Šimon Leitgeb: Vandrák je člověk, kterej je sám

neděle 10. června 2018
Šimon Leitgeb (* 1996) vyrůstal v Novohradských horách. Žije v Českých Budějovicích, kde vystudoval Česko-anglické gymnázium. Jeho básně byly oceněny ve spoustě soutěžích (Ortenova Kutná Hora, Literární cena Vladimíra Vokolka ad.). Publikoval ve většině českých časopisech (Tvar, Psí víno, Protimluv ad.) a webech. V Nedělní chvilce poezie.CZ publikuje samostatně už podruhé. Jeho verše byly zařazeny do almanachu Nejlepší české básně 2016 (Host 2016). Minulý rok vydal svou první sbírku s názvem "mezi náma". Texty z ní byly zatím přeloženy do ukrajinštiny a zveřejněny v tamních časopisech a webech. V Českých Budějovicích organizuje stejnojmenný literárně-hudební pořad. Vystřídal řadu zaměstnání (např. myč oken, číšník, uklízeč, lesní dělník, zmrzlinář, stěhovák ad.). Nyní pracuje jako noční hlídač hotelu a dělník na stavbě. Svůj volný čas tráví na chatě nedaleko Budějovic.

Uvedené texty jsou z rozpracované sbírky "měsíc ve dne".
















měsíc ve dne

/tátovi/


jednou za rok jezdíme na louku
kde spíme pod trubkou
ve který běhá kouzelnej vítr

v tý trubce je malá dírka

strejda Jóža vyřezal kolík
kterej do ní přesně pasuje

strejda to umí se dřevem
moh by nám vyřezat
celej barák

nafukuje mi tim větrem balónky
na který střílíme
zapálený šípy

strejda trefuje balónky a oni hoří
noc vypadá jako den
a měsíc se topí mezi zlatými mraky





meteorit

/Kubovi T. a Honzíkovi T./


strejda s mamkou bydlel v baráku
ze kterýho zůstal jen komín uprostřed louky

na ten barák spad meteorit

strejda se snaží říct něco o mamce
ukazuje kde si hráli

"tady jsem se narodil"

myslim na ten meteorit
pozoruju
jak z ohně stoupaj jiskry a mísí se s hvězdama

tam někde je mamka
zhasíná a padá na zem
jako meteorit






vlkodlak


můj strejda je vlkodlak

vlkodlaci maj nejradši
maso
malejch dětí

dospělý ho maj zkažený
a krev jim pijou upíři





měsíční vandráci


strejda říká že sme si zbyli sami
tak bychom se jako samotní lidé měli chovat

strejda je můj nejlepší kamarád

kejvám hlavou
a říkám že sme na tu samotu dva

/

lidé nám říkaj vandráci

strejda říká že vandrák je člověk
kterej je sám

tak se mi to líbí
že si slovo vandrák nechávám vytetovat
fixou na ruku

/

jednou u našeho karavanu spali lidé
a oslovovali se vandráci

ukázal sem jim tetování
a vyprávěl o měsíci ve dne

po chvíli se začali smát

šel sem za strejdou
a on mi dotetoval před slovo vandrák
malej měsíc

vytetoval si to samý a řek že od teď
sme úplně sami

/

je mi dobře když sme sami

sme měsíční vandráci

umíme zapálit nebe
a jezdíme spolu po zemi





krajíci

/Jiříkovi S./


strejda maká s krajícema

staví spolu zámky
a dvakrát za rok
jezdí na konec světa

/

strejda mě naučil že slovo druzi
znamená člověk

když odchází za krajícema
vystrkuju nohy z peřiny
a mávám mu prstama

"druzi!"





Kubisko

/Kubovi N./


Kubisko je kámoš
chodí v černým hábitu

odlupuje z oken skla drápem na palci
a vypráví o lidech
který zabil

sedí u postele
a ukazuje mi pokémony

chytá je
a vyrábí z nich hábity
pro svý kamarády





blůz


děti řvou "čuaua"
a já mam chuť na banány

sem kovboj

holky mi kradou klobouk
a nechávaj se honit

na ulici kouří dospěláci

jejich hlasy v kombinaci s hlukem zevnitř
zní jako blůz

/

prší

kdyby kovbojové žili u nás
nemuseli by si kupovat deštník





brouci


bíbls sou brouci

z rádia řve chlap
a strejda po něm opakuje slova

zpívá džanglicky jako brouci

/

každej jaziat má úsměv jako brouci

včera sme kempovali u města
a přišli k nám

zkoumali sme se skrze jejich mobily

jednou jim ty jejich tyčky s mobilem přirostou k hlavě
a budou z nich brouci

/

strejda mi někdy říká jaziat
mávám rukama a hulákám slova v džangličtině
hejbu končetinama jako brouci

někdy
mi to nedá
a zařvu na něj
že je taky jaziat

/

bíbls byli jaziati

doufám že za náma někdy přijedou

možná už tu byli
a já je nepoznal

dívali se na nás skrze mobily
poslouchali sme jejich muziku
a já se hejbal jako brouk

nikdo
z nich
nikdy
nezapomenul
na tu podívanou

jaký bylo v ten moment stát na jejich místě?

na chvíli sem se nad tim zamyslel
prohodil do ticha pár slov v džangličtině
prohrábl si vlasy před zrcadlem
a z rádia zazněla poslední píseň od brouků
stojících v publiku






zemětřesení


dopoledne přišla žena
zamkla se se strejdou
a karavan se roztřásl

vylez sem na strom
chytl se větví
a čekal náraz

z oken zařvala žena

bál sem se
nechal sem ji odejít
a šel ke strejdovi

chvíli se díval jak odchází
pak se otočil na karavan a ukazoval na kola

po tom zemětřesení z nich měly bejt obdélníky

takovýhle zemětřesení sou dost nebezpečný
kopu do kol a nechápu
s čim ta ženská měla problém

určitě přišla ze zámku
kterej postavil strejda
a karavan je pro ní moc malej

dívám se na město
natahuju před sebe ruku
a chytám zámky

z dálky vypadaj jako tečky
a lidi nejsou vidět vůbec

zavírám oči
a představuju si
že město potkalo zemětřesení

otevírám oči
venku je tma
a město hoří