Aktuálně: Nejen o Krymu

neděle 23. března 2014

Výjimečné události si to zaslouží. Inspiroval mě k tomu básník Norbert Holub, který mi poslal aktuální báseň k dění na Ukrajině, na Krymu, v Rusku... "Virtuálně jsem si představil, jak by mohla, vypadat taková pamfletická, "publicistická" novinová báseň na staro-nové téma. S pozdravem z Brna," napsal Norbert.

Oslovil jsem několik dalších lidí a sesbíral tyto texty.

Děkuji všem nejenom za účast, ale i za to, že jim není ukradené, co se děje nedaleko od nás. Básníky nebývají lidé, kterým jsou věci jedno...
















Norbert Holub

Hrdinným okupantům
(v neoznačených uniformách)



Vraťte Krym Krymským Tatarům,
které jste po válce vyhnali -
- starejte se spíš o svůj dům.
Chcete být horší než byl Stalin?
A nešilhejte snivě do dálky.

Vraťte Krym jeho Tatarům,
aspoň těm, co váš „ráj“ přežili.
Pijte dál vodku nebo rum,
žijte si nově, nebo postaru,
modlete se k svému násilí,

jen ten Krym vraťte Tatarům,
i když už dost jste jich zabili.
Hrajte na novou kytaru,
buďte smutní nebo veselí,
a ten Krym - vraťte Tatarům.



Dalibor Maňas

***


Hovno víte, jaké je to být huculem
- tak říkají Ukrajinci horalům z Karpat
Mají hubené koně
kteří tahají káry s koly od náklaďáků

Na kopcích idylické krajiny
se ozývají zvuky 19. století:
kosy a sekery, ruční loupání kůry.

A dole v údolí – frajeři
v Žiguli s elektrony z rachovského trhu
s tmavými okny, přes které
nejde vidět na zpětná zrcátka

Majdan je jen záminka





 

Adam Borzič

Dokument: Světlo z východu 2014
pro K.I


I.
Mé sny jsou poslední dny Žluto-modré, Červeno-černé
a Červeno-modro-bílé a Modro-zlaté.
Mé sny plné orlů, trojzubců a hvězd.
A smutek doléhá k mým snům zvenku i zevnitř. Jako by mé sny náhle
obklopily rozvášněné davy, dunící tanky,
jako by z nich pěsti vytloukly všechen pel a zbyla jen hvězda Pelyněk.
Jako by je roztrhly v jednom těle,
jako by se svíjely v televizní křeči,
jako bych se konečně napil
z moře černé krve.

/Zamiloval jsem na prahu třetí světové?/

Chci do starého venkovského džbánu zašeptat jeho jméno,
i kdyby byl prasklý.
Chci zvuk jeho jména ukrýt před ním samým.
Chci zamést bouři jeho - vlastního srdce.
Všechno pohřbím do nádoby žalu a tu zakopu v mrazivém lese.
Nedaleko ocelových drátů, na dohled
medvědů, přilb a maskovaného strachu.

Která strana by ho ukřižovala první?
Ta ženská v holinkách s očima
hloubky bez konce v bíločerné dálavě,
ta žena mandlí se srpem dějin,
ta žena plavec převracející paží kru naznak,
ta mateřská líheň vosího hnízda,
která umí dýchat nekonečno plné slz?
A nebo by to byl ten muž
skoro navlas stejný, poddajný velké hroudě
s červeným nosem a rozesmátýma očima,
který před očima náhle vyroste v supí mužný mrak
a kladivem zamává nad širým polem?

Je to snad celé o rodičích?
Proto neumíme si vládnout?
   /Mé bezvládí se chvěje na benátských vodách pod šestou stěnou

srdce./
Ty divné dětské hry plné tmavé zeleně, klacky bušící do bříz,
kastroly v osmahlém větru a zakázané polibky.
Protože, kdo podlehne vteřině zjevení, toho něha odsoudí nebýt

dítětem.

Ač sedím, tak stojím, i když ležím, tak běžím,
všechno ve mně vstalo,
protože nemám trny, jsou to jen krystaly světla,
které mohou zranit. A z mých ran se bez překvapení
rodí zranitelnost,
jsem tomu vydaný
a přitom mocný,

zjištění hodné člověka...

II.
Snad jen v Římě je dnes klid.
Nepočítám-li zkoranatělé služebníky
a uřkutí, kterými pokradmu častují svého bělostného velitele.
Vybízí obě strany konfliktu k překonání rozporů,
a zas žádné překvapení?-, pohyb dobra lze předvídat,
jeho osud nikoli.

Je dobré být mírný, ale
skutečně? co se dá usmířit?
S kým a čím se smířit, když celý tenhle svět roste
z ohavné kupy lží, až je jeho smrad smrtícím způsobem sladký...
Tak také ne. Myšlenky běží vzbouřené dlouhými chodbami
a podél nich sálají pochodně z devatenáctého století...
Jak v kartouze - vozy a hlávky zelí na dosah tří zatáček
- očividně jim nepomáhá běh vyvolaný strachem.
Jak je nepodvést a současně zklidnit?

Tak dlouho jsem si vysníval velké příběhy,
až stojím v úžasu před patosem chvíle a hledám náhle zemitější

moudrost
žijícího těla a bdělého ducha.
Současně projíždí mým živým tělem mrazivá vlna slasti:
skok vpřed, vrh do dáli, protože skočit do prázdna a chytit svoji

kořist,
je hodno krasobruslaře,
který labutím ukradl smrt?

/Ve vlámské čočce je dnes veselo a čištění podlah,
jejich masáž hadrem a leštidlem cosi znamená./  

III.
Ani útěk do bezpečí arabesky, i kdyby byla konstruovaná tenklými prsty

Ratia, s jeho šedivými a bílými ploškami, které touží po obsazení
komiksovou barvou,
nemůže zkrotit myšlenku a cit,
které probouzejí život i smrt.
Proto je nutné zavrhnout abstrakci,
snadno odečte život z položky nutné,
až příliš snadno svěří teplo a krev strojům.

IV.
     Dýchám barvy. Vlajky. Dýchám sny. Dýchám bídu. Řád? Neřád?
       Překročení hranice. Jsou překročení, z nichž není návratu.
       Závory se zavřou. Hodiny zaklesnou. Čas je náhle horký.
    Přilivová vlna, červeně tekutá... Když to není mezi životem
     a smrtí, nejde to poslouchat, řekla mi pastorka Dušková.
             Co je to za volbu? Musíme každý prohrát?

V.
Čekám odhalení. Všichni jsme na čekané. Dějiny nejsou váha.
Dějiny nejsou jen rozesetá změť blíže neurčitých stop. Cár vlajícího

plátna... Dějiny nejsou slova. Ale slova je tvoří.

VI.
Mé skrovné dobrodužství,
odsouzené předem k prohře.
Dobrodužství nocí, živých jednadvacetiletých nocí.
Nasáklo krví, která vře jen pár tisícovek kilometrů
- jeď nasliněným prstem po mapě, je to jen pár centimetrů,
něco přes deset,
záleží na míře, vždycky záleželo na měřítku. Míra je vše.

VII.
Podivný mezičas. Vše vyřčeno. Referendum vypsáno. Vojáci na místě.
Napsal jsem mu: musíš vědět, že tě miluju.
A musí to vědět i Putin.
Vědí to i vlny Černého moře.
Zeleně zahrocené.
A musí to vědět i Jiří. Vždyť mi dnes poslal svoji Černou knihu
a v dedikaci stálo, že jsou to básně o lásce (v závorce byl otazník).
Všichni to vědí.
Jen nikdo neví, co ta anexe vlastně znamená.



Tereza Strnadová

Pivo s příchutí Putina


Otvírají se zahrádky
kde pivo s příchutí grepu
chutná nejlíp
Alergici trpělivě čekají
na pylový atak
Kdo ještě nezačal hubnout
má nejvyšší čas!
Radujme se
Do Česka přišlo jaro
zatímco na Ukrajinu Rusové
Na Ukrajině taky mají pyl
A jaro
S příchutí Putina
kráčejícího ve šlépějích
Josifa Vissarionoviče Stalina




Nicolai Ivaschiv

***


devadesát sedm
a Tři zbývají do Jednoho
kdo počítá, počítá špatně
nuly jsou pláč a skřípění
a plnost je posvěcena
s každým zajiskřením trolejí
s každým plamínkem na náměstí
za každého jednoho z Jednoho
devadesát sedm je číslo tramvaje
devadesát sedm je zastávek
a padli
do sedadel
na nichž úzkost nervózně nepláče
zda Je nebo Není
království na Konečné

je pět medailónků
na šíji Akademie
a Nebeská setnina
přijala sázku
poslední nočku
Nezávislosti




Miroslav Miky Marusjak

Krylovina


V mozku mám málo místa
pořád mi tam něco cpou
Chci být optimista
všichni kolem stále lžou
Lidská paměť je tuze krátká
Bratříčci odjeli nezavřeli vrátka
a jejich plodná matka
povila další dítě
co tajně a skrytě
spřádá pavoučí sítě
Už roztahuje spáry
z přetopeného kotle
upustit trochu páry
Dvě třešně Ne na talíři
ale na klopě
Spí a spí Blaničtí rytíři
Ploužíme se vstříc Evropě
Pod Svatým Václavem
tlupa nácků
se srpem a kladivem
nadšeně zpívá sborem
Internacionálu
Nepokrytě chválí Putina
Krvácí Ukrajina
Na Krymu
železné hranaté maringotky
oslavné častušky na garmošky
cinkají stakany vodky
Často slzy roníme
nad osudy knižních hrdinů
a přesto se bojíme
podpořit demonstranty z Majdanu
Naivně si myslíme
že se nás to netýká
když jak do vrabců
střílí se do dětí
když pažbami mlátí
bratra člověka
Bratříčku jak je ti?
Voda s krví obětí
v kalužích zledovatí
spolu s Karlem
křičí z ikon všichni svatí
když nám huba strachem oněmí
Stále ryjem držkou v zemi!
Zakrvácené prsty v agónii
vyťukávají signál S.O.S.
Bratříčku taky tě bijí?
           … taky tě bijí?



Bořek Mezník

Sračka o Krymu


Žaludskej ksicht Putin
dobejvá se na Krym
jako já
do ženskejch dutin
Krymu se moc nechce
ale Vláďa klouže lehce
roztáhni už čapy
nalezou tam moji chlapi
Vláďo sbal si vercajk
a táhni
si ho domů honit
malý ako hobit




Karel Škrabal

Parohy z Majdanu


Putinova krize
středního věku
a parohy z Majdanu

Vyjely tanky komplexu a vzteku
Jarní olympiáda na Krymu

Sovětská hymna
se staronovýma slovama
příjemná jak Marfuša
s chlupatýma nohama