Zuzana Lazarová (* 1986), básnířka, fotografka, studovala v ateliéru Miroslava Vojtěchovského, pracuje jako fotografka ve Studiu FAMU, spolupracuje se surrealistickou skupinou, publikovala v Analogonu, A2, Tvaru, UNI a v antologii Nejlepší české básně 2013. Připravovaná sbírka Železná košile vyjde v nakladatelství Fra.
Spisovatelka a překladatelka Pavla Horáková o básni Lilith Zuzany Lazarové pro Nedělní chvilku poezie napsala:
Lilith – vědomí temnoty
Lilith, Černá Luna, žena neodvozená a rovnostvořená. Bytost temnoty, vyhnaná z ráje i z biblického kánonu, odvrácená strana ženství vytěsňovaná do nespodnějších podlaží nevědomí: pro muže zlá anima a předmět nejtemnějších žádostí, pro ženy projekční plátno nepřiznaných sklonů. Když nemůže být milována, nechť je aspoň obávaná a nenáviděná. Čím více je však bolestiplná nevěstka odsouvaná a vymítaná, tím větší je její vražedná – a zároveň potenciální tvořivá síla. Text Zuzany Lazarové nasvěcuje všechny tyto stránky archetypu Lilith a je stvrzením myšlenky, že nejlepší způsob, jak zkrotit démona, je ho obejmout.
Lilith
Tato slova jsou psána spermatem metafyzika
neviditelným inkoustem používaným britskou rozvědkou
Je-li písmo stále čitelné
sperma ještě nestihlo zaschnout
Proto se ty lidská samice raději střež
intimního styku s těmito listy
Jednání poslední
Nepřítomný Lilith zručně mrzačí
Obléká ji do obnošených dětských šatů
které jsou jí nevkusně malé
Marnivě ji popichuje vidličkou
v rytmu půlnočního tanga
Jsem poslední zrnko písku v hodinách času
Jsem černé světlo, jednooký jeseter
Jsem trojitý uzel na konci provazu
Budu tě rozepínat zezadu
strkat své nemyté ruce pod koberec
hladit tvé holé parkety
Žiji před vlastním tělem
i když bych měl žít tam někde uvnitř
cítím se být venku
Jsem mrtev, zemřu a nelekej se
když ti prozradím
že to není zdaleka poprvé
Chci aby se tvým jediným chtíčem
stala má nepřítomnost
Lilith vytrvale svádí ježka v kleci
Namalovala jsem příliš dokonalý portrét člověka
nemohla jsem si ho nechat
Navštěvuji již jen ztichlá místa v zemi
kde rostou siamská dvojčata
oddaně srostlá nosní přepážkou
Věčně si hledí do očí
Pravda ale je, miláčku, že Bůh tenkrát
tak trochu pil
a málem tě nechal pobíhat po světě bez očí
To já nabrala z Evina klína hrst Adamova mouru
a oči ti na víčka nakreslila
Adam byl už tehdy bílý jen na povrchu
a černý uvnitř
V Africe ho navíc
omylem vyprali naruby
Tak na šňůře uschnul
a tak ho taky lidé nosí
Nepřítomný se zakusuje do nahnilé malvice
Kulka mu líně vrtá hlavou
Síla není v pojmu
Jde jen o to naučit se spát za chůze
Dýchat z průduchů na dně nepříčetnosti vlastního těla
Lilith by zatleskala
ale nemůže najít ruce
Láska je především vztah mezi umírajícími
Jak udeřit motýlím křídlem o buben skutečnosti
pokud je smrt přesně tím
čím se zdá být?
Nepřítomný se opájí nadějí
Ach, morem jsem stižen již celá léta
Jen z ohleduplnosti ke krysám jsem se ti zapomněl zmínit
jak důležité je zdraví prostitutek pro zdraví národa
A jak hluboký výstřih dokáže zkomplikovat dopravu
Lilith klopí oči
Hříšné ženy mohou být příčinou zemětřesení
Stejně jako všechna ta báječná tajemství tvého těla
Žít život jako představu o něm
Hledat tak, abys nenašel
Jen nedostatek intelektu a fantazie
Mě dokázal spolehlivě ochránit před světem
Lilith pláče při pomyšlení na vraždu
poslední naději ženy
Nepřítomný se odtahuje
Pláč je jen jiná forma vlhkosti
Lilith šeptá do nepřítomného ucha
Non omnia possumus omnes
Odbíjí půlnoc
Nepřítomný si otírá povadlý ocas vraním křídlem
které jí ohleduplně vytrhl z rozkroku
Třikrát si jej omotává kolem beder
aby si po něm nešlapal kopyty
a utahuje na uzel
Znenadání se sám vzněcuje na obou koncích
symetrickým černým plamenem
a nejistým krokem vrávorá ze scény
Nicméně jí to udělal tak dobře
že Lilith již brzy k ránu
začíná plynule hovořit s francouzským přízvukem
a poté ztrácí paměť na několik let
Divák usíná
Probouzí se s vycpanou husou v náručí
a nebývalým pocitem viny