Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Martin Trdla: Ještě je třeba porazit konkurenci

neděle 29. dubna 2018

Martin Trdla v Nedělní chvilce poezie.CZ podruhé, poprvé to bylo před dvěma lety.


Martin Trdla sám říká, že stále pracuje na debutové sbírce: "Někdy s větším, jindy s menším úsilím." Fyzicky sice není kniha na světě, ale v hlavě má liberecký básník Martin Trdla (* 1985) celý katalog jejich titulů: Kateřina Brožovaná, Berija byl gentelman, Zastavte svět, vystupuji!, Vlevo rána či Vnitřní město. Větší sílu Trdla napíná spíše do autorských čtení, kterých má za sebou desítky, a to nejenom na severu Čech. Na nich se snaží lidem dokázat, že poezie není zubař. Tedy něco, co nám není příjemné, čemu se apriori vyhýbáme, ale občas se s tím musíme setkat. Trdla publikuje zatím časopisecky. Jeho verše se objevily například ve Tvaru, Hostinci Hosta, Aluzi, Herberku, Textech, Dobré adrese či Divokém víně. Má za sebou také úspěchy v několika literárních soutěžích. Naposledy si v březnu odvezl z Děčína druhou cenu v soutěži Literární cena Vladimíra Vokolka. Předloni ho tady označila porota za antilyrika. To zase jiný porotce, básník Jiří Žáček, když loni Trdla bodoval na turnovské soutěži Střípky z ráje prohlásil, že: "Nostalgie se sváří s ironií, je to tak trochu odplivnutí křížené s rouháním, ale ta antiiluzivní poetika neobsahuje žádný falešný tón. Verše jako břitva!"










Sokoli


Prdíme rozumy,
plníme přístroje na
likvidaci ticha,
venčíme kartičky pojištěnce,
načichlí sami sebou.
Před 196 lety se narodil Jindřich Fügner.
To je pro nás dost nepříjemná věta.





V autobuse


Chtěl jsem napsat báseň o tom,
jak se šikují kolem lavičky,
šmirglují si papily čůčem,
prostě něco echt z promrhaných životů.

Jenže když se pak ten asi pětiletý capart
koukal v autobuse na muže s obrovským
nádorem na spánku
a zeptal se na celý vůz své mámy
"Proč má ten pán tak velkou hlavu a smrdí?"
bylo to daleko víc opravdové.





Knihy


Čas přikládá do kotle knihami,
slušní Češi poezií,
Bibli dávno ohryzal prach.

Já zatápím svými
dopisy na rozloučenou.

Ještě je třeba porazit
konkurenci.





Zprávy z tisku


Obě delegace pak položily věnce na hrob Karla Čurdy.

Ministrem financí byl jmenován
zelený marťan z Alzy,
mezinárodní konzilium potvrdilo,
že hypotéka způsobuje rakovinu,
politologové zjistili,
že v Rusku není demokracie.

Jaromír Jágr oznámil,
že nastoupí za Kladno i v sezóně 2058/2059,
jako hologram,
zlatou slavicí se stala Vlaďka Erbová.

V kostelech zavedli automaty na odpustky a růžence.
Do důchodu půjdeme ve sto pěti a půl letech.
Povinné ručení se nyní může platit
tancem či drobnou keramikou.
Všechny kapely musí od teď nosit
před názvem zájmeno The.

Bude jasno až zataženo
s deštěm, sněhem, větrem a ohněm.

The End.





Poetové


Zadek vlastní po mámě,
strach po tátovi,
ale to zatracené bažení
bůhví po kom.

Aby nechcípli hlady,
pronajali svá temena
satelitům T-Mobilu
a tváře mají tetované
fiskálními identifikačními kódy.

Ve tři ráno slzí pivo
a sekundují rohovnickému klání
pepřenky se slánkou,
v těch nocích, které je děsí až k smrti,
v těch nocích, kdy se spánek ukryl na
odvrácenou stranu zeměkoule.

"Co tady čumíš, buzerante," slyší nakonec
místo ukolébavky.





Poustevník


Na třídách menstruuje lomoz,
až z toho českému lvu
diagnostikovali Parkinsona.

Jsem nezlomně rozhodnut,
že tam dnes nevkročím.

Nechám se okousat žaluziemi
a neoholenými tvářemi
otapetuji opěradla křesla.

Lajky pod statusy mě už
na očích nelechtají.

Trpím na plný úvazek.






Status quo


Pondělí ubilo kladivem
zoborožce a hrabata ze snů.

Češeš si oči,
mažeš košile,
žehlíš dalamánek.

Vesluješ žlučí obyvatel
s volebním právem.

Až do smrti,
až do smrti.





Miss pitva


Časové znamení ohlásilo dvacet pět rodin.

Třiatřicetileté panny vjíždějí
na bachyních se zobáky do bran města.
Múza dostala dvacku za košilatý vtip
a říhla si.
Na talíři mám tlačenku s křídly.

Ze souseda táhne hovado,
má sto zornic v levém oku
a v duši mraženou pizzu.

Prodíráme se pralesem vín,
nad námi proletěla hejna piv.

Pisoáry jsou z nás poměrně nervózní,
slova nad nimi hrají ping pong.

V obloze to strašlivě žbluňklo,
když jsem do ní vhodil svůj pohled.

Při odběru Trdly nastala smrt.





Čekárna


V plesnivé garsonce
čekáme, jak dopadnou dějiny.

Slunce bulí do duchen,
jeden z nás se již uškrtil směrnicemi,
nezvratnou jistotou je
absence ochoty a slušnosti.

Až nás za týden najdou
baňatí a žoviální pepíci
nosní dírky jim zfackuje
předtucha.





Desky


Mží,
ale kuželkáři trénující před večerkou
mají jasno:

"Poctivej guláš musíš dusit aspoň čtyři hodiny!"
"Ti řikam, že se menuje Magdalena, ale s krátký É!"
"Vždyť je to úplně jasný. Je to lhář a zloděj!"

Matyáš poděkoval za vrácené drobné,
ale za dobře mířené rozumy ne.

"Ty mladý, to je děs, kam ten svět spěje,
chybí jim vojna, to říkám pořád,"
vykuckala za ním rada starších.

Možná, že se kvůli tomu
vychýlily litosferické desky.





Prádlo


Manželky propadly špinavému prádlu,
národní umělci historkám a žrádlu.
Já zase podléhám každému tvému gestu,
holýma rukama chci prosekat nám cestu.





Nonstop


V zobanech inverze,
na patách plagiát posledního citu,
právě tě dozdobila zlost.

Pod židlemi nasněžilo na popel
mrtvého kamaráda,
nad nimi zamrzl hluk.

Východ odtud je zasypán lhaním,
nemáš vůli se prohrabat.

Den si převléká boky,
zkoušíš se zhluboka nadechnout
a kdosi za tebou povykuje: "Mrdko!"

To prázdno v tobě
půjde ostříhat jen kulometem.