Kateřina Koutníková (* 1993) žila v Ostravě, ale před pěti lety utekla do Brna. Proč? "Protože tam mám deprese a úzkosti mnohem větší, než v Brně. Je to tam ponurejší a šedivější. Komunita lidi, co fušují do umění (nesnáším slovo umělci), je tam podivně uzavřená do sebe. A Absintový klub Les stojí za piču," říká. "Všechny moje pokusy o studium vysokých škol byly marný, uměnovědy i teatrologie. Prostě nejsou prachy, tak pracuju ve Švandě (Kavárna Švanda v brněnské Alfa pasáži - pozn. red.), kde sice taky nejsou prachy, ale aspoň je tam švanda." Publikovala v samizdatech Krasopis, Slovní Skrumáž, Mikiho Nářez a nedávno na webu vydavatelství Polí5.
(Foto: Katka Konvalidová)
***
Ve škole ti zase zkrátili úvazek
o dvacet procent
máš auto na leasing
dvě mladé a blbé dcery
hypotéku na barák až do smrti
starou škodovku po tatovi
matku v nemocnici
účty za elektřinu a plyn
a taky internet
popelnici
televizi
něco musíš žrát
Přítelkyně má šestnáct čistýho
tři psy
čtyři žaludky
máš deprese
bez chlastu neusneš
a když jo
tak se ti o tomhle všem zdá
ty nemůžeš utéct
ale brzy už nebude co prodat
Tvůj šéf je ďábel
tvůj šéf je stát
platíš daně
ale tvůj šéf na tebe nemá prachy
padají ti vlasy
jak listí na podzim
jako tvá opilá dcera
cestou z hospody domů
začal jsi kouřit
a ztrácet naději
táhne ti na padesát
víc už snad ani nechceš
vidina důchodu je zamlžená
klid schovaný někde za horizontem
stále v nedohlednu
ať k němu spěcháš sebevíc
ale krize
ta je všeobjímající
***
Prošel jsi se
krajinou mých peřin
Pohladil jsi
měsíční krajinu mé tváře
Utekl jsi
ze zamlžené krajiny mé mysli
někam do prdele
Sedím doma
maluju krajinky
všechna plátna
vypadaj stejně
všechna
jsou černá
nerozeznám oblohu
od temnoty lesa
ztrácím se
někde v prdeli
***
Slaný mořský vzduch po ránu hladí
kousky roztříštěné mysli
vlny oplachují
obzor
to modrošedé nekonečno
prostor pro domýšlivost odnáší racci
z pěny se nedá číst
nedá se věštit
tisíc kilometrů od života
tisíc kilometrů od nesplacených pohledávek
tisíc kilometrů od všeho
čemu se snažím rozumět
teď zdá se jako nic oproti šířce vod
o nichž sním že mě odnesou
dalších tisíc kilometrů dál
Kamenité molo útěchou pro skokany
mělká voda tvrdý dopad přináší
červená a Černý moře
konečně mohu skočit do nebe a plavat
napořád
Všude smrdí ryby
a všechno z čeho se mi chce zvracet
Pstruzi lososi cejni
štiky sumci
žraloci
jižních českých vod
a ten vymletý vodník
možná už spíš starý čert
ten jediný tiká jako hodinky
které jsme si nastavili
za pět stovek tři čtvrtě na lajnu
i když to už nefrčí jak kdysi
teď už je dělostřelectvo jen laciný vtípek
oproti tvé vyrážce a pověsti
snad to příště půjde lépe
schovat jehlu do kupky sena
příště bez zásahu starých známých
co stále nevěří svým očím i uším
i když už slyšeli viděli dost a dost
Ty neplatíš daně
nemiluješ oddaně
už se schovej k mámě
dost a dost
už toho všeho bylo
už jsi sám
snad jen s jehlou
co už nemá kam jít
***
Cestou pěšky z Vřesiny na Hlučín
zastavil mi řidič autobusu
služební jízda jeho života
dneska jsem hezká
Jindy by mě byl vykázal
černou pasažérku
***
Chladím si čelo o plexisklo
chladnou hlavou házím pohledy z okna
Předstírám že to byl někdo jiný
kdo je kdysi chytal do kapsy
jak mouchy do medu
či krásky do klína
Dělám že nevidím
tu tmu zevnitř kapes
a neslyším volání
za plexisklem své hlavy
Volání a jitrem slábnoucí vzdechy
co je mi po nich
vždyť chladnou hlavu mám
***
Nejlepší básník je smrt
Dneškem počínaje
hledejte mé básně
v novinách
básnickou sbírkou
budiž mi černá kronika
a lehký kulomet
perem
Smrt je nejlepší básník
tak se z toho neposerem
každý vyhaslý pohled slovem
nestačí jedno za celý den
radši napsat všechno naráz
bombou
a když tak poopravit tankem
abych náhodou nezapomněla
co to vlastně píšu
***
Vřesinské tmy
mi nedají spát
šepot topení
letmé praskání kotle
v tom ledovém domě
vařící vody
mě lekají
Říká se že
na každou svini
Nevím zda doufat
že na ni
Psychiatrie
*
Jsem zase tady
jinak to nešlo
z mé lásky k životu
zase sešlo
*
Nemůžu se dotknout vlastního ksichtu
aby mi nezůstal na prstech
léto
*
Zatracení básníci
zatracení, zatracení
Pro ně v tomto světě
klidu není, klidu není
Lázně
Vyjeli jsme si na výlet
za město
na dálnici
Cesta trvala hodinu a půl
Karel nadával na polský kamion
zácpy byly na všechny strany od Brna
obytňák se houpal
jako se mnou houpala kocovina
Cíl byl jasný
lázně
ozdravit své duše
radikální poezií
a pak zpátky
vymést všechny pajzly
urazit co nejvíc známých
dožít se dalšího pracovního týdne
nebo aspoň klidný neděle