Poezie autora vystupujícího pod zkratkou KLBK (* 1984) je primárně určena k živému přednesu. KLBK ji nazývá ofenzivní poezie a jeho přednes je proto náležitě ofenzivní. Sám k tomu uvádí:
Dost bylo přednesů ze školních lavic, zatěžkané epičnosti a rozsochatým příměrům. Syrovost bytí, artikulovaný odpor k existenci zla a všeho, co svazuje člověka, o kterém se nepochybuje, že jest suverénní to bytostí, navzdory myšlenkám všemohoucích stvořitelů a jakéhokoliv nadpřirozena. Básně, které si zaslouží být nahlas.
Nauč se pochybovat,
a už se nikdy nerozhodneš.
Více o autorovi najdete zde: www.KLBK.cz, https://www.facebook.com/KLBK-445799555519964/, http://bandzone.cz/klbk
Začni se nenávidět
Kdy že ti daří,
Je to čas nejlepší,
Se začít nenávidět.
Kdy jindy?
Teď můžeš.
Máš práci,
Kde bydlet
Kamarády.
Začni se nenávidět.
Přidej trochu šmrncu,
Svýmu životu.
Zoufalství,
Je to pravý koření,
Do tvýho štěstí.
Vyzkoušej si to,
Co ti chybí.
Vyměň si na chvíli,
Motýly za příšery.
Sneseš ještě něco?
Nebo tě už vypatlaly,
Všechny ty dny
Klidu a pohody?
Všechny ty dorty,
S hromadou
Citronový kůry,
Konverzace bez názoru,
Bez konfliktu.
Pamatuješ si ještě,
Jaký to je,
Když se tě NIKDO nezastane?
Udělej si výlet
K těm,
Na druhé straně.
A hlavně
- Se tam VYFOŤ.
Doma tě bude bavit,
Dívat se na to,
Kým nejsi.
Začni se nenávidět.
Fanfáry
Sem šťastnej!
Povidám, sem šťastnej.
Navíc i spokojenej,
Je mi krásně, když vidim,
Jak se lidi držej za ruce.
a respektujou se.
Ve Stromovce,
V Grébovce.
Politici do sebe dobře šijou,
Řešej korupci.
Nemusíme chtít,
Dobře
se prostě mít budeme.
Slast mnou cloumá,
Že máme levný potraviny,
Komu nevěřit.
Sme se už naučili.
Slyším fanfáry,
Při každym setkání s bezdomovci.
Že takhle vlastně vždycky žít chtěli.
Svobodný matky,
Maj krásný děti,
A holky, co sou neplodný
jim nezávidí.
Vytratila se kritika,
Skončila bolest.
Smutné řeči nikoho nezajímají.
A do toho,
Svítí sluníčko.
Jsme venku
Ze středověku.
Nekuřte a oslavujte.
Zrůdy,
Už jsou jenom postavy z dokumentů
O nacismu,
O komunismu,
O náboženství,
O konzumu,
O chudobě,
O strachu,
O narkomafii.
O Spartě,
O Slávii.
Zrůdy odešly,
Zůstali jsme my.
Vždy připraveni,
Zaujmout jejich místo.
Proto, se musíme otupit blahobytem.
Otupit se blahobytem,
Pak ani nebudeme vědět,
Jak si škodit.
Doba velí,
Užij a užívej si.
Tvůj soukromý čas je natolik vzácný,
Než aby ses choval jako kokot.
Kup si sedák
A jdi šplhat na pískovcové hory.
Nebo řiď něco na vysílačku,
Klidně nakresli obraz,
Napiš básničku.
Nemusíš si dávat pozor,
Jsi dobrý člověk,
Jako dnes už všichni.
Nádhera,
Naprostá nádhera!
***
Ukažte mi cestu
Ke hřbitovu satanistů,
Abych se mohl vysmát,
Do jejich,
Křesťanskejch hrobů.
Z pohádky do pohádky,
Jsou ze stejný knížky.
Reklamu dělaj tomu,
Koho striktně nenávidí,
Ubohost,
Je to ubohost obojí.
Co se jim stalo,
Že nevydrží bez náboženství,
Až budete pálit bible,
Tak na ty satanský,
Nezapomeňte.
Ukažte mi cestu
Ke hřbitovu satanistů,
Abych se mohl vysmát,
Do jejich,
Křesťanskejch hrobů.
Pokoru komu
pro lidi, kteří tak rádi, nenávidí lidi
Nadávej mi
Ponižuj mne
Pohrdej mnou
Bij mne.
Tak je to dobře,
Uč mne tak,
Jak učili Tebe.
Přestaň si mne vážit,
Jsem člověk.
Vraždím, kradu,
Nech si vlídná slova.
Proč se neptej a rovnou odsuď,
Jinak nikdy nevyrostu.
A užívej si své povýšenosti,
je to skvělé,
Znám to.
To je přesně to,
Proč mne nenávidí …
Jsem člověk ..
Nadávej mi
Ponižuj mne
Pohrdej mnou
Bij mne.
Uč mne tak,
Jak učili Tebe.
schraňuji .. pro ni ..
Její oči jsem neviděl
A ani sem se jimi nedíval.
Má ve všem jasno.
Přesto mlčí.
Odezírám jí ze rtů
A nechávám se tím vláčet.
Tíhnu k ní,
Ale jsem tak nějak,
..
Odstrčený ..
Stejně –
Něco pro ni mám,
Poťouchle to tvořím,
Připravuji. ..
Ukážu jí - ji.
Myslíš,
Že pláče pravda,
Když se dívá
Do zrcadla? ..
Proti komu vlastně?
Jsme výčitky,
Jsme svědomí,
Teroristi tvojí mysli
A ty jsi,
Náš rukojimí,
Jediný.
Nic nás nezastaví,
Nic nám neporučí,
Jsme Tvé pocity.
Zničíš nás
A popřeš sám sebe.
Slyšíš nás?
Poslouchej nás …
Nesnášíš nás …
Hodně
Když nevidíš nic,
Tak já vidím chyby.
Když jich vidíš sto,
Já jich vidím tisíc.
Jsi pozadu, optimisto,
Tak se mě drž,
Ukážu ti zmar
A cestu skrz.
Jdi, neděkuj, nečekej.
Pust mne,
Nejdu s tebou,
Zůstávám,
Nebyl jsi první,
nejsi sám.
Co vím,
musí vědět další,
a dostat se pryč,
než se strop zhroutí.
A venku -
Nečekejte,
Na mne rozhodně nečekejte.
Každý den mám svůj stejný dnešek,
Pak konec.
Život je pro ty,
co chtějí.
Vyhlédni si nový zítřek,
Hodně štěstí.
A na mne,
na mne
rozhodně nečekejte ..
A co bude až nebudem? Všechno bude bio!
Z měst budou jen ruiny,
Zmizí smích a pláč.
Krev ze zvířat,
Jen pro zvířata.
A pro NIKOHO ráj.
Ale –
VŠECHNO BUDE BIO!
VŠECHNO BUDE BIO!
A ZADARMO!!!