iSborník pro Františka Kowolowského

neděle 1. října 2017

K padesátým narozeninám našeho kamaráda Františka Kowolowského (* 30. 9. 1967) jsme sebrali básně o Františkovi Kowolowském. Básně jsme v průběhu našich životů napsali my, Tomáš Přidal a některé jsou jeho vlastní (když jsou o něm). My jsme Vítrholc a František s námi už asi dvě desetiletí recituje a performuje. František je i malíř a výtvarník, ale to dělá buď sám nebo se sdružením František Lozinski.


Do našeho kroužku patří i Krista Kašpar alias Křehké nebo Slezské Baroko. Té v našem iSborníku pro Františka patří největší podíl. Ona je také autorkou doprovodných kreseb. Autorem úvodní fotografie je Zdeněk Vykydal a je pořízena z vystoupení Vítrholce na letošním festivalu Krákor v Ostopovicích u Brna.


František Kowolowski má i mnoho dalších rolí. Něco lze najít zde (http://www.artlist.cz/frantisek-kowolowski-3186/), něco zde (http://fu.osu.cz/frantisek-kowolowski/18995/) a něco třeba zde (http://www.artmap.cz/frantisek-kowolowski-this-body-belongs-to-art). Když začnete popisovat a charakterizovat Františka Kowolowského, ať na to jdete z jakékoli strany, vždycky zabloudíte. Zkusil si to i Dalibor Maňas:


Osm možných situací…

Ježíšikristetosnadneníanimožné. Franta. Tó tamtó, to je zase jeho „kowomantra“. Kowomat. Houbař, malíř, performer, učitel. Doma je tam, kde nás mají rádi a také Osm možných situací… Kdybych byl, recituje František. Milan Kozelka by řekl: František Kowolowski není František Kowolowski. „Proti auto.,“ Oblíbená otázka: Kolik ti to žere… Slezan, který přišel k vínu. Že by žyče miało smaczek… Ve Vítrholci si získal respekt tou lebkou, co namaloval v Mikulově! Pak taky tím slavným povzdechem: Škoda, že jsi tady s náma nebyl, bylo to tady celkem zábavné… Jednu dobu byl nomád… Možná, že ještě je. Rozhodně radikálně! Když lyrika, tak jedině vegetativní… Oblíbené jídlo: boršč.


Mediální výstupy

„Mizení může být spojováno s pomíjivostí, ničením, stejně jako zneviditelňováním, extrémním zmenšováním, skrýváním, vyhoštěním či odsunutím a přemístěním. Je tedy prakticky nemožné uvažovat o těchto operacích odděleně. Jsou prostupné a vzbuzují otázku časovosti a prostorovosti,“ řekl v souvislostí se svou ostravskou výstavou Mizení František Kowolowski.


Řád i chaos jsou podle teoretika umění a výtvarného publicisty Tomáše Knoflíčka v Kowolowského chápání snadno zaměnitelné entity. „V daném střetu jde však vždy především o artikulaci prostoru a jeho vytýčení ve smyslu záboru či ohraničení definovaného teritoria,“ popsal Knoflíček v souvislosti s malířovou výstavou v roce 2014 v Galerii U Peciválů v Ostravě.


Tolik Dalibor Maňas. Následují další pokusy o to samé pomocí poezie. "Ať si zdravý a s námi šťastný, Tvůj Vítrholc."











Krista Kašpar

***


Je to zvláštní,
nemyslíte,
hledat čisté pyžamo.

Kde se právě nacházíte,
šeptá ve mně
a co?

(2014, když jsme si ještě vykali)




























Tomáš Přidal

DJ Kowo 


František má nové hobby,
plácne se přes kapsu:
Desky totiž stojí víc
než podělanej gramofon-
jemu to ovšem stojí zato.

Už se vidí v Jičíně na pódiu
bělma extaticky zvrácená dozadu-
lítá nad vinylama jako bůh.

Je lepší a lehčí
odnáší ho hudba
vyskakující z drážek.

Lidi řvou blahem,
jenom pár škarohlídů,
kteří se najdou na každé akci,
si docela vzadu šeptá:

Kurva, co je to za dýdžeje,
radši ho dejte do kovové schránky
a hoďte na dno
Orlické přehrady.





Krista Kašpar

***


Zkoumáš limity
mého baroka?
Vidím to,
ale nestydím se.
Zase strop vrže.

(první společné bydlení v Ostravě, Přívoz, 2015)


























Karel Škrabal

Borkovany


V jedné hospodě máme známého
furt mu vysvětlujeme
že u něj nemůžeme hrát

V druhé hospodě
mají nejhorší pivo
a strašně moc kyselý utopence

Třetí hospoda je nová
je tam nic moc Černá Hora
ale dělají topinky s česnekem

Máme chuť na víno
mají ho plné baráky
nedá se nikde koupit

Musíme počkat než přijde František





Krista Kašpar

***


Nahý hospodin
po ránu leští sporák.
Utěrky poskládá,
ale mezitím
pohladí ostří nože
svým pohledem.
Nadčasový hospodin
s tělem chlapce
zvládá svou
sedmdesátčtyřku
vystřelit ze Země.
Alespoň na chvíli
má od ní klid.

(6:30 - 7:30 předtím měl špatný sen o sousedovi, Borkovany)






















František Kowolowski

Karel


Karel mi často říká
že jsem ztracený pro rozvod
Také mi říká, že už to balím

Dalibor mívá moji cestovní horečku
Nad kávou u Leona
říkám si
Je tento mléčný ornament tím hlasem
Aminy

který utrhne mi jednou hlavu
bez větru, bez cíle…





Krista Kašpar

***


Skoro nahý hospodin
po ránu
leští příbory.

Vykouřený.

Naboso
nařeže
pár pivoní
do zavařovačky,
není stále spokojen.

Se zájmem
pečuje
o svůj hrad,
komorná však
nestíhá
žehlit jeho vrásky.

(2015, Borkovany)


























Dalibor Maňas

Kazy lesa


František není houbař
spíš je zubařem
ohnutý nad souším
hledá v lese kazy





Krista Kašpar

***


Jsi větší
holka než já,
přitom jak
husa hloupá
vědomě se oddávám
a toužím
spasit,
pojmout,
tvořit
světa propastný obzor.
Vidím gesta,
co znamenají?

(Poslední cigareta, 6.1.2015, Borkovany)


























Tomáš Přidal

Óda na Vítrholc


težší než napsat
historii vítrholce
může snad být
napsat o něm báseň
jak říká lou reed
člověk natáhl strunu
na klacek, brnkal
a do toho deklamoval

franta je zvyklej
že u nich na severu
stahnou na maršalech
kytaristi středy
ručičky dou do červenýho
karel ve svářecích brýlích
psychadelická projekce
na srazu zubařů

plasticky výbušná neviditelnost
na obálku almanachu
duchampovo ready-made
a dovnitř trochu nových básní
jasně, teď už to vím
napsat něčí histrorii
je mnohem lepší
než napsat o tom báseň

a k tomu: jsem ta unavenej
že bych klidně mohl spát
i tisíc let
tak unavenej, že bych klidně
mohl spát i tisíc let





Krista Kašpar

***


Po večeři hospodin
umývá mastný sporák.
Den byl těžký.

V mlze jel pro knihy.
Mlčel.

Pláču ob den
kvůli němu.
Sleduje něco?
Je chladný
na to, že chtěl
lásku.

(Borkovany, asi 2016)




























Dalibor Maňas

Diváky


Hospoda v Divákách
v létě plná cvrlikání
ve vikýři rozebrané střechy
pletivem brždění papoušci

A pak ty slečny brigádnice
Frantu tolik rozhodily
přemýšlel, která je která
když si trika vyměnila

Jen tolik léta a tolik tepla
se letos podařilo urvat
Slunečnice, řepka olejka
a na podzim měkké ořechy





Krista Kašpar

***


Když prší,
stáváš se deštěm.
Když mluvíš,
mluvíš s vášní.
Když hraješ fotbal,
maluješ, směješ se,
stáváš se danou činností.
Když jsem s tebou,
někdy mě vnímáš.
Když jsem s tebou a pijem,
je to vždycky fajn.
Když navíc hulíme,
občas mě nudíš.
Když máme advent,
díváš se na bednu
a mě na ni šplouchá.
Myslím, že cokoliv
děláš radši,
když spolu nejsme sami.

Vyžehlit, vyprat,
to umí kde kdo.
Udělat to s láskou
nebo se slzami v očích
málokdo.
Držet hubu
a nevolat opraváře,
protože kdyby záchod protýkal,
zavoláme ho,
to musí člověk umět.

Kdo má sílu
hledat řešení,
vyhraje.

(Borkovany, asi 2016)






















František Kowolowski

***


Nechal jsem si vyřezat
nápis na záda
jako zbrázděná nehybná pole
v odpoledním nemocničním pokoji

Toto tělo patří umění!
This body belong to art
jizvy zhojené
rány scelené
hledám marně





Krista Kašpar

***


Tak daleko, tak blízko
neustále jsme si.
Jsme si vědomi pojmů a konvencí
Proto odřezáváme své nejisté
chtíče a tužby
Přestože je život (jeden)

Záleží na době?
Jsme si jinde blíž?
Je doba místo nebo čas?

Tak jiní, tak stejní
Jsme

Budeme se i zítra
na sebe dívat se zavřenýma očima

Proč zdráhat se odpovědi
a bát se otázky
Nakonec všichni zůstaneme
Živí sami
Na konci vědění přichází
Tma, nicota
Vracíme se k sobě sami
K sobě samým

Kdy je dobré nechat dění
plynout
Až vyschne nádoba
n svěcenou vodu,
nepřirozenost přestane
existovat
Zatím ale i křtitelnice
se tváří jako bazén                     

(červenec 2016, konec Francie)



























Dalibor Maňas

Kowoklon


Jen v sobě
najdeš to, co slibuje
něco lepšího

Kolik si sám sebe
na tom světe každý užil
Ani den jsme to bez sebe
nevydrželi

Obejít sebe!
tak sami o sobě
„sam na sam“

Sebe se nezbavíš
ale pod lampou
nebo na slunci
jste rovnou dva

Proto
to Kowo
je klon





Dalibor Maňas

Kowosen


Zazvonili u mě
„500 000 za Rembrandta,“
spletli si mě,
ale Fany s těmi padělky
už přestal, nééé

Říkali: Ten týpek
co si najal auto
a objížděl staré mistry…
Tak ten by cenu
Jindřicha Chalupeckého
stejně nikdy nedostal…

„Ale v Americe by
se uměleckými podvrhy
náramně uživil,“ zauvažovali.

I takové je umění?
řeklo si Kowo.
A v tom
se probudilo





Krista Kašpar

***


Jaké to je                                                                             

                                   
milovat všechny
A zároveň nikoho
Kouříš ve vaně
Fén hraje, neladí

(třetí společné bydlení v Ostravě, Jubilejní kolonie, září 2016)





















Karel Škrabal

Kamenná kolonie


Cestou do Kamenky
autem
František říkal,
že v Kamenné kolonii
proběhla
sexuální genocida

Sexuální genocida:
Noc dlouhých čuráků
a křišťálových kund





Krista Kašpar

Hospodin je performer


Na svatýho Valentýna
vzal si tričko proti rozvodům
(podepsaný od Lenky Klodové)
a šel za právníkem
řešit alimenty

V nebi mu přidali,
tak teď lituje,
že se vlastně rozvedl

(Ostrava Dubina, 2017)




















Tomáš Přidal

Žába Kowolowského


Sedíme v díře, kouříme a popíjíme,
když najednou někdo zařve,
kurva, doprdele,
není tamto žába Kowolowského?!

A hned, pokouše nás,
uštkne nás, všichni chcípnem.
Říkám, pitomci, ste někdy viděli,
že by žába byla jedovatá?

I když, kurva, doprdele,
není tohleto žába Kowolowského?!

Raději vezmu šutr a mlátím ji tak dlouho,
až má mozek na kaši.
Pak ji zabalím do novin
a vyhodím z díry přede dveře.

Někdo řekne, kurva, doprdele,
nebyla to žába Kowolowského?!





Krista Kašpar

***


Když sám nechceš spát
Když po soumraku
Sám
zůstáváš až do času le matin

Ráno láme oblohu
na chleba
hejno soumraků

Obědy nedáváš
Večeřet nemusíš
Sám

Podobáš se
tolik jejímu vzezření
Pohled hlubokých povrchů

Jsme sami
Večer a noc
Se Zemí

Každý na svém
V hrsti
Vápno smyl sníh

Večer a noc
Hejno soumraků

Přehlíží stopy
Proud krup ze střechy

(2017, Francie)
























Dalibor Maňas

Kowo


na Vítrholci mělo
bílé stránky
když jezdí v zimě domů
nasazuje na vůz řetězy
ale v kopci je trhá
když jako šílený pouští spojku

motor pak ryčí na lesy
od kol létá kamení
mrazivé nebe rudne

bylo to dávno
tak dávno
to všechno…





Krista Kašpar

***


Hospodin svými city
tesá do krajiny
Stromy se postupně svlékají
Barvy před ním mají strach znít





Karel Škrabal

Franta chodí k autobusu


Franta má novou holku
je mu čtyřicet
a za posledních pět let
se nestačil
ani rozvést
Pro to děvče chodí
každý pátek k autobusu
Moc takovejch
tam zrovna
nepostává
ale Frantovi přesto
je co závidět





Krista Kašpar

***


Pryč z těla, pryč z těla
chtěla
Slzy denního pořádku
k obědu, večeři i snídani
Mohla být děvka,
ale nechtěla
Ten třes byl dán
nečekanou blízkostí
uzavřením bratrství
Navždy





Krista Kašpar

Proto ty slzy


Začít se bát milovat
abys nezranil
abys nebyl raněn
abys nebyl zraněn raněním druhého
To by nikdo s nikým
nikdy nesměl být























Karel Škrabal

Franta už to balí


Zlomil štětec
nad Domem umění
vyholil Lysáčka
a naložil houbu
surůvku obecnou
do oleje
(značky František Lozinski)

Konečně poslal
i svoji
bejvalou starou
do prdele

Franta už nikam
nejede
Franta už to balí