Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Jan Spěváček: Každý tvor denně loví svoji vysněnou příšeru

neděle 19. listopadu 2017

Přinášíme vám nové čerstvé básně Jana Spěváčka řečeného Spěvy žijícího v Jihlavě. A jeho medailon od jeho jihlavské kamarádky Markéty Ketnerové:




Naprosto neintelektuální medailon

8. 7. 1982, ženatý (vypadá to, že štastně) dvě děti (kluci jako buci)
momentálně pracuje na základní škole jako učitel občanské výchovy a informatiky a zdá se, že děti to v jeho podání fakt jako baví
především ale je duší i tělem básník, BÁSNÍK, poeta, snílek bohém od pohledu
má furt dobrou náladu a to mě trochu sere
někdy mu nerozumím, uklidňuje mě, že v tom nejsem sama
tuhle dal dětem v sedm ráno na semináři tvůrčího psaní za úkol, aby popsaly pocity právě oloupané mandarinky
rád se druží, i s těmi, co o to příliš nestojí
některý jeho básně jsou fakt divný, některý jsou docela fajn
pije divnej čaj z divný termosky
jeho žena je manuálně velice zručná, jeho děti jsou krásné
nechápu, jak se moh´ dožít tak vysokýho věku
vlastně je takovej docela neuchopitelnej, jakože je mimo
mimo škatulky
mimo všechno


(Foto: Zdeněk Stejskal)












Střevíce


v doslovech a předmluvách
zasvěcených či jinak
políbených nalézám
interpretační klíče

a kolem hřišť života
pak zjevují se
v kapradinách a rybnících
zakopnuté míče





Maják


chodíval jsem rád
na šrot

dnes už raději
po hladince
všedních odpolední
a svátečních večerů

a v noci
v plném vědomí
položit se mezi
své nejbližší
a plout s nimi
k dobré naději





Fixní idea


dnes už tušíme
co trhá žíly jeskyni
od pravěku plné
stínů kreseb a idejí

je to platonická láska





Introverze na Moravě


člověče pročpak v koutku tu vzdycháš
ále nikdo mě nezval jsem ovečka tichá





Bílá velryba


každý tvor
denně loví
svoji vysněnou
příšeru

zároveň bojí se
že sežere ho
dřív než se naděje

stane skutečností





Lidiomy


nebrat vážně
idiomy ani idioty
a když už
tak lidiomy

mít život
ve svých nohou
a stát pevně
na svých rukou

bytí na hlavu
je způsob letu
padlého anděla





Dilemata


grušova wacht na rheinu
nebo růže z kumránu

slepá dívka z bahrajnu
nebo grušas hlídka am rheinu

dívat se na svět z kombajnu
nebo hlídat mit gruša na rýnu

ať jsem střízlivý nebo po vínu
ich wähle grušu na rozmarýnu





Podzim

Janu Skácelovi

o lecčems se psát nedá

nejblíž tomu byli
verlaine s hrubínem
v odvěké písni mírných
klimatických pásem

i holan se snažil

a sám nevíš jestli
hraje viola první
housle nebo housle
druhou violu

o lecčems se psát nedá

a proto píšeš něco
čemu lze říkat pásmo

v té chvíli jsi tělocvikář
když šustíš listím
zlatým jak poslední
pivo venku

jen co ho vypiješ
odešleš kouř do nebe
odbrzdíš kočár
řekneš si proč píšeš

když se o tom psát nedá

prázdné plátno
volá po obraze





Sísyfos ajznboňák


mám rád nynější
modré vagóny
českých drah

i ty zelené
míval jsem rád

také tu vybledlou
motorovou červeň
na úzkokolejkách

ale ani ta rezavá
nákladní hnědá
zvlášť veze-li dřevo
není k vykolejení

pak je tu ještě
můj důlní vagónek
skřípající všemi barvami

tlačím ho vzhůru
dokud mě to nezasype





2017

Jiřímu Grušovi

zeptáš-li se vyplazeným
mateřským jazykem
na cestu do otčiny
zasloužíš se o český stát





V trní


když sedím na míse
trnu zda lochneska
kousne mě

trnu když chodím
nocí zda děcko
usne mně

po své smrti trnu
jaké nadělají
usně z mě

a takhle věšíme
na trnovou korunu
každý den jednu runu





Newman


dočkám-li se kdy šedivých skrání
bude čas dočíst knihu lesů vod a strání