Jan Těsnohlídek ml.

neděle 23. února 2014

Jan Těsnohlídek ml. (* 1987) pochází z Krucemburku, městysu poblíž Žďáru nad Sázavou. Je držitelem Ceny Jiřího Ortena za rok 2010. Od roku 2012 žije v Polsku. Sbírá literární ceny a jeho poezie je přeložena do mnoha jazyků, ale jestli mu lze něco závidět, tak snad to, že kapela Umakart zhudebnila v roce 2012 dvě jeho básně ze sbírky "Rakovina" na albu "Vlci u dveří".

Uvedené básně jsou z jeho poslední sbírky Ještě je co ztratit. Redakčně připravil několik knih, které vyšly v nakladatelství Petr Štengl, JT's nakladatelství, či jako přílohy literárního časopisu Psí víno. A to je na něm to nejsympatičtější, to dění kolem něj.

 

 

 






 

 

 

 

kotresh


seděli jsme
v hospodě
v malym městě
v čechách
pili
kouřili a
mluvili o životě –

kotresh říkal že
musíme bejt šťastný
kotresh říkal že
všechno zvládneme
kotresh říkal že
ať bude cokoliv tak
    to zvládneme že
musíme bejt šťastný  -  -

kotresh je z jinýho světa
v jeho městě v indii žije
dvakrát víc lidí než
    v mojí zemi

může
jezdit na slonovi a

jíst mango ze stromu


 

něco jsme ztratili


něco jsme měli
a ztratili -

už léta
o sobě nic nevíme
neznám tě
neznáš mě

jednou za rok
jednou za dva tři roky
se potkáme

díváme se na sebe
něco říkáme ale
to co bylo
už neni
to co jsme měli
jsme ztratili
každej v sobě
i v sobě navzájem a
nezáleží na tom
jaký to bylo spíš

jaký jsme byli my -

jiný
mladší
jiný

     jiný - -

nebáli jsme se
chtít
a nedostat
vsadit
a prohrát
jít
a zakopnout -

nebáli jsme se
slíbit si věci který

nešlo splnit - -

jednou za rok
jednou za dva tři roky
se potkáme

to co jsme měli
jsme ztratili
to co v nás bylo
v nás už neni

díváme se na sebe

lituješ mě
lituju tě

něco říkáme

starší a opatrnější
cizí
si navzájem
cizí

sami sobě


 

pausa


stárneme a
věci se měněj

v baru
kde jsme se potkali
dneska jiný lidi mluvěj a smějou se
hádaj se a brečej  -  -

jiný holky
maj dost síly
oholit si nohy
        kdyby  -  -

jiný kluci
se po nich dívaj
jiný věci
se dneska v noci stanou  -  -

všechno je
jak je

jediná židle
neni volná


 

vzpomínky na budapešť


ideální matky
ideálních dětí
ideální manželky
ideálních manželů
ideální děti
ideálních rodičů

všichni tam byli

turisti jako my
chodili po chodníkách po kterejch
    tekla krev
fotili se před barákama který
vyrostly na místo těch na
    který spadly bomby –

mohlo to bejt kterýkoliv jiný
evropský město
nebejt paprik
nebejt guláše
nebejt lázní
někde tam jsme se ztratili

mezi tím
co jsem řek a tím
cos ty slyšela
mezi tím
cos řekla a já slyšel

někde tam
jsme se ztratili

mezi tím co sis myslela a
tím co jsem si myslel
    že si myslíš
tím co jsem si myslel a tím
co sis ty myslela že
si myslím

někde tam jsme se ztratili

hledali se a
se přehlíželi
mlčeli a křičeli na sebe –

mohlo to bejt ve kterymkoliv jinym
    evropskym měste
mohlo to bejt kterýkoliv jiný
    evropský město –

za paprikama
za gulášem a lázněma
město
jako každý jiný –

úvěry a hypotéky
bary
bordely
nákupní centra a
skleněný hrady plný
rozšlapanejch
unavenejch lidí

jako jsme my


 

doma


tu fabriku zavřeli

tu alej skáceli

ten dům zbořili

toho psa někdo otrávil

ta holka se vdala

ta holka tady nebydlí

ta cesta


            už nikam nevede


 

jaro


každej na jedný straně cesty

to hezký

se rozpustilo

    do kaluží



bylo jaro


 

nad ránem v cizím bytě




 

 

 

až umřu


až umřu
budu možná někomu chybět ale
už nikdo
o mě nebude

mít strach  -  -

přál bych si abych

až umřu

neměl o nikoho strach a
nikdo


mi už nechyběl