Přinášíme osm básní Davida Molnára (* 1976 v Hradci Králové) ze sbírky Pod kopyty slunce, kterou vydalo v roce 2016 nakladatelství Polí5.
NCHP.cz: Dobrý den, stále platí, že bych rád dal vaše básně na web Nedělní chvilka poezie.CZ. Můžete mi - jak jsme si kdysi psali - poslat vaši sbírku v elektronické podobě nebo ještě k tomu přidat nějaké novější věci.
David Molnár: Dobrý den, pokud vím tak jsem Vám už sbírku zasílal na mejl.. pokud to z nějakého důvodu nedošlo, pošlu to znovu, pokud mi dáte spojení.. děkuju DM
NCHP.cz: Nemám to tu. Zkuste to prosím znovu na email karel.svatoslav.skrabal@gmail.com.
David Molnár: Dobře, odpoledne to pošlu..
NCHP.cz: Díky. Zkuste i případné nové věci.
David Molnár: Moc toho není, ale zkusím.. děkuju
NCHP.cz: To nevadí, ale s novinkami to bude mít čerstvější výraz.
David Molnár: Pane Škrabale moje básně zůstanou čerstvý ještě mnoho let, minimálně do tý doby než dosviští zbytek pelotonu, což při tom českým básníčkování může trvat století, roky ani dekády nehrajou roli.. nashledanou
Více básní Davida Molnára najdete na serveru pismak.cz pod pseudonymem vindal drámo
(http://www.pismak.cz/index.php?data=user&id=31530) nebo přímo v jeho knize (https://www.kosmas.cz/autor/56995/david-molnar/).
(Foto: facebookový profil Davida Molnára)
dvorek
Jako malýho kluka
mě máma vozila po dvorku
se vzduchovkou v ruce,
v záhonech konvalin
byl kanál – řiť mýho světa
z kterýho občas vykoukla krysa
a chtěla ke mně pod peřinku..
slyšel jsem docvaknutí pušky
a výstřel –.
a krysa měla najednou kovové oko
lesklo se smrtí
– krásné oko –
pomyslel jsem si..
byl jsem zasažen letem ptáků
vysoko na obloze
neustále jsem demoloval chřestidla
bránící mi ve výhledu
konečně Něco!
nechal jsem nebe spadnout do kočáru
a potom přišla šílená závrať
pochcal jsem se..
zatímco krysy se v klidu šikovaly
zatímco armáda učitelů manažerů exekutorů fízlů
všech těch parchantů
co mi měli ztrpčovat život
se zocelovali pro praktickej život
já měl jenom ty mraky
a dodnes mám..
táta vylezl oknem za námi
/bydleli jsme v suterénu/
a jeho dlouhý vlasy všechno zastínily
přebalil mě
máma nabila pušku
byli jsme maximálně dokonalí!
vůbec netuším
kdy se to všechno posralo
vlk
byly časy kdy jsem se toulal po lesích jako vlk
a koukal kde bych co sežral
a čím se zežral
nakonec jsem byl živej jenom z medvědího česneku
a z krabice vína
byl jsem větší hovaďák než Hynek Mácha
a byl jsem šťastnej..
ve starým mlejně dva kroky od Sázavy
v takový díře bez kamen
ležel jsem tam ve svetru pod duchnama
plnej lásky k jedný slečně
a poslouchal hlas z rádia:
„tak dneska máme první jarní den!“
zařehtal jsem se tomu
a rozkašlal se
měl jsem teplotu 40
a na balkóně čepici sněhu
plus kocoura se žlutejma očima
civícíma na mě udiveně
sral jsem dokonale
na celej svět..
a pak mi náhle spadl do klína milión!
a já se přesunul do města
a začal lépe jíst..
teď tu sedím ve svým bejváku
trávím lasagne
popíjím dobrý víno
a moje dny jsou ubohý a líný
jako hluchý koně
moje dny jsou chmurný a prázdný
jako televizní pořady
moje dny jsou tak zkurvený
že je lepší se hned zhoupnout do noci
s pitím a cigaretami
vsadit si na outsidera
a tiket hodit do hajzlu
pochcat to všechno..
byly časy kdy jsem lítal po lesích
teď jsem jenom hovnem v saku
s pár kilama na účtu,
unavenej jako stará
kurva..
Milé kundičky
Milé kundičky s demoličníma výstřihama
a minisukněma
a tílkama se srdcovým potiskem
lascivní kvítka
tsunami ňader
lolity
kurvičky
budoucí tupý ženušky
k vám hovořím:
„strčte si to svý
zboží do prdele!“
nezajímá mě to..
ani vaše miniprdelky
ani vaše čouhající kalhotky
a přiblblej smích..
jak dlouho vám bude trvat
než do vašich
mozečků dorazí elektrika
a dojde vám
že nejvíc sexy je zahalování
dlouhý šaty
tajemství
stud
atd..
jediný co vás může spasit
je milování s básníkem mýho typu
hehe
ale vy jste tak blbý
že si holíte pohlaví
až zbyde pouhej otvor
a vaše pečlivost mě děsí
tahle degradace tajemna
tohle slepičí odhalování
nás /lidstvo/ dostane rychleji
než atomovka
zatracenej svět šovénskejch mužskejch kokotů
zatracenej svět žen který jim to žerou a vypadaj jako kurvy
zcela předpisově
smutné hemžení
bezduchá jebačka
do hajzlu s tím!..
burleska
tramvaj číslo 5 proťala město jako smeč johna mecenroa
v zatáčce smrti jsem zahlíd ducha nádraží Těšnov
a vypadal jako tanečnice s hermelínem a kalhotkami z peří
po šílený burlesce pátku
s nepatrným množstvím slivovičky
a velkým množstvím drog
svítání leje červenou do Vltavy a na střechy se vrátilo světlo z jihu
hledím na svět přes špinavý okno svý duše
a je to jako mít brejle s temným filtrem
do smrtelnosti a bolesti a Všehokurvamíra
ale je to mý a svým způsobem kouzelný utrpení
žít
a pak tak nějak umřít
jet prstama po klaviatuře
plynule přejít na černý klapky
bejt mollovej bejt na mol
a mít dlouhý voyeurský prsty zčernalý od nicoty a vajglů
hrbit se a prskat jako kocour
vzývat Dionýsa skrze tu nejhorší krabici vína
my life –
hledím na něj bez sentimentu
básník je hubenej a kocour tlustej
a tak je to v pořádku..
zapaluju masivního jointa
v krásných 8:33
zatímco jiní hnijou v lavicích svých životů
nakonec tak nečekaně chmurných..
bdím si
kocour zavřenýma očima fixuje vše
poštolky se vrátily do výklenku protějšího domu
zima se odplazila do ruska
a já objevil šumák kterej mě udrží na živu
celou věčnost..
Anděl v pomalým letu
Nejsladší je kouřit první cigaretu
ležet v peřinách
třeštit z lásky
a slyšet tě v koupelně,
slyšet tvůj rozpustilej dusot na chodbě,
než se rozlítnou dveře
a ty vběhneš do pokoje jako vodní kráska
zahalená do chitonu z kapek.
Miller by žasnul
Buk by žasnul
Goethe by žasnul
jako ve Varech..
a skáčeš šipku do postele
se smíchem který destruuje všechny moje běsy
plus přízraky žen
zakuklence
svině..
/bortí se to jako starý smířený domy/
tisknu tě k sobě –
starostlivě ti přikrývám tvůj nádhernej zadek
a potom to děláme uprostřed střízlivý tmy –
a je to jako milování s andělem v pomalým letu..
nikdy jsem to takhle necítil –
v tomhle zdemolovaným pokoji,
v chrámu nejsvětější
dvojice
p o e z i e
jako malej kluk jsem nosil dlouhý vlasy
který se vlnily jak chtěly –
a měl jsem takovej nepatřičně jemnej ksicht
kterej platil na starý báby,
když bylo potřeba vyžehlit průsery..
kazil mi renomé grázla, kterým jsem sice doopravdy nebyl
ale tehdy a vlastně dodnes
bavilo mě fluidum neposlušnejch..
přátelil jsem s malejma excentrikama,
co se nakonec nestali umělcema
a skončili v kriminálech celýho světa
maníkama co ve třetí třídě vybrali trafiku
popošli deset metrů a tam pokuřovali JPS
do příjezdu SNB
maníkama co měli v deseti knírek a běžně už šukali
chlastali pivo
čichali vulkán..
byli tam cikáni z pomocný školy
sociopaté
magoři
malíři
sadisté
geniální chemisté s ožehlým ksichtem
básníci
mužatky
cirkusáci
vrazi –
všichni mnohem zábavnější a zajímavější než blbci
z mojí základky..
byli jsme husákovy hovada a rvali se o prostor,
tasili na sebe rybičky ve dvorcích,
vybíjeli okna sviním i jiným
a provokovali starý lidi –
lezli jsme po střechách,
po starejch kominickejch stezkách,
balancovali jsme na zábradlích bezdrže
v desátým patře,
zatímco nás důchodci odstřelovali vzduchovkama
a zoufalý mrňavý matky dole
propadaly hysterii..
lezli jsme do špiček vysokých topolů
a tam nahoře se to i v nepatrným vánku šíleně kymácelo
a ty ses musel odevzdat větrným bohům
větrnému sobě samému..
/bylo to jako přijímání do klanu a ne každej to dal,
čas od času někdo zechcal celej strom../
dny byly vražděny školou
a vzduch byl z loje kterým se těžko brodilo..
ale jeden památnej den
jsem si v sadech lehl do trávy a podíval se vysoko nad sebe,
bylo mi tak sedm a nečekaně mě to dostalo..
/možná že prolítly husy/
a já najednou pocítil zvláštní tíhu a lehkost a smutnou
radost v jednom
ani jsem nevěděl z čeho..
a pak mi vysoký nebe shodilo déšť do udivený tváře
byla to taková dětská satori
a byla silná jako hrom..
a já si řekl – no ty vole..
tohle asi bude ta poezie!
hehe..
pamatuju se jak děsně trapně a útrpně jsem se za těch
tmavejch dnů
toužil stát básníkem..
ale zdálo se mi že málo trpím opravdovými problémy,
nikde necákala krev v tom mým živůtku
/ani nic jinýho/
byl jsem zmatená existence onanista bloud kterej se chtěl spasit
na způsob jeana artura, vyjebat s tím odporným žitím..
ale svět byl v podstatě parádní a to byl ten problém..
to trvalo do 16ti a pak přišlo černý jaro, alkohol a diáky, doors..
tehdy jsem to už cejtil
ovšem trychtýř mejch schopností byl hrozně úzkej, slova
se valila
a přecpávala se v rouře,
tonul jsem v pocitech a abstrakcích
z kterých jsem nakonec vylovil překvapivě reálný obrazy..
pnutí k tvorbě u mně vychází z fascinace, kterou nemůžu
nechat bejt,
jsem omráčen místy, atmosférami, dialogy, kočkami, dětmi,
předměty po mrtvých atd..
řemeslo je u mě jenom koncentrace, zpomalení šílenýho toku
a nepatrně úprav nakonec
proč ne..
to léto někdo z party vybral kvartýr vlastního dědy
a přitáh lodní truhlu plnou fotek s ženskýma –
esteticky jsem dospíval na černobílejch vintage fotkách
kdy se toho ještě holky nebály a chlupy jim lezly z kalhotek
nad kterýma se skvěle imagionanovalo..
později když už jsem trochu věděl,
měl jsem pokoj vylepenej dvojitýma plakátama,
na vrchním byl rocky a pod ním nahá holka
ke který jsem si dosnil tuny prasáren..
krátce na to jsem se vysral na sport a tak vůbec
na všechno –
hltal jsem ulici jinýma očima
a bavilo mě bejt sám..
toulal jsem se v mysli cizím městem s revolverem
přečetl jsem ožralej koráb
obratník raka
a byl jsem ztracenej –.
hm
a teď je děda ve svý porno truhle a kluci zavřený
a i na moje dveře už se leje pajsr..
no a?
zůstávám klidnej na topolu –
navíc se dějou věci
a já je nemohu někde prosrat v práci..
zázračně unikám jenom díky magii
tý vyřezaný holky nad dveřma,
co mě opatruje
díky magii kocoura, kterej mě fixuje ve dne v noci
díky magii umytých šálků, stojících v neprostupný linii
za kterou žiju jak divej a očekávám
miracle..
byly časy kdy jsem byl uvědomělý
měl jsem samý jedničky
a jemnej ksicht co platil na starý báby –
než jsem se stal pohrdlivým a odporným bourákem
což je to čestnější vyústění z tý samý roury..
neboť žít spořádaně, poslouchat, přizdisrát
a hůře – být v týhle lojovitý existenci takzvaně
úspěšnej
v tomhle svinským a urážlivým a temným ústavu
je prostě nekonečně nečestné!
jako malej jsem nosil dlouhý vlasy který se vlnily
jak chtěly..
tehdy a vlastně dodnes
baví mě fluidum neposlušnejch..
křivák
v křiváku lámu srdce
dvacetiletý holce s brýlemi
a pohanskými ústy
v něžně potrhaným tričku
tuším její vůni
chválím její zadek
velice vkusným způsobem..
objednávám piva
na přeplněným baru
a ona mi najednou lípne pusu
na pusu
ow..
duše jako bleskosvod
pohlcuje šílený napětí
a pomalu ho rozpouští
do nosníků srdce,
jsem úžasně starej
zhýral jsem do šachet
plných nečekaných žil
křiku barevných ptáků
reje masopustu hrůz
a vrátil jsem se jako omlácenej
škuner
jako ztracená Magelanova loď
a teď tu stojím vedle tebe
ukotvenej lokty
a je mi jedno jak to dopadne
protože všechno je v zatraceným
pořádku
dokud duše žasne
a tvoje láska vlhne
a dává ti Vše
přesně tak jak to bůh nezamýšlel
/a nakonec byl zválcován
hlubokou religiozitou mrdu/
miluju tě Magdaleno
miluju tě Isidoro
Anno Semjonovno
a všechno co s vámi
hoří
teče
bolí..!
dívenka mizí v davu tančících
v řece rozlitých piv –
tančím v hloubi
svýho křiváku
nelibát
volala mi redaktorka z Psího lejna
chtěla se mnou udělat článek
nudila se
chtěla si zašukat
co já vím?
neukázala mi žádnou průkazku
byla to taková malá poďobaná napoleonka
s vyzývavým podhledem
čtenářka těsnohlídka
a milovala brno
/začal jsem se mít na pozoru/
ten jejich časák stál za vyliž prdel
ale bylo to jediný místo
kde se ty hordy a tlupy a bataliony básníků
mohly vyblejt
vydávali v podstatě cokoliv:
básníky esoterický pindaly
básníky dobře napápnutý beatniky z petržalky
básníky kňouraly křesťany fetišisty komunisty
kýble a tuny veršů
a každej básník byl taky redaktor
bylo to jako práce
cesta vzhůru
a tys na to buď přistoupil
anebo sis mohl někam zalízt a lízat rány
anebo jsi byl jako já
a v duchu to rovnou poslal do prdele
ze zdravýho instinktu
úplně jsem cítil jak si podělávám kariéru
až odmítnu tuhle zřejmou past
a pak mi ta harcovnice kvalitní poezie
čerstvá absolventka polonistiky
nebo nějaký podobný debility
sdělila
/nechala si snad desetisekundovou pauzu
než vyslovila verdikt/
že jí mé básně přijdou «nevyzrálé»
ale že bychom mohli udělat takovej
„explozivní“ rozhovor o mých názorech
na poezii
pomazlila se s těmito famózními adjektivy
a já si od ní půjčil dvě kila
a seznámil ji se svým nejlepším přítelem
pak jsem se opil a vynadal jí do blbejch píč
a šel jsem pryč
a cítil se skvěle
můj přítel ji tu noc ošukal
a i když prý byla zatraceně dobrá
svý prachy už neuvidí
to víme oba