Nové básně Dalibora Maňase (* 1966), zakládajícího člena elektronického recitačního kroužku Vítrholc.
Nakonec to budete vy
Potkal jsem básníka v herně
slyšel ho mluvit při chcaní na záchodě
Nakonec však jen vy
budete s těmi básníky spát
Viděl jsem dávno mrtvé štětce
debatovat o výtvarném umění
nakonec to bude na vás
abyste s nimi vydržely
Slyšel jsem moře kapel
měly výraz a šlapalo jim to
Neviděly si bohužel na špičku nosu...
A zas to bude jen na vás
poslouchat při tom jejich hudbu
Máte to prostě tak dané,
Ale znám i umělce
kteří přijdou domů
zují si boty
a nasadí spokojeně papuče...
Kunda je živý organimus
Dead cat bounce
Až přijde, řeknu jí
kdes byla tak dlouho
ty seš ta jediná
se kterou jsem mohl
vždycky počítat
protože ty předtím
přišly jen proto
aby odešly
aniž by se tím
cokoliv změnilo
Když´s přišla ty
kohout nevydal hlásku
ze stromu nepadl list
ani plešatá koruna
neshodila věnec
červených jablek
Bike mantra
Závidím lidem ty obyčejné
často nesmyslné rituály
Ten pán má obyčej
že vytáhne na zahradu kolo
vede jej za sedátko
v ruce má kýbl s hadrou
uvnitř to bublá pěnou
Zkušeně zvedá stroj za sedátko
a otáčí kola, která umně
hadrou mydlí, řetězu se vyhýbá
jako čertisko kříži
Těšil se, až déšť vymyje z hlav lidí
nenávist a na stezkách se bahno
zase zabydlí, aby mohl vyrazit…
Těšil se domů, na svou
bikeovou mantru
***
Báseň v záři
displeje chytrého mobilu
píše se lehce
- stačí se přehmátnout
a verše se plní novým iTvary
Stačí se zamyslet
a významy bují jako tráva po dešti:
svět je umělý jak poezie
ve světle televizní obrazovky
jak pravda umlčená v příšeří
jako pocity zamřížované tmou
když nahlas zazní slova
která už nikdo nedokáže zopakovat…
Báseň v záři
displeje chytrého mobilu
vypadá jako lístek na nákup
Báseň ve světle
záře televizní obrazovky
báseň v polotmě
která se nedá
podplavat
Boty
Vzdejte hold těm věcem obyčejným
a nespolečenským a tolik jednoduchým
které přesto, že urazily tak dlouhou cestu,
nestojí za ten hřích
Ti, kdo slouží a nesou
sami nikdy nedorazí až k cíli
A když se onosí a do hedvábna změknou
hrdost jim přetřou černým krémem
a hadříkem fasádu přeleští
Natolik se světu přizpůsobily
že spolu s duší
nad věcí
bezvládně
trnou…
Patetické turbo
Radujte se!
Kult svátků doprskal
už vás zas dohnaly
ty všední dny
a vrací vás zpátky
na zem
Rachejtle odpálily do oblak
rozum i mozek - kdyby
tak ohněm slavili volby
a šílené pyro by spustilo
anarchii svobody…
Po bílé střeše
hladoví havrani poskakují
- a jejich stopy
jsou symboly křížů
s padlými rameny
aby konečně lež i pravda
ztratily smysl…
Anatomie zla zní:
Chléb a hry
po hipstersku:
po práci legraci
Systémy vládnou
-už zbývají jen ty stroje
Povinnost je pověra
co vládne bez fantazie
I bez emocí
Radujte se!
***
Miluju to
padající listí
propadání do bažin
závratě chmur a mlhy
To tlení
V tom podzimním lese
ve tmě
se kotě za obrysem baterky honí
a ztrácí se
od stáje daleko
motá se v tom strašidelném lese
zrzavé
Ne kdy a kde
Ale jak
Od krbu se dá utéct k vínu
a naopak
Na procházce s koněm
na vodítku jako se psem
po zvadlé louce
tím bodlákovým sychravem
Jezdkyně osekané
větvemi z tamtoho
bubáckého lesa
vystrašení ochočení koníci
vylekaní srnkami pokrytými jinovatkou
Od krbu se dá utéct
k vínu
a naopak - od vína pryč
***
Miluji přesně ty dvě
koruny stromů
před okny tam v dálce
(seďte vzpřímeně
abyste to samé viděli)
Vše dopředu pečlivě namyslete
a nepouštějte slova jak papírové draky
podzimu nazdařbůh
na provázku někam
nahoru do piče
Musíte tomu rozumět
jinak to nemá smysl
ani pro vás
a už vůbec ne pro mě
***
Mezi svými každý mesiáš
ale bez svíčky a elektřiny
ve vypnutém koutě
teprve každý silný příběh začíná
po slovech šlapajících
pátečním volnem
mokrým blivajzem
těžké nohy sněhobílé noci
ten den
už dopoledne...
Prastarým zímním sluncem zahalená
elektronika volnosti
když za ruce
propadající se rytmus toho dne vede
a slábne, a slábne, a slábne...
Brno
V Brně je všechno v centru,
gangy, postavičky, fízlové, podivíni, koleje
křižovatky se zabržděnými přechody
koc co míjíš je lepší, než ta, kterou předháníš
v brýlích i bez nich
na slunci
ve stínu
Brno
ve stínu Brno
Pičo Brno
Brno či čo
Smrk tekno
Prázdná mysl je tělo
V dlani se hýbe hladina
Na loktech vrávorá vítr
Smrk nebo tekno?
Prázdné tělo
na dlaních vítr
oči bez spánku
hladina po snu šmátrá
Mysl rozdrásaná
Smrk nebo tekno?
Ta prázdná mysl
putuje autobusem
vypočítává krajinu
jako moderátor
Kde není zdrojů
tam není pomoci
Smrt nebo tekno?
***
Černý velký stín
jako vlna zaplul do stáda
Bylo to poprvé
- nekonečná louka v kopci
a koně nikde!
Velký černý stín
s hlavou u země do nozder
hlínu natahuje
Neví, kde to zase je
Stopuje stádo tam někde
Stín černý veliký
řehtá, dupe přední
dokud se některý z koní
pořádně nepoleká
a louka je řeka
Sdílení
Nebe je jeden temný
tmavě modrý těžký mrak
a z hradby náhle roztrhané
olovo ve tvaru křídel mořského orla
Zvedáme oči k nebesům
- čím blíže k obloze, tím
lehčeji se člověk cítí…
Pod nohama dvorek
který ku večeru odkapává
a za obzorem stádo větří hlad,
který mu už do žlabu chystají
Divoce ke stáji blátem se žene
Jaro jak prase
Chlupy slepené bahnem
na kopytech kobylince hlíny…
Lipicánka
Jen mě pohlaď
Zlověstně k šíji
přitisknu uši
Dotkni se mě
- vycením i zuby
Zkus to znovu
a hrábnu kopytem
Ve stáji se na lásku nehledí
tam se spí
a ve žlabu míchá jádro
Vypadni
nebo přines suchý chleba
Můžeš mě pak
donekonečna pozorovat,
abys měl o čem přemýšlet
Byl to kůň
Pochopit koně
znamená stát se koněm
mříže nejsou
části kříže
Člověka nepotřebuješ,
ze stáda pryč se nechce,
na louce každý místo má
ani čas tam nehraje roli
teprve když slunce zapadne
a ve stáji seno zavoní
Nic jiného smysl nemá:
podzim, zima, jaro
a léto jak zelená řeka
Rukar
Černý velký stín
jako vlna zaplul do stáda
Bylo to poprvé
- nekonečná louka v kopci
a koně nikde!
Velký černý stín
s hlavou u země do nozder
hlínu natahuje
Neví, kde to zas je
Stopuje stádo tam někde
Stín černý veliký
řehtá, dupe přední
dokud se některý z koní
pořádně nepoleká
a louka je řeka
Do Brna sám
(věnováno Tinochitě)Brno a pes
to už dlouho neplatí
u okýnka na jízdenky
mohl bych si z úcty
jen tak připlatit
ale co by se pak vrátilo?
Brno je čepice
která se nosí podle počasí
- jednou tě vítá, jako vítěze
jindy jen vystoupíš
a seš poražený
Vánoce
Sváteční návštěvy
kradou čas
Rodiny, přátelé
a pak kamarádi
kteří si vzpomenou
ale na které už nemáš vůbec čas,
Spirála časem se vine
Nic nemá počátek
nemá to konec
Bloudíš ve vlastní hlavě
zatímco tělo vandruje světem
Sváteční esemesky
přetékají prázdnotou
O půlnoční v kostele
potí se omítka
a zdi sají supermarketový pot
Vánoční chandra je peklo
Tolik zbytečností
a bez stromku bos---
Holky se vydaly…
Vyšly si v dešti
hledat ty malé kamínky štěstí
jedna měla předtuchu kam
druhá zase věděla k čemu
Dvě jsou vždy horší
než armáda tatarů
- tři už se nedomluví
Holky co stále hledají štěstí
ale nikdy s ním dlouho nevydrží
***
Jak je to s těmi
zavřenými dveřmi
které se jen z jedné
strany dají otevřít?
Nebyl to průvan
který je zabouchl…
Jak to je s těmi
spálenými mosty
za nimiž leží krajina
o níž se už nikdy nedozvíš?
Nebyla to jen zbytečná
nenávist nebo póza…
Svět přeci není jen
Timur a jeho parta
Příběh
Rozvěsil jsem tu trapnost po stromech
jak špinavé prádlo
Ona si přisadila
a přibarvila tu špínu
Rozbil jsem hráz a spustil vodopád
nechal se litovat na počkání
Říkala, divíte se, je to sráč
tak ženu svou bývalou chválí
Tak obě strany vynesly
před dveře svých já to,
co mělo zůstat zasuté
- až zvracelo i denní světlo
***
Bylo by to stejné
kdybychom obsadili akvária
naprázdno otvírali hubu
a oždibovali rostlinky
Zase bychom hráli
všemi barvami
a báli se hloubek
které oceánům vládnou
Lidi jak rybičky
svět divadlo
jemuž sám Vesmír
sype krmení
Nezahrabeš
Do nepaměti slov
žádný pocit nezahrabeš
Kolem prochází průvodčí
s vytetovaným odjezdem vlaků na kůži
V kupé plném
internetových kovbojů
(s neznámým číslem icq),
za zvukem dveří
vždycky něco je
a ne každá návštěva
nosí víno a cigarety,
dokud to jen půjde
budeš si myslet
že to nikdo to neví!
***
Jen ve městě se může člověk dostat
do slepé uličky
Na chodníku se roztahuje
stavební firma
do protisměru zase šustí
chumel malých dětí
On nebo ona
jen o jedné botě
v dešti podél zdi
šmatlá
s chumlem se sráží
do kaluže bosou nohou šlape
Kurva - si ulevuje
A zase Brno
Studenti jsou zpátky
Kavárna Švanda má ucpané hajzly
a hovna se derou do sprcháče
jako ti nadržení štíři do šalin…
Podzim je tady
pod nohama praská suché listí
město se plní jako odpadkový koš
a za branami se houfují uprchlíci
V tom městě se čas nevrací zpátky
a do stejných kolejí nedá se najet
- vzpomínky na chvíle
kdy byli jste šťastní
už nikdy nic nevrátí
Ulice vedou dál a dál
kopou v nich kanály
a přičmoudlý král
rozdává love za metry hlíny
která se do země už nedostane