Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Poezie o Klinice: S barákem se nerozejdeš

neděle 3. dubna 2016

Chátrající dům obsazený a uklizený aktivisty. Dům, aktivistům pronajatý. Dům, na který pronájem vypršel. Dům, ve kterém ti stejní lidé pobývají dál a chtějí ho prodloužit. Ale neví dne ani hodiny. Dům, ve kterém spí, žijí a pracují lidé. Dům, do kterého mohou kdykoliv přijít policisté a vystěhovat ho. Dům, o který se vedou politické spory na velké i malé radnici. Dům, který má nepořádek v papírech a historii. Dům, za který se demonstruje a podepisují petice. Dům, který si hledá cestu ke svému okolí. Dům, kam může přijít kdokoli; večer je zamčeno, stačí zazvonit a ukázat se přes sklo, jak je napsáno na dveřích. Nejotevřenější dům široko daleko. Nejohroženější dům široko daleko. Symbol alternativního života i přemýšlení. Dům, kde se můžete zadarmo učit cizí jazyky. Dům, kde je každý den program od rána do večera. Od přednášek přes čtení po koncerty. Dům, kde si mohou hrát děti. Dům, kde se kromě kuřárny nekouří. Dům, ve kterém se soustřeďuje pomoc uprchlíkům jdoucím napříč Evropou. Symbol pomoci uprchlíkům. Cíl útoku těch, kterým tento symbol vadí. Dům, kde za pivo zaplatíte, kolik chcete nebo máte. Dům na Žižkově v parku. Autonomní sociální a kulturní centrum. Dříve klinika, nyní Klinika.


Dům inspirující. Básně inspirované Klinikou a děním kolem ní posbírala Martina Malinová.








Magdaléna Šipka

Demonstrace


Pomažu Ti hlínou tváře
co ještě hoří včerejší nocí
do jakých ulic našeho města
jsme to v davu sami zabloudili

Nenech si prosím namluvit
že oheň je znakem zapovězení
jsou nové druhy mostů přes rány
jsou křídla, která z ohně povstávají

Navrať se k zemi prvorodičce
co neví co s pestrostí svých dětí
ve skoku přes práh millenia
ještě v letu syje k nasycení

nedovolím ti chvět se další zimu
uhnízdi se zpět na kameni
vše spočívá v ryzosti tvé pravdy
a už se blíží rozednění

strach jak ledovcová hora
a my tak táním přidušení
vidím jen jejich doutnáním unavené oči
a tváře kamenů a tyčí

Nevím kolik plášťů je nutných
k zakrytí doznání, že krvácíme
nebráníme jen hlasy a těly
nelze tulit se ke zdání bezpečí

vine se pachuť celou Prahou
snažit se nebýt vyskleni





Magdaléna Šipka

Mlčení zvonu


Nevím odkud kam duní mlčení zvonů
se svěšenou hlavou necháváš soudy o víře
na prahu jiných lidí
oni budou žít a já jim nerozumím
uhaslo mi srdce pro děravost mých rukou
jsme zapleteni v rybářských sítích
býváme tolikrát pomořeni zpět do hlubin
jak plech, v něm se dotýkaly jedna druhé
ryby bez hlav a očí
cítíš tu tmu, co mi pulzuje spánky
spíš ve stejných škvírách mezi hořícími pralesy a umírajícími dětmi
neříkej, že sis nechal potetovat kůži
měsíci a slunci, protože to není nic víc
než revoluce proti revoluci
občas zabloudíš na místo, které vlastně není
a vyslovuješ v řeči které nerozumíš
jména živých lidí, o kterých se nesmí mluvit

Jakube, spřádej své mapy mezi inkoustem
a tabulkami, z komet vzniknou mandaly
chvěješ se jako okraje sukně bosé tanečnice
Překračuje špičkami chodidel křídou načrtnuté vzorce

Připomeň mému srdci záři
pád madonny ze stříbrného plechu
oblaka zuří a šeptem opakují
blesky komentářů, stužky tvých nejpevnějších bot
Jsou hvězdy, o kterých nevíš
jsou malá, bílá blahopřání





Magdaléna Šipka

S barákem se nerozejdeš


S barákem se nerozejdeš
Neuslyším tě znovu dýchat prst ode mne
Nebudou další epochy bez deště
Nepostavíme z pláštěnek město

Okolo Evropy hoří ohně z karimatek
Zpět do objektivu, kterým chytáš svět
A světlo, na které zapomínáme
Naší pravdou a láskou
Je solidarita a boj, co pokračuje

Do morku oprýskaných stěn
Tušíme, že může-li člověk být ilegální
Příště z něj zbyde
Jen kůže a ramínko





Tomáš Gabriel

Urbanistický záměr vesnice


Urbanistický záměr vesnice se zdráhal
slučovat s tím, co developři postavili přes noc.
Zůstal proto z rána oddělen, ponechán napospas
zánovním stavbám a jejich obyvatelům.

Urbanistický záměr vesnice ve své
dopolední situaci pocítil jistou svébytnost,
jakoby dospěl a stal se tak k poledni důstojným
oponentem stavbám povznikaným přes noc.

V podvečerních stáních došlo k jistým sporům
mezi stranami - zejména ohledně severní strany -
až urbanistický záměr vesnice

nakonec utvořil koalici
s dosud opovrhovanými stavbami
vzniklými před vznikem urbanistické praxe.





Adam Borzič

Fénix Klinice


Je oheň a oheň

Jeden je bílý a v očích má smrt
Nosí kukly, tyče a šíří strach

Je oheň a oheň

Jeden hraje barvami a hřeje i zdi
Dává jídlo, vodu a svobodné sny

Je oheň a oheň
Jeden ze života a jeden ze smrti

Když smrt zapálí život
Bude život plát: zní zákon života

Je oheň a oheň

Jeden může lidi zabíjet
A jeden lidsky hřát

Je oheň a oheň

Z popela vstává Klinika

(Napsáno 6. 2. 2016, kdy bylo napadeno komunitní centrum Klinika.)





Martina Malinová

Svoboda Žižkov Smrt


svoboda město squat
je stav mysli

elektřina noc
desítky tramvají řízené osudem
nebo náhodou
z jihu na sever
zdola nahoru a dovnitř
počmárané nápisy od nevychovaných anarchistů

peníze na chodníku mají tvary lidských orgánů
mluvíme o vykoupení v kapitalismu
pro kus země
která by byla pro všechny

peněz není nikdy dost
ani akorát
nezbývá než prodat myšlenky
slova stavy mysli
elektřinu a pohodlí

prodávat kroky a pohyby
rozeznít stroje jako zvony

a těla

noc praha klinika
je stav mysli
jen bláznům vydrží napořád
jejich slušné lidi obtěžující sny o lepším světě

na oprýskanou zeď napsala tichá anarchistka
FUCK THE SYSTEM
A.C.A.B.

svoboda žižkov smrt





Jan Škrob

Já jako vlajkonoš


přes koleje je les říkáš že máš radost
zakláním hlavu celý v černém
opřený o dva stromy ve vzduchu cítím včely
diviznu zázvor asfalt
tvoje čelo se dotkne mého otisk černé barvy
vášeň
jako vlajkonoš nebudu
nikdy dost dobrý celý v černém
váhavě rozkročený můj prapor
celý v černém jako noc pod zemí
hovory o lásce v polospánku
ještě půl kilometru a můj prapor
bude viset z vodárenské věže
vylezeme tam spolu ještě dnes v noci
říkáš že máš radost já jako vlajkonoš nebudu
nikdy dost dobrý nikdy nebudu
umět křičet hesla nikdy

nebe pomalované štětcem asfaltem
kouřové signály touha jedna dva
tři pohyb v kruhu jedna dva tři
prolomit limity
ale všechny

další den se světlicí v torně
tě potkávám na demonstraci proti biomoci
chytáš se mého pláště říkáš že máš radost
já celý v černém cítím pod nohama
podzemní vlaky jako
vlajkonoš nebudu nikdy dost dobrý
jako duchovní učitel nikdy
nebudu dost jednoznačný nikdy
můj prapor je zkreslená vzpomínka
ideace
říkáš že máš radost chytáš se mého pláště
tolkien správce vodárny čeká na signál
jako vlajkonoš nebudu nikdy
dost já jako zeměměřič nikdy
nebudu dost ostrý
hovory v železe o posledních věcech
pochodová hudba můj prapor posypaný
bílými pírky

nebe pomalované asfaltem štětcem

zamyšlený pohled vítr jedna dva
tři rozběhni se jedna dva tři
ničeho se neboj
vím co dělám

za černou mlhou se
rýsuje náznak slunce
chytáš se mojí ruky říkáš že máš radost
modlíme se za lásku svobodu
solidaritu spravedlnost mrknutím
oka se z města stane labyrint
vojáci vyrážejí dveře domů v přístavní čtvrti
hledají nás všechny
vrčí jako vlci pohybují se v kruhu
celý v černém zvedám k ústům
hrnek asfaltu
jako vlajkonoš nebudu nikdy
dost dobrý jako terorista
nikdy nebudu dost věrohodný nikdy
můj prapor celý v černém je odpověď
ale otázka klouže po povrchu ještě
půl kilometru a rozezvučí se sirény a
je zase večer aniž by kdy nebyl

nebe pomalované štětcem asfaltem
bezvýchodné situace vzpomínky jedna dva
tři strnulost a ztuhlost jedna dva tři
jen tak se
dotkneš drátu





Jan Škrob

Postele


můžete si dát mezi postele židli
jestli pak ze sebe budete mít lepší pocit
řekla žena v bílém plášti rozbaluješ
bonbón myšlenka nebo dotek
proměna
lidé v kostýmech uprostřed noci
zapálí náš dům a pak řeknou
že je to naše vina že to my jsme
na ně křičeli rozbaluješ
to nakláníš hlavu na stranu
můžeme si dát mezi postele
židli tradiční hodnota za závěsem
si žena v bílém plášti
hladí boky myšlenka nebo

malá smrt křik
katův šleh
žena v bílém plášti uprostřed noci
opatrně rozsvěcuje lampu

pravé zlo má pevnou strukturu
říkáš se sklenicí vína
dívám se na strop pochybuju
o sobě

pravé zlo má pevnou strukturu
říkáš v červených šatech
dívám se na jizvy v omítce vnímám


chtějí abychom
dělali peníze a nikdy neviděli světlo a
proto¨je nám úzko cítíme se jako
rukojmí žena v bílém plášti
hledá naše jména a čísla za
ní hraje televize je zima
nakláním se k tobě mám vize
jako swedenborg chtějí abychom
se milovali podle nich žena v bílém
plášti dýchá na zrcadlo sleduje
každý náš pohyb
dotýkám se tvých vlasů
jsme silnější než všechen establishment
a drsnější
než jeho ostnaté dráty
žena v bílém plášti si za závěsem
stahuje sukni

pravé zlo má pevnou strukturu
říkáš s láskou v očích
dívám se skrz strop
chci tě

pravé zlo má pevnou strukturu
říkáš v kovbojských botách
dívám se na stíny myslím
na tebe

kritická teorie modlitební praxe
neuposlechnutí výzvy takhle
to dáváme
všechno zastrašování

kameny v oknech propaganda
znamená smrt a my kurva
hledáme život žena v bílém plášti
kliká na ikony
studený monitor osvěcuje místnost
nakláním se k tobě
mám vize jako orwell
asi po nás jdou
výuková kazeta 1
zpomalené pohyby
něco šeptáš připíjíme si
za závěsem žena
v bílém plášti krouží
dvěma prsty po touchpadu

pravé zlo má pevnou strukturu
říkáš u vysypaného okna
dívám se na bledou plochu
třesu se

pravé zlo má pevnou strukturu
říkáš s růží na klíně
dívám se do tmy do vnitřností
válečného stroje





Ticho

Pořád ještě nevyvedli Zevláka


Ještě to jde
Stavební noc
strávit v intimní společence makrodomu
kde být uvnitř znamená být venku

Klikni na Kliniku a budeš mít kliku:
zdi ještě promlouvají řádkovou řečí
v programu dne a noci
Rychle tu projdi
v osobním nastavení modelové entropie
a tím navždy
zapiš svůj komentář
na čipovou kartu s miodou
Režim inside outlook
ji někdy přeloží a spustí
v minulosti nebo budoucnosti
pokud zápis povede k rozvětvení
tří a více větví
což záleží na počasí

Ale ještě ani nezačlo jaro
ještě se dýchá na šafrán a pořád
ještě pere – pračka....
Schematický ódésák s prchavou invencí
teprv z tabletu vola po nasili
a Irsko dosud puká v rámení
Teprve po městě staví dopravní kužele
dosu uličních znamení
Pořád ještě je hyperkorektní aviváž
na skřivana moc krátká
Pořád ještě nevyvedli Zevláka





Ticho

Mimozemšťani po sobě zase neumyli nádobí


V zatemnění kytar
V převtělení draka. Po třech jointech
na mne můžeš zkoušet
co chceš
Psovi mýho srdce kost uvázat na řetěz a jak
mýmu psovi budou dneska chutnat moje kosti zkus si
A i když to bude trochu k zlosti
roztavený popel panen z kotle kamen
když už musíš
vylej třeba rovnou na zem
když si místo na kmen sednu na kámen

Klidně ve mně můžeš jako vždycky rozmlátit židličky a stoleček
co jsem si v sobě postavil, když jsem žil na ulici
a můžeš se mi v zaklecovadle dívat do duše
poztrácený po domě
Jak ve mně vržou ztabáčněná prkna z půdy
poslechni si...
co o mně říká nad zátočnou Doktor Dům
co se mnou šije a kam se chci zašít

a i zkus mi říkat po pauzách... po větru slova volně pouštěj...
teflonový ticho nesvěta ---- něco pravdivýho z Chomskyho a Neptuna
hlášku za všechny prachy déšť co ztrácí a co tě zrovna napadne
ale hlavně mi
moc, moc tě prosím, neříkej
Ffe fou fafe faffa fy fafofeffy!?
A že jste ve společenský místnosti
pod vodíkovým kohoutkem
postavili biokompost
a že jste k nějaké staré fotografii
přilepili vtipné crazy popisky

(Ze sbírky PLAY OFF)





Karel Škrabal

Přehled týdne


Kousek od domu
kde žijeme
hovořil před stovkami
Rusů a Čechů
ruský Goebbels
Pak s ním vyšel rozhovor v novinách, kde jsem šestnáct let pracoval

Kousek od domu
kde žijeme
zabalil Bono výtvarného umění Aj Wej-wej
své sochy do fólií
jako uprchliky
Pak je rozbalil
Zaplať pánbůh za něj

Kousek od domu
kde žijeme
přijelo řvát několik tisíc lidi:
My jsme tady doma
Pak hledali vlastizrádce a šli vypálit Kliniku

Nikdo není překvapený z toho
jak na žhářský útok neonacistů reaguje mluvčí prezidenta republiky
Děsíme se
co ještě řekne prezident Kalašnikov

Policie zveřejnila identikit útočníka
který minulý týden bodl nožem muslima
žijícího čtrnáct let ve městě
kde žijeme necelých šest let
Útočník vypadal jako Švejk

Bratranec zveřejnil na svém facebookovém profilu 12 rasistických statusů
a to ještě není ani nedělní poledne

V zemi kde žijeme
se do hlav řady spoluobčanů
vysral Putin
Příští týden se vysere do dalších