Přinášíme vám nové čerstvé básně Jana Spěváčka řečeného Spěvy žijícího v Jihlavě. A jeho medailon od jeho jihlavské kamarádky Markéty Ketnerové:
Naprosto neintelektuální medailon
8. 7. 1982, ženatý (vypadá to, že štastně) dvě děti (kluci jako buci)
momentálně pracuje na základní škole jako učitel občanské výchovy a informatiky a zdá se, že děti to v jeho podání fakt jako baví
především ale je duší i tělem básník, BÁSNÍK, poeta, snílek bohém od pohledu
má furt dobrou náladu a to mě trochu sere
někdy mu nerozumím, uklidňuje mě, že v tom nejsem sama
tuhle dal dětem v sedm ráno na semináři tvůrčího psaní za úkol, aby popsaly pocity právě oloupané mandarinky
rád se druží, i s těmi, co o to příliš nestojí
některý jeho básně jsou fakt divný, některý jsou docela fajn
pije divnej čaj z divný termosky
jeho žena je manuálně velice zručná, jeho děti jsou krásné
nechápu, jak se moh´ dožít tak vysokýho věku
vlastně je takovej docela neuchopitelnej, jakože je mimo
mimo škatulky
mimo všechno
(Foto: Zdeněk Stejskal)
Střevíce
v doslovech a předmluvách
zasvěcených či jinak
políbených nalézám
interpretační klíče
a kolem hřišť života
pak zjevují se
v kapradinách a rybnících
zakopnuté míče
Maják
chodíval jsem rád
na šrot
dnes už raději
po hladince
všedních odpolední
a svátečních večerů
a v noci
v plném vědomí
položit se mezi
své nejbližší
a plout s nimi
k dobré naději
Fixní idea
dnes už tušíme
co trhá žíly jeskyni
od pravěku plné
stínů kreseb a idejí
je to platonická láska
Introverze na Moravě
člověče pročpak v koutku tu vzdycháš
ále nikdo mě nezval jsem ovečka tichá
Bílá velryba
každý tvor
denně loví
svoji vysněnou
příšeru
zároveň bojí se
že sežere ho
dřív než se naděje
stane skutečností
Lidiomy
nebrat vážně
idiomy ani idioty
a když už
tak lidiomy
mít život
ve svých nohou
a stát pevně
na svých rukou
bytí na hlavu
je způsob letu
padlého anděla
Dilemata
grušova wacht na rheinu
nebo růže z kumránu
slepá dívka z bahrajnu
nebo grušas hlídka am rheinu
dívat se na svět z kombajnu
nebo hlídat mit gruša na rýnu
ať jsem střízlivý nebo po vínu
ich wähle grušu na rozmarýnu
Podzim
Janu Skácelovio lecčems se psát nedá
nejblíž tomu byli
verlaine s hrubínem
v odvěké písni mírných
klimatických pásem
i holan se snažil
a sám nevíš jestli
hraje viola první
housle nebo housle
druhou violu
o lecčems se psát nedá
a proto píšeš něco
čemu lze říkat pásmo
v té chvíli jsi tělocvikář
když šustíš listím
zlatým jak poslední
pivo venku
jen co ho vypiješ
odešleš kouř do nebe
odbrzdíš kočár
řekneš si proč píšeš
když se o tom psát nedá
prázdné plátno
volá po obraze
Sísyfos ajznboňák
mám rád nynější
modré vagóny
českých drah
i ty zelené
míval jsem rád
také tu vybledlou
motorovou červeň
na úzkokolejkách
ale ani ta rezavá
nákladní hnědá
zvlášť veze-li dřevo
není k vykolejení
pak je tu ještě
můj důlní vagónek
skřípající všemi barvami
tlačím ho vzhůru
dokud mě to nezasype
2017
Jiřímu Grušovizeptáš-li se vyplazeným
mateřským jazykem
na cestu do otčiny
zasloužíš se o český stát
V trní
když sedím na míse
trnu zda lochneska
kousne mě
trnu když chodím
nocí zda děcko
usne mně
po své smrti trnu
jaké nadělají
usně z mě
a takhle věšíme
na trnovou korunu
každý den jednu runu
Newman
dočkám-li se kdy šedivých skrání
bude čas dočíst knihu lesů vod a strání