Básník Jiří Dynka (* 1959) vybral pro Nedělní chvilku poezie básně ze své poslední sbírky koncipované na podkladě jeho korespondence s kyjovským básníkem Jiřím Veselským (1933 - 2004). Jmenuje se Krev na onom světě Jiřího Veselského. Jiří Dynka k tomu dodává: Při předloňském pročítání Veselského dopisů (z let 1988 až 2002) jsem si uvědomil, že jim dominují dívky, „cérečky“… a bylo to k zbásnění: k pořízení soupisky Veselského lásek — některé byly vybrány a „zremixovány“ pro Nedělní chvilku poezie.
Jiří Dynka před tímto dílem vydal sbírky: Minimální okolí mrazicího boxu, wrong!, líviový lenkový, Sussex Superstar, Tamponáda, naučná stezka olšanské hřbitovy, Poběžme natrhat růžové kakosty.
Foto: Milan Ohnisko
Iveta
V roce 1989
šestapadesátiletého Jiřího Veselského
vzrušila až k lásce čtyřiadvacetiletá IVETA,
cérečka ze Znojma: ty s těmi prstíky u nožky
vypadáš jak opička…
a jak na Purkyňově portrétu — učesaná
na pěšinku… z tmavých, do měděna vlasů.
JV: Nikdy Ti neřeknu, že jsi kurva…
ale dívenka-puellula… když luláš…
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Čuráš — a zrosuješ své chloupky
třpytem, jenž stoupá do hlavy,
tak jako stoupá pohlaví
do výše, jež chce poznat hloubky…
PUSU NA PUNČOCHÁČE… posílá JV
IVETĚ, dívence s teplým prsem,
po telefonu… a ona: ještě… ještě…
POLIBKY VZDUŠNOU ČAROU…
POLIBKY BEZ DECHU, BEZ PODUŠKY…
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
JV: Víc než týden jako bych měl každou
chvíli dostat infarkt. Nebo radši se zabít!
Rozchod je definitivní…
Jak tohle přežiji? Tak se žije poezie!
— A V LŮNĚ TVÉM PRACUJÍ KRÁSNÍ MLŽI
A V ŇADÝRKÁCH TVÝCH VYSTRKUJÍ RŮŽKY…
Rudnoucí
V roce 1990 se Jiří Veselský zahleděl
(v čekárně u lékaře v Kyjově)
do asi devatenáctileté dívčinky: převysoké
RUDNOUCÍ révy nervů…
Jenže erekci nevyvolala… ani poezii…
jako ČTRNÁCTILETÁ U CHRUŠČOVOGRADU,
jak CHVÍLE PŘED PRVNÍM OBNAŽENÍM
14LETÉ OČÍM MUŽE:
…drobounce, křehce uprclas
při objetí svém rozčilením slastným…
JV: Tomu říkám socialistický realismus…
…z tmy břicha přicházel pach přirozenosti,
mladičká vůně řitní prostě vyšla…
Ivana („záchodová cérečka“)
Svatá Luitgardo, oroduj za Jiřího Veselského,
sedmapadesátiletého lenince: leninověrce…
v roce 1990 — na MDŽ — píšícího
osmnáctileté IVANĚ („ZÁCHODOVÉ CÉREČCE“)
na adresu opsanou na bzeneckém WC — resp.
luštěnou — jak NÁPIS VE ZNOJEMSKÉ ROTUNDĚ!
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
KAKAJÍCÍ DÍVKY… vzrušují Veselského duši
až po Veselského mez — jíž je — dívčí zadek
vytřený jeho milostnou básní, jí věnovanou:
takto se pro ni, KAKAJÍCÍ DÍVKU, stává skutečně
potřebnou! Duše JV splývá s dívčími výkaly…
Terezka
V roce 1998 pětašedesátiletý JV koresponduje:
Je mně krásně… TEREZKA
je Žádnej neví, co jsou Domažlice… panebože,
a já nevím, jestli TEREZKA má už třináct…
a je to k zbásnění…
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
V Kyjově…
je mně hezky, ale moc… v místnosti, kde byla
TEREZKA zplozena, jí začínám v TRANSU psát…
…máš v očích zelenooké olivy
a k zamilování máš kteroukoliv z nich…
ve Tvém políbení odbolívá mne dech…
Teď zas muka, jestli jí ty verše poslat…
naštěstí to ještě není celé… člověk
se musí dostat do bezohledného TRANSU,
až má sám slzy v očích — jak jednou
kolem druhé hodiny v noci řádkou
— TVÁ LPÍČENKA U NEKONEČNÍČKU —
jako lpění na lásce a trvání v ní… TRANS!
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Jak to říct a o kom, komu — skrze koho,
skrze kterou… TEREZKO…
POJĎ SEM KE MNĚ, DOKUD JSI JEŠTĚ NEUMYTÁ
A ZPOLA SPÍCÍ…
Martina
V roce 1998 pětašedesátiletý Jiří Veselský
koresponduje: …procházím patrně největší
pocitovou krizí v životě… týdenní čmárání
s hroznými depresemi… dnes jen skica
k další básni „ze života“:
…samovolným pohybem kyčle z Tvojí nožky
mluvíš o tom, že hned chceš se mnou jít…
Doufám, že chápete, že jsem nesbalil děvku,
abych mohl psát POESII…?!
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
MARTINO, dvěma rty
zpěvavě opakuješ
„POROSTOU, POROSTOU“ za každý malý prs…
Hledím, jak se ty rtíky pohybují
při rychlém spádu slabik „MOJE …NDIČKA“,
zlíbám Tvé rty a poté zulíbu ji…
— Jsi jednička,
jediná nádherně umíš říct naříkavě a plaše,
že Tě SVĚDÍ,
v rytmu, jímž naříká kočenka, když se páří…
Milena
V roce 1998 pětašedesátiletého JV
vzrušila cikánská míšenka MILENA…
drobňučká… VLEZ KE MNĚ OKNEM,
MILENO, S TÍM NEJVÍC BÍLÝM JMÉNEM,
MILENKO…
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
JV: Je jí čtrnáct
A chodí do pomocné školy: do 7. třídy.
Lže, ale je hezounká… MILENA,
zvaná Gejša… Chtěla 4 koruny…
ale já je neměl — jenom dvě flašky…
Hrachovcová
V roce 1999 vzrušila Jiřího Veselského
herečka HRACHOVCOVÁ v roli Simony
v seriálu Život na zámku… až k básni:
Vůně z dívčí části třídy
o hlavní přestávce pro přesnídávku,
vůně chlebů obložených
u propisek odložených,
vem jednu z nich
a ještě piš
a ještě, ještě zpřesni…
JV: DÍVKA, na niž bych se koncentroval,
je pro mě podmínkou uchování slohu:
v tom smyslu mne ŽIVOTNĚ interesuje
ta HRACHOVCOVÁ. Ta HRACHOVCOVÁ
ale i kdyby byla zlatá a dokonce VSTŘÍCNÁ,
tak co se mnou tady… „nečesaný, nemytý“…
totálně hendikepovaný, na pokraji impotence,
psychika je plná prázdna a chladu…
piju ze zoufalství vsedě, nebo vleže — z toho
mne může dostat jen nějaká harmonie dívčí…
ta HRACHOVCOVÁ,
VAN ŽENSTVÍ do prázdnoty…
 |
| Obálka knihy s použitím fotografie Miroslava Tichého |