Olga Stehlíková (* 1977) patří k nejvýraznějším autorkám současné tuzemské básnické generace. Poměrně silný je i její vliv na literární scénu. Pracuje jako redaktorka a editorka, například pro časopis Tvar či nakladatelství Dauphin. Byla i editorkou internetového projektu Tvaru s názvem Ravt, který byl nedávno pozastaven kvůli nízké dotaci z ministerstva kultury. V roce 2014 editovala každoroční sborník Nejlepší české básně.
Přinášíme ukázky ze dvou aktuálních rukopisů Olgy Stehlíkové, ze souborů s názvy Dvouverší (Vejce) a Portréty. U prvních dvou zde zveřejněných veršů z cyklu Vejce najdete odkazy na skladby konkrétními texty inspirované, složil a nahrál je Tomáš Braun.
(Foto: Jan Horáček)
Vejce
(dueta)
1. Ráda ti pofoukám ráno,
nebude-li příliš otevřená.
(https://soundcloud.com/olina-stehlikova/pofoukat-rano_v1)
3. Domov je tam, co chodí složenky.
Až nezbude nikdo ostatní, dožeň klid.
(https://soundcloud.com/olina-stehlikova/vejce-3-slozenkovy-blues-ok)
25. V české krajině dnes není strana, do které bych vstupoval se svou svačinou bez rozpaků.
Je třeba polovičně: severovýchod, jihozápad.
26. Ještě něco? – Ne, to je všecko.
Drobný máte? – Ano, dvě.
38. My:
8:00 - 17:00 Pondělí 8:00 - 17:00 Úterý 8:00 - 17:00 Středa 8:00 - 17:00 Čtvrtek 8:00 – 17:00 Pátek
44. Láska s tebou je příliš složitá na složení, něco z ní stále vypadává.
Umělý kožich se srstí z sršňů.
57. Žijeme v době, která.
62. Celého si tě obalím do ochranné známky.
Bude na ní stát: (c) já, fyzická osoba.
73. I ten, kdo sdílí, je hrozně fajn.
91. Úplné zatmění slunce v ČR nechceme!
České slunce českým dětem!
106. Tehdy kdysi, říkám znova,
byla mezi mezerami slova!
109. Pomozte!
Jsme tu jen o chlebě a o revoluci!
121. Čas honí rány.
148. Koukalová dojela bramborová.
V oknech věci téměř jako lidské věci.
Portréty
Chalupa
postarší zevl na návsi
zatím čeká, ještě vyhlíží
s plastovým pivem u podrážek
nezdolný jak kořeny pýru
to dřevo i letos počká
ty stromy znovu zaplodí
děti budou i nadále pochtívat
lípu zas ozdravně prořezají
máma mě drůbežárnou
ještě pár let uživí
Velikonoce bývají jako vývar
Straka
Závidím ti jarní závitky
tuším, že jim uvnitř kvetou krokusy
zejména při kontaktu s rozžhaveným olejem
který bývá v březnu nejjarnější
Jistěže straka není černá
je modrofialová
jako každá černá
kterou znám
A její zvuk říká:
zima je celý rok, je celý rok
Živáček
Živáček nemá svého mrtváčka, je sám
taky miláček je prcek, miláka nemaje
kdo není Čech, neskáče, bez práce jsou koláče velmi drahé
a tak každého vyskakujícího snadno poznáš po negaci
jelikož jsme všichni zemřeli zaživa, zažili jsme, co jsme museli
hrůza prázdného hrobu je podstatně hrůznější než hrůza hrobu plného
Boží hlas z reproduktoru říká, zrovna když rozespale zatápíte ve světnici
slova o novém stavu hasičské zbrojnice právě vám
Les
Jdeš, horký knedlík úplňku v krku,
pak běžíš nocí, která ctí závazek tajemna.
Ostřicí do lýtek jak pomlázkou o koledě,
v košíku paseky malovaná srnčí bělma.
Tento les není tvůj.
Zlá silueta posedu, památeční věže,
čpí rumem a starým kobercem připevněným připínáčky.
Bude tam.
Do ponožek padají cizí hmyzy, z nichž některé zřejmě koušou.
Každý metr lesk zaječích hromádek, teď a tady.
Ještě bys rád neslyšná soví křídla?
Noc za sebou zamkne přislíbeným zdáním rána, kterému všichni uvěříme.
To ještě ležíš naznak v mokrém mechu,
dokud se na rubu kapradiny pohozené nad tvým čelem
nevyrýsují černá, pravěká semena.
Holčičko
Jak dnes vypadáš? Bude mě to bolet?
Mám pod očima čisto a našlapuji pata špička.
Klienti leží ve formátu A4 na výšku
v mé aktovce.
Mám dohladka vyčištěný disk, holčičko...
Spal jsem na zádech a oběd
pojedl středním tempem. Mohl
jsem tě mít rád.
Na vnitřní strany
tvých zápěstí jsem si dnes
vzpomněl jen třiapůlkrát.
Tma
Mně svítíš do noci ty
vyvaleným bílým břichem
talířem krupicové kaše
na níž balancuje obdélník mobilu
propadlo v částečně ochlupené scenerii
temné, dokud se tvá dcera nezeptá
kdo nosí mláďata čápům
Děti, odpovídám uvnitř lebky.
Čápi, odepisuješ poslepu.
Zelené vany
Nejhorší je koupit na vánoce starou rybu. Koukejte na oči!
Ještě pořád si myslíš, že ti kdy byla dopřána samota?
Dnes jsem ještě na soustředění
ale zítra už budu na cimpr campr.
Koukám na oči, v nichž se zračí
čas zimních obřadů v betonové geometrii,
výlov je výpusť, dračí šupina v peněžence
mrsk, gumová zástěra, feng šuej a tai či
Jména
(Miroslavu Fišmeisterovi)Tvoje plíce tiše pracují pod hvězdami
z boku, s hlavou na polštáři,
vidím nejlépe, jak ti neúnavně
roztahují hrudní koš
jistě někoho o něčem hravě přesvědčuješ
pak sen přeskočí do dlouhé chodby s mnoha
výhružnými klikami
zadek povolený, i nohy máš vypnuté
tma má pro mne povolenku: spínač svírám já
můžu tě pohladit po odpočívajícím lýtku
bez odpovědi, která by se mi nelíbila
Poslechni:
Pro tebe jsem byl nešťastný vždy elegantně.
Žádné ohyzdné zkřivení obličeje,
žádné viditelné zjizvení osrdí.
Ale tys nenasytná jak mastná kyselina,
pohledy nedotahuješ
nikdy nejsi v úzkých nebo bez kapesníku
Jsem tvá záděra
Víš, jak jsou křestní jména popisná, jak determinují?
Představuj si:
Pedro – široký klobouk a kožené kalhoty s bitým páskem
Isabella – chladně čistá nedostupná blondýna
Cyril – laskavý, ale vysmíván, s řídkým plnovousem
Horst – pivo, rovný charakter, pupek a pleš
Malika – tak krásná, že už nežije
Já – ty, já.