Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Guillaume Basset: Srovnej si trochu žíly

neděle 3. prosince 2017

Guillaume Basset (* 1981) je v Lyonu narozený francouzský básník žijící v Praze. V minulosti pracoval pro Alliance Francaise de Lyon a zkušenosti v oboru získal také při pořádání literárního festivalu v Hong Kongu. Jeho prvotina Oheň tvých blízkostí vychází v nakladatelství Dauphin dvojjazyčně, v češtině a francouzském originálu. "Ve svých básních klade důraz na práci s jazykem a hledá to, co se nachází za hranicemi bytí. Poezie se tak stává metafyzickým zkoumáním, cestou k jinému, ať je to Bůh, milovaná osoba, přítel, čtenář nebo samotný autor," uvádí medailon nakladatelství.


Sbírku Oheň tvých blízkostí přeložila do češtiny Marie Dudilieux. A my přinášíme blok básní, které sama překladatelka vybrala jako ty jí nejbližší. 


(Foto: www.literarni.cz)









***


Nicota na niti touhy
Rozkošnicky vysává má slova
Nebo je skládá
Beze vzlyků

Bez domova žilo
To co není
A to co bylo
Mizí v zapomnění

Opakované slovo vzlétá
Sirku znovu spaluje





***


Srovnej si trochu žíly
Vycpané pilinami se stopami po zubech
Sytil ses sny hutnějšími než si lze představit
Krouživějšími než myšlenka

Vzpomínáš si na své naděje
Na lahodné obrazy které sis budoval?

Už na to není čas
Ani na znovuzrození

Zahal ta prsa už není třeba pít





***


Snadnost prvního kroku
Na počátku
Skřípají nohy až k záhlaví

Objevuju tě
Neúnavnou
S Bohem

Říkali mi jak jsi nad věcí
A bez jizev
Se taky ohýbáš

Až se zlomíš





***


Měděné slunce
V osamění
V němž umírají zakalené oči

Zmizte zmizte roztajte
Štěrbiny

Svět je uzavřen

Štěrbiny štěrbiny
Svět se zjevuje ve svých přehybech





***


Je to liják
Je to bouřka
A taky zmatek

Nebe nabízené našim vzpomínkám
Nebe které cáká a poskakuje
Zasažený lovec
Zraněný lovec
Věčný žid putující v našich tajemstvích
A pak světlo v těch nadějích…
Pološero každého osudu

Úděl kráčí
Tichým krokem
Po drceném sklu





***


Temné napětí Šarlatové napětí
Propadlý oblouk hlubokých něžností
Noční polibky
Motýli které jsme zhltli

Temné napětí Úporné napětí
Opuštěné madlo spánku
Pít z pěny
Tvého rozchlípeného těla

Tmavé napětí Ryzí napětí
Jež unese tu touhu
Ukolébá v dlaních
Naše šílenství které pouze touha

Může oddálit





***


Horečka stoupá na slunci
Slunce ustrnulo vlastním žárem

Je to vzpomínka i vůně
Lehká a sladká v chladivé noci

Prsty běží po jizvách

A naše jazyky
Dosud magické třeštěním
A naše kůže
Připraveny na úder záře

Teď už
Zbytečný návrat
Slunce





***


Ty ranní růže
Vzácné v jezeře masa svrženého z nebe

Další trhlina v lidském těle
Navždy

Cesta
Se nerýsuje

Zato ulice dotčená bídnými kroky
A pořád ta vtíravá chuť nespavosti

Nespavosti
Navždy





***


Odhodlání
Řeka trhá povzdech
Znovu

Všechny jasné barvy ještě zjasnit
Oživené motýlím krokem

A v prchající horké krvi
Klíčí naše doteky





***


Jazyk se klade architektonický
A vykloubený nepochybně také

Úporný úporný ještě

Lžu ti neboť není žádné řešení
Proměňuji tě neboť není žádná skutečnost

Neboť neboť ještě

Proč neustále kde to vlastně jsem
V jakém zlomku najdu útočiště

Opět vystavuji tvůj hlas nebezpečí
Polámané prsty by ted‘ měly zmizet