se mi, když si lakuješ nehty
ne už tak, když mě
Někdy mi připomínáš ementál
jindy pyramidu
bez dveří
Většinou jsi střízlivá
narozdíl ode mě
Nikdy nehulíš trávu
Když ležím na otomanu
ty na otowomanu
v jiné dimenzi
a jiném čase
Někdy se potkáváme
a to pak jiskří
jako když spocený chlap svařuje
Díky tobě už chápu
co je důležité
hledat tě





***


Rodící se vášnivá chvíle
pak zbabělý útěk
pokleslost

Hlava, nehlava
Nic víc než vůle
pravda konstatována

Upřímnost pod nevědomostí
řeč zaplněna slovy
prachy odkloněny

Nechat se za vraty
nemlátit na ně
ne kdykoliv

Hlava nehlava
rvát se za něco
co není tvoje

Zapomenuto
nechtěno
vyříkáno z duše

Zítra se nečíst
nedívat se do zrcadla
jako na obraz Doriana

Už neudržím smích
a tak mě opouští
pomalu...





***


Omamná vůně odhozených květin
z popelnice na hřbitově
lákavá stejně jako ta tvoje

Vítr češe končetiny stromů
strhává listí každodennosti
smeták a na lopatu s ním!

Mohl bych zůstat, ale nevím proč
déšť smyl tu vůni do kanálu
a těžký vlhký vzduch je všude