Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Michal Horák

neděle 2. listopadu 2014

Michal Horák (*1988) je učitel ruštiny a společenských věd na gymnáziu v Brně. "Pravidelně jezdím do Ruska jako učitel a pozoruji postupný příklon tamního režimu k „diktatuře 21. století“. Na Ukrajinu jezdím dobrovolničit s kamarády skauty," říká k tématu svých písní.

Michal Horák studuje kazatelský kurz husitské církve, při studiích pracoval také jako redaktor brněnské MF DNES. "Písničky, které píšu, jsou pevně svázané formou. Chci, aby se vše rýmovalo. Výjimkou je báseň Pro Naděždu, kterou jsem vloni napsal o člence skupiny Pussy Riot. Mimochodem, naděžda znamená naděje."

Přikládáme odkaz na video z dobročinného koncertu. Některé další písně Michal Horák amatérsky nahrál na Youtube pod pseudonymem Kacíř na kanál „ryshorak“: https://www.youtube.com/watch?v=XSibaJZ2fk0 



Noli me tangere

(Vzkříšení - L.N.Tolstoj)

Hledám Tě na nebi
jsem zmatený
a nebo znavený
Jsem vzduch, který políbí
Tvý zranění
od černý Moreny.
Jsem plamen, jenž Ti
touží večeně plát
Můžeš mě zfouknout
smíš mě milovat.

Jsem Tvůj kníže Něchljudov
Kateřino
půjdeme do chrámu
Padne pár horkých slov
pod peřinou
Tolstého románu.
Ve sněžných dunách
do rána zmizím
Doteky těla
splatím penězi.

Za noci Vzkříšení
podej mi ruku, dnes nejdem spát.
Nebe se promění
a kámen odvalí.
Ze sna Tě probere
Ty vydáš se hledat
„Noli me tangere,
paní za Magdaly,“
zaslechneš
„Noli me tangere“

Na Něvském prospektu
ponížená
odhalíš ramena
Vystavíš nahotu
pro potěchu
toužících po hříchu.
Na vlnách Něvy
slzy vypění
Vzpomeň tu noc
o svátku Vzkříšení

V řetězech odvlečou
Tvé bolesti
daleko na Sibiř
Slzy jež potečou
jsou pro štěstí
nech kapat na talíř.
Pak nad hladinou
hejno proletí
a chceš-li vzlétnout
svlékni prokletí

Za noci Vzkříšení
podej mi ruku, dnes nejdem spát.
Nebe se promění
a kámen odvalí.
Ze sna Tě probere
Ty vydáš se hledat
„Noli me tangere,
paní za Magdaly,“
zaslechneš
„Noli me tangere“

Hledám Tě na nebi
jsem zmatený
a nebo znavený
Jsem vzduch který políbí
Tvý zranění
od černý Moreny.
Hledám
Tě na nebi
vidím Tvá křídla
toužím Tě velebit
Hledám
Tvoje mříže
a vím že mám klíč.

Za noci Vzkříšení
neboj, má krásná Marie
Nehažte kamení
kdo z vás je bez viny?
Smrti Tě sebere
volání naděje
„Noli me tangere,“
praví Vzkříšený,
řekne Ti
„Noli me tangere“





Pro Naděždu


Zde, Tolkiene,
leží tvůj Mordor:
Mordovie,
neboli Teror.
Kam chodí jen zlo
a v srdci úzkost,
Tě odvezlo
Jednotné Rusko.
Jen jeden podpis,
tavárišč Putin,
pod rozsudek
já vodku pak koupím!
Vždyť Naďa, Bože,
tam v kostele
nechtěla hanit
Spasitele.
Zpičený vzdor
Krista nesvléká,
potvrdí podpis
rozvědčíka…





Za bulváry Oděsy

(Ukrajina, léto 2014)

V zemi daleko za Dněprem
za bulváry Oděsy
teď ožívají pod perem
Dostojevského Běsi
Kde noční záře nad městy
je nyní trochu jiná
střepy odrážejí besti-
-e s tvářemi Putina

V osmém nadzemním podlaží
paneláku v Doněcku
sedí s kalachem v podpaží
a cigaretou v koutku
Ač formu si ještě neoblík
je jasný kdo za něj táhne
král nezvaných republik
chce jen vidět lidi na dně

Ticho
ó na srdci ticho
falešnou pýchou
tyran Vladimír
krmí z televize:
Pro vás
zachráním Donbas
chystejte provaz
vždyť země už čeká
na vítěze

Přivezu domů až polknu hořký sliny
políbení z hořící Ukrajiny...

Cesta z Chersonu ke Krymu
lemovaná je tanky
zatím ideje Majdanu
vyprodávají stánky
Brance v nosítkách vynesou
z nepodařený zteče
krevní skupinu na prsou
ať každej ví co z něho teče

Ticho
ó na srdci ticho
falešnou pýchou
tyran Vladimír
krmí z televize:
Pro vás
zachráním Donbas
chystejte provaz
vždyť země už čeká
na vítěze

Nechoď
Kozáčku nechoď
do války s plachou
tažnou kobylou
zabijí Tě
Nechoď
až rozpářou břicho
Ti proletí míchou
že políbíš milou
na onom světě

Letím strhanou silnicí
modrožlutými ploty
nebe za zády krvácí
zmařenými životy
Kolik jich ještě uhasí
kolik jich sfoukne z nebe?
Kdo zná odpověď víš asi
a vítr z Kremlu zebe

Ticho
ó na srdci ticho
falešnou pýchou
tyran Vladimír
krmí z televize:
Pro vás
zachráním Donbas
chystejte provaz
vždyť země už čeká
na vítěze

Nechoď
Kozáčku nechoď
do války s plachou
tažnou kobylou
zabijí Tě
Nechoď
až rozpářou břicho
Ti proletí míchou
že políbíš milou
na onom světě

Přivezu domů až polknu hořký sliny
políbení z hořící Ukrajiny
Možná se Lásko vrátím trochu jiný
Bože prosím za pokoj pro nevinný...





Doktor Živago

(říjen 2010, Rusko)

Zapálím tisíc svíček
pro tebe, pro Laru,
dvě slzy ze tvých víček
možná pak uvedu do varu,
možná pak uvedu do varu

V pokoji zavládne ticho,
uspávám roletu,
pokorně, přece s pýchou
zvolna ti obleču nahotu,
za šaty obleču nahotu

Možná odjedeš zítra
k Vladivostoku
a tahle společná noc
je poslední.
Tvoji hebkou tvář vykoupu
v slaným potoku,
řeka je hluboká
nespadni, nespadni, nespadni!

Sněžná mrazivá jitra
vrásčí na čele,
gulag a plná moc
od KGB.
V noci ve snu ulíhám zas
do tý postele,
Lariso, myslím jen
na tebe, na tebe, na tebe!

Zapějte břízy bílé
svědkové životů
o nekonečné síle
a touze překonat samotu,
o touze překonat samotu

Pohlaďte svými vlasy
slzavé temné sklo
vlaku, v němž odjela jsi
a s tebou mé srdce uteklo,
navždycky za tebou uteklo

Možná odjedeš zítra
k Vladivostoku
a tahle společná noc
je poslední.
Tvoji hebkou tvář vykoupu
v slaným potoku,
řeka je hluboká
nespadni, nespadni, nespadni!

Sněžná mrazivá jitra
kreslí na čele,
gulag a plná moc
od KGB.
V noci ve snu ulíhám zas
do tvý postele,
sejdem se v modlitbě!

Oči svý
zavři, pod víčky se čas zadýchá,
než přijde svítání
uplyne rok.
Kristovi
pošeptám malou prosbu do ucha
„Spasi i sachrani
Těbja Bog“*

Zapálím tisíc svíček
pro tebe, pro Laru
dvě slzy ze tvých víček
možná pak uvedu do varu...


(*rus.: Bůh tě spas a ochraňuj)





Nezapomenout


Podej mi ruku, vždyť
venku je děsná tma.
A nikdo netuší,
co všecko stát se má,
kolikrát
ještě spatřím oči Tvý
nepovím

Podej mi ruku, vždyť
stromy nás ukryjí,
tam za tou hranicí
srpem a palicí
hlídaj naději
okovy.

Utíkej, lásko, už je to fakt blízko
jenom dvě míle ke svobodě,
mysli na chvíle,
kdy se budem objímat.
Tam kdesi v dáli něco blýsklo,
to rudá hvězda na východě,
andělé smrti zazpívají:
Pozor, emigrant!

Kleštěma vemu
železnou oponu,
naposled ode mě
uvidí poklonu,
naposled
oslí hřbety skloníme,
soudruzi.

Pavlíno poběž už
jenom pár kroků.
A potom za ruku
poplavem přes řeku
dvě tempa do mlází,
chladná je…

Utíkej, lásko, už je to fakt blízko
jenom dvě míle ke svobodě,
mysli na chvíle
kdy se budem objímat.
Co to za náma sakra blýsklo?
A co ta rudá krev na vodě?
Poslední pohled do Tvých očí,
teď nesmíš umírat!

Za narušení
státní hranice
dali mi vstupenku
do každý věznice,
za dvacet let
mi Tě stejně nevrátí
ani studenti.

Rudý prapory
zavlají na kraji,
za třicet stříbrných
vrahům se vrací smích,
no tak neplač, šuhaji,
bez kleští…

Nezoufej lásko, už je to fakt blízko,
jenom dvě míle nás teď dělí,
blíží se chvíle,
kdy Tě přijdu obejmout.
Najednou je mi nějak úzko
a lidi kolem pošlapali
sametový pravdivý heslo
Nezapomenout!

Podej mi ruku, vždyť
venku je děsná tma…