Michal Stránský: Proto tak rádi nasloucháme vodě

neděle 13. března 2016

Michal Stránský (* 1966) se narodil v Uherském Hradišti, kde dodnes žije. Po maturitě na stavební průmyslovce ve Zlíně pracoval v klubu mládeže, dále jako volební manažer Občanského fóra, redaktor městského Zpravodaje, od poloviny devadesátých let pak jako grafický designér a lektor v oblasti týmové spolupráce. Po roce 1989 vystudoval Divadelní fakultu JAMU a mnoho let se věnoval zážitkové pedagogice v Prázdninové škole Lipnice.


Napsal písňové texty pro řadu divadelních a hudebně-tanečních inscenací. Vydal sbírky MeziOkamžiky (vlastním nákladem, 2009) a Na hruškách nebe (Kniha Zlín, 2012). Uvedené básně jsou vybrané ze tří sbírek, které nám poskytl. Ze dvou výše uvedených a také (pět posledních) ze sbírky nazvané Tajemný úsměv Soomin Woo (2015) popisující autorovu cestu do Asie.


(Foto: Eva Jiříkovská)

















***


spí ticho za rohem
kmotříčkovy stodoly

a všechny ty věci
na druhé straně
oživlého plotu





Sweetání


svítá nad naším
supermarketem
pokladní už jedou
na ranní

ve stáji
nad zlatým teletem
od nozder pára
jak prázdná
komiksová bublina

advent 2007





Holubi


první kokrhání v novém domě
sny nenechaly ani
otisk tlapek na prahu
a večerní obětina
pro domácí skřítky
se jen tak odjevila

ptám se sousedovy vzduchovky:
proč zabíjet holuby
kteří se vracejí
pod prodanou střechu





***


viděl jsem ženu
ve vlaku

kašmírový šátek
sedl jí přes ramena
jak naučený papoušek

byla tak celá sama





***


zní to jak Praha v telefonu
tramvaje zvonek zástupy
za zvonkem veliký hlas zvonu
a zboží plné chalupy

radši se neptám
odkud voláš
neunesl bych jistotu





Děda Karel


je jenom jedna
přesto máme
když přijde chvíle
každý svou

nosí prý úsměv
staré známé
kdo vědí už nám
neřeknou

květen 2008





***


v den
který vede do údolí
je na dně kapsy rozemnutá
nenápadná lítost sestupů

proto tak rádi
nasloucháme
vodě





Samoty


jsou samoty tak spolu
když noc mění kulisy

jsou samoty připíchnuté k zemi
hořícím vláknem žárovky
a nedočkavým krokem hostí

jsou samoty jak perly
navlečené na štěkotu psů
začátek nesnadné odpovědi
na otázku položenou z noci





Podle hvězd


štěkot psů
v pravé půlce noci
hoří tma
stíny si namlouvají
pravdu černých koček

daleko za slovy
jdeme po krajnici času

pod patou škrtl kamínek
vykřikla chladná vůně vzduchu
ze sna zadupal králík
do trávy žuchla hruška

nikdo si nepřál vůbec nic
a zrovna jedna padala
laskavě
beze spěchu





Je chvíle po dni


za ohbím cesty malá tma
rozpouští vlasy
vprostřed slova
zlomila hvězda
stéblo zla

a smutky bosé opatrně
překročí vůni
prasklých třešní

voda se zvedá

kyne k luně





Taje


divoké jaro
jinotaje
v pomalých stínech
hrudy ledu
a z pronikavé černoty
vyráží vášeň

raší sny





***


na holém břichu
nekonečna
chtivými prsty
slaboproud

houpá se v bocích
cizí tečna
zhořelých lásek
doutná troud





Ústí


je nad Orlicí ústí úst
jazyk se sklouznul
ženě po rtu

zuby jak rota při raportu
na šíji slyšet
chloupky růst





Vyprahlo


tajemství v bankovním účtu
ztracená láska v generální ředitelně
šeptem a po francouzsku

ach šíje cizineckých krásek
stýskání přesazených žul
v kočičích hlavách
divné hraní

zavalen slevami
plivu krev
abych se vyhrabal
na správné straně





***


pomalé ráno nad údolím
tichý zpěv laskavých vůní
sluneční dlaně na oblinách hor

člověk bez otázky
plný klid





Tetky


na mostku
přes obecní struhu
tři tetky stojí

veřejné mínění

nikde ani skulina
nikde tomu konce





Tati?


ze spleti pěšin
kdesi ve mně
pocit z vlastního otce
můj pocit z vlastního otce
ve mně můj pocit z vlastního otce

odstíny v hlase
nakročení k smíchu
zastavení paže
mlčení na hrázi rybníka

přihlížím v sobě
pokusu o věčnost

zeptat se stydím





***


plujeme nocí proti času
nahoře myriády hvězd a dole

pás galaxií megapole
své oči na té kráse pasu

sleduju vesmír z okýnka
i letuščina kolínka





***


jdu dnes už pátou hlavní ulicí
to město chápu jenom zpola

není tu kostel fara škola
náměstí s hospodou a radnicí

zato je všude Asie
tuším že tím to asi je





***


napřed polévka se žen-šenem
pak zázvor česnek také chilli

snad abychom žár uhasili
chladný čaj v hrnku tenkostěnném

tak lidé spolu večeří
čas čeká venku u dveří





***


malinký klášter nad soutěskou
kde voda kámen věčně hladí

a skály potom neprozradí
kam mezi nimi strmou stezkou

jde každé ráno jeden mnich
kdybych já věděl – mlčel bych?





***


toto mně nejde do hlavy:
pod námi Rusko už tri časa

jen občas město (žádná krása)
kde konec je té Šumavy?!

gulagy hledám v stromoví
vedle mě Eva klidně spí