Libor Staněk (* 1990) vystudoval obor bohemistika na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity. V současné době tamtéž studuje doktorské studium. Předmětem jeho zájmu jsou dějiny novější české literatury, zvláště současné české poezie. Na toto téma přispívá svými příspěvky např. do časopisů A2, Full Moon, Tvar nebo na portálu iLiteratura.cz. Minulý rok vydal svůj básnický debut Drolení v nakladatelství Dobrý důvod. Je zakládající člen krautrockové kapely Sýček.
"V dosud nepublikovaném souboru Světelné básně, se snažím prohlubovat (ne)viditelnost mého pozorování. Vše je psáno z jednoho bodu (místa), v jeden den a na jeden kus bílého papíru. Zachycuji světlo, které se láme v stín, aby se znovu narodilo..."
I.
Je světlo
je světlo
je světlo
je světlo
je propast
a hranice stínu
Je světlo
je světlo
na hranici stínu
j e světlo
je světlo
je opis světla
na pokraji stínu
je stín
II.
Je trhlina a stopa světla
Je slovo a trhlina
v řeči
Jsou dlaně stisknuté
v trhlině světla
Žvýkej chléb
a pij vodu
drol se a zanikej
v trhlině
a její záři
prostoupené
trhlinou
III.
Na tuto báseň dopadá světlo
Na tuto báseň dopadá světlo
a t r h á její viditelnost
Na tuto báseň dopadá světlo
Tato báseň
je spletená z ranního světla
Na tuto báseň dopadá
Ostré
ranní
světlo
IV.
Světlo opisuje světlo
světlo je světlo, uzamknuté v ohni
Neustálé opisování světla
vede k dalšímu opisu světla
Zaznamenání světla
přesně
v
tento
okamžik
na kousku bílého papíru
vlajícího ve větru
je vždy prvotní
Je světlo je světlo je světlo
a má ruka opisuje světlo
a vrhá stíny
na tento papír
Na pokraji
stínu a světla
je znovu světlo. Spoutané
na tomto bílém povrchu
Je světlo
je opis světla
je světlo
V.
Je slina světla
táhnoucí se
táhnoucí se
táhnoucí se
táhnoucí se
od propasti stínu k hranici světla
je světlostín
Je slina světla
lepkavá a bodavá
VI.
Napiš světlo a rozpusť ho v básni
Napiš světlo a uzamkni ho v básni
Zaříkej slova bez ustání zaříkej
I žlutě ztmavlé barvy
a pozůstatky rudé
Nech vstoupit
a nech báseň prolít modrou
tou nejmodřejší
Pij báseň a její modř
Pij oblaka v ní spatřených
Nech světlo ať sestoupí k básni
a prosvětlí neviditelné i viditelné
Jez báseň a její bílou hnilobu
Jez její zásvětí
Polap světlo básně
VII.
Světlo naráží do kusu zdi
světlo naráží do kusu zdi
světlo naráží do kusu zdi
světlo naráží do kusu zdi
Právě v tento okamžik
světlo naráží do kusu zdi
A
zeď
se
d
r
o
l
í
pod nárazy světla
VIII.
Zápis za zápisem
zápis za zápisem
Slovo je propast
slovo je hranice
co vzplane a hoří
co tone a shoří
Zápis za zápisem
Slovo je klec
a v ní je pták
slovo je slovo
Slovo je zvíře
co polyká světlo
IX.
Světlo povstává z popele stínu
a stín povstává z popela světla
Světlo povstává z popele stínu
a stín opisuje světlo
X.
Slovo spočinulo obnažené na světle
slovo spočinulo obnažené
slovo spočinulo
slovo
Slovo je z masa a kostí
a básně jsou krvavé cáry masa
roztrhané zuřivým světlem
Slovo spočinulo obnažené na světle
slovo spočinulo
XI.
Zvedni papírek světla na podlaze
na podlaze zvedni prázdný papírek světla
XII.
Světlo se mi drolí v rukách
jako chléb
Světlo se mi d r o l í v rukách
jako horký chléb
světlo se drolí
a křupe jako chléb
XIII.
Obrať stín básně
v prchající bělobu
Polykej zuřivost světla
co se obrací v stín
Ztroskotej ve verších
ať trosky slov
znovu povstanou
Obrať stín básně
V prchající bělobu