Jan Těsnohlídek ml. (* 1987) pochází z Krucemburku, městysu poblíž Žďáru nad Sázavou. Je držitelem Ceny Jiřího Ortena za rok 2010. Od roku 2012 žije v Polsku. Sbírá literární ceny a jeho poezie je přeložena do mnoha jazyků, ale jestli mu lze něco závidět, tak snad to, že kapela Umakart zhudebnila v roce 2012 dvě jeho básně ze sbírky "Rakovina" na albu "Vlci u dveří".
Uvedené básně jsou z jeho poslední sbírky Ještě je co ztratit. Redakčně připravil několik knih, které vyšly v nakladatelství Petr Štengl, JT's nakladatelství, či jako přílohy literárního časopisu Psí víno. A to je na něm to nejsympatičtější, to dění kolem něj.
kotresh
seděli jsme
v hospodě
v malym městě
v čechách
pili
kouřili a
mluvili o životě –
kotresh říkal že
musíme bejt šťastný
kotresh říkal že
všechno zvládneme
kotresh říkal že
ať bude cokoliv tak
to zvládneme že
musíme bejt šťastný - -
kotresh je z jinýho světa
v jeho městě v indii žije
dvakrát víc lidí než
v mojí zemi
může
jezdit na slonovi a
jíst mango ze stromu
něco jsme ztratili
něco jsme měli
a ztratili -
už léta
o sobě nic nevíme
neznám tě
neznáš mě
jednou za rok
jednou za dva tři roky
se potkáme
díváme se na sebe
něco říkáme ale
to co bylo
už neni
to co jsme měli
jsme ztratili
každej v sobě
i v sobě navzájem a
nezáleží na tom
jaký to bylo spíš
jaký jsme byli my -
jiný
mladší
jiný
jiný - -
nebáli jsme se
chtít
a nedostat
vsadit
a prohrát
jít
a zakopnout -
nebáli jsme se
slíbit si věci který
nešlo splnit - -
jednou za rok
jednou za dva tři roky
se potkáme
to co jsme měli
jsme ztratili
to co v nás bylo
v nás už neni
díváme se na sebe
lituješ mě
lituju tě
něco říkáme
starší a opatrnější
cizí
si navzájem
cizí
sami sobě
pausa
stárneme a
věci se měněj
v baru
kde jsme se potkali
dneska jiný lidi mluvěj a smějou se
hádaj se a brečej - -
jiný holky
maj dost síly
oholit si nohy
kdyby - -
jiný kluci
se po nich dívaj
jiný věci
se dneska v noci stanou - -
všechno je
jak je
jediná židle
neni volná
vzpomínky na budapešť
ideální matky
ideálních dětí
ideální manželky
ideálních manželů
ideální děti
ideálních rodičů
všichni tam byli
turisti jako my
chodili po chodníkách po kterejch
tekla krev
fotili se před barákama který
vyrostly na místo těch na
který spadly bomby –
mohlo to bejt kterýkoliv jiný
evropský město
nebejt paprik
nebejt guláše
nebejt lázní
někde tam jsme se ztratili
mezi tím
co jsem řek a tím
cos ty slyšela
mezi tím
cos řekla a já slyšel
někde tam
jsme se ztratili
mezi tím co sis myslela a
tím co jsem si myslel
že si myslíš
tím co jsem si myslel a tím
co sis ty myslela že
si myslím
někde tam jsme se ztratili
hledali se a
se přehlíželi
mlčeli a křičeli na sebe –
mohlo to bejt ve kterymkoliv jinym
evropskym měste
mohlo to bejt kterýkoliv jiný
evropský město –
za paprikama
za gulášem a lázněma
město
jako každý jiný –
úvěry a hypotéky
bary
bordely
nákupní centra a
skleněný hrady plný
rozšlapanejch
unavenejch lidí
jako jsme my
doma
tu fabriku zavřeli
tu alej skáceli
ten dům zbořili
toho psa někdo otrávil
ta holka se vdala
ta holka tady nebydlí
ta cesta
už nikam nevede
jaro
každej na jedný straně cesty
to hezký
se rozpustilo
do kaluží
bylo jaro
nad ránem v cizím bytě
až umřu
až umřu
budu možná někomu chybět ale
už nikdo
o mě nebude
mít strach - -
přál bych si abych
až umřu
neměl o nikoho strach a
nikdo
mi už nechyběl