Tomáš Blažek: Přijali mě do osady jménem Dlouhá štreka

neděle 24. června 2018

Tomáš Blažek (* 1972) je jihlavský fotograf, tramp a básník. Živí se prací ve sdělovacích prostředcích. Jeho fotografie Vysočiny a z Vysočiny patří k tomu nejhezčímu, co můžete na Facebooku vidět, pokud ho máte v přátelích.


Některé z uvedených básní napasal Tomáš Blažek pro projekt Vítrholc Vizual: Návrat do lesů, vod a strání. Tuto výstavu můžete vidět do konce července v kulturním centru Kafara v brněnských Obřanech.

(Foto: Eva Bystrianská)




















***


chodím kolem chaty
zasadil jsem dva stromky
poslouchám hovory cyklistů
co kolem jezdí
s frekvencí palby
samonabíjecí pistole
latexem natírám
nepovedenou hlavu
z kašírovaného papíru
dar mé širší rodině
namlouvám si
že kamarádi čekají
na mou veselou kašírovanou hlavu
abych tu nezešílel
v chatě na okraji
vykáceného lesa





***


oheň
trampové zpívají
o mládí trampingu
každý rok je jich míň
nad klobouky kosmickou noc
propíchanou od raket
dole věčný oheň
plazmu živou jako ten mnichov
bez nás o nás
pod kopcem javořicí
u rybníka zhejral
chtěli nikdy
nedojít na hráz

trampové přijali mě
do osady jménem
dlouhá štreka





***


dřív
předháněli jsme se
kdo víc vypije
obden jsme si hrdě sdělovali
nepiju já nepiju hej
dnes už nepředháníme se
nežertujeme
o ledvinách prostatě
o pití nemluvíme
lupeme tam
prcky a pívka tiše a vážně
oslněni dnem





***


pochovali jsme pejska
já mu na hrob zasadil bledule
na cedulku napsal jméno i s plným
čistokrevným titulem
do hrobu jsme mu dali
zbylé granule z misky
poslední piškot
co už nesnědl
do prázdné boudy
doma koukám
o reinkarnaci
přemítám





***


jak někdy
nevinný jsem
jak děťátko
narozené v chatce
poblíž cyklostezky
vlčí dítě
které nikdy nevidělo
člověka
byz cyklistické přilby





***


nedávám svým básním názvy
nějak si to nazvi
škrabale karle
nedávám svým láskám jména
katka valérie naděžda
renáta lena jana pája a hned katka
dáša a kamarádky její
rolnička markéta martina věra
dina a další martina eva a míša
ale pod nohama mám
pevnou zem
ještě jsem
mívám zimnice bolí mě nohy
a čekám až za mnou dnes
martina přijede
přiveze mi z města knakebroty
cestou po červené turistické značce
já vím kde se to v člověku
bere
ten neklid

zpívej waldemare
gézo včeličko
jedenkrát až v noci temné
kamarádi
najděte mě





***


v dubnovém horku
sedíme na chatě
ve stínu posledního smrku
pět metrů od nás po cyklostezce
projede prachem 300 cyklistů za hodinu
když zazní od malého beranova výstřel
říkám si
tak už to začalo
chodecké národne povstanie
STÁT
slezte z kola
vypusťte duši





***


můj děda byl nejlepší rybář
byl dlouholetým platným členem
rybářského svazu
aktivní brigádník
poctivě platil členské příspěvky
rybářskou výstroj v šedém ruksaku
měl v bezvadném pořádku
červy v kelímku připravené
vlasce náhradní
míry a předpisy znal
odebíral časopis rybářství
novinky studoval
nikdy žádnou
rybu nechytil

měl jsem rád to jeho
tiché rybaření





***


založili jsme kapelu s názvem
třicet případů majora zemana
protože právě tolik nás bylo
v naší třídě
na průmyslovce
bylo to za socialismu
a my jsme byli srabi
a tak jsme druhý den kapelu
raději přejmenovali na
charon
převozník smrti

odehráli jsme jeden
fenomenální koncert ve školní tělocvičně
druhý den jsme za trest kolem školy
sbírali vajgly
a říkali si
že hrajeme jako napalm death





***


na pobřeží britské kolumbie
od roku 2007
našli už čtrnáctou
lidskou nohu ve sportovní botě
většinou se jedná
o velikost dvanáct
podle americké normy

média označují
nohy s botami
vyplavené z moře
za pokračující kanadskou ságu

soudní ohledavačka barb mclintock
uvedla
že v těchto případech
se nejednalo
nikdy o nic veselého





***


už se těším
až si sednu
v práci na hajzl
vytáhnu mobil
a konečně vyťukám:
krásný den, lásko!





***


projížděl jsem
podél omšelých garáží
kolem nádraží
kde do sebe vagony naráží
a najednou
z jedné té garáže
vyšel ven
postarší chlápek
v bekovce
přesně takové
jaké se nosívaly
za první republiky
už dlouho jsem neviděl nikoho
s takovou bekovkou

hned nato
o dvacet metrů dál
z jiné garáže
vyšel jiný chlapík
s tou stejnou bekovkou

tak
o co tady jde
může se jednat o shodu
kdy dva dědové
nedaleko sebe
prostě mají
garáže
už pěkných pár let
může to tak být
ale jistotu
nebudeme mít nikdy





***


nad údolím rudolfa těsnohlídka
na hádecké náhorní plošině
jeden a půl kilometru severně
od výletní restaurace velká klajdovka
dva důchodci přišli
k mohyle stanislava
kostky neumanna
a jeden povídá
jo
to je ten náš: na břehu řeky zvratky...





***


nakyslou vodou
v prohlubních
balvany průrvami
stoupal jsem
v horku
najednou slunce
zmizelo
noha mi zapadla
do černé prsti
slyšel jsem údery
pod mýma nohama
hýbal jsem botou
nahoru dolů
snažil se vyprostit
les
začal
prudce oddechovat
a pak ten skřek


tolik jsem miloval
přírodu