Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Zuzana Fuksová: Vím, že mě všude vidí někdo z Brna

neděle 1. ledna 2017

Zuzana Fuksová (* 1983) vystudovala sociální práci. V roce 2006 založila s Adélou Elbel skupinu Čokovoko (alba Best of!, 2008 a Hudba, 2011). V současné době žije v Praze.


Před nedávnem vydala v nakladatelství Fra v edici Česká próza knihu Cítím se jako Ulrike Meinhof, která je složena z 324 jejich statusů na Facebooku a tweetů. Nedělní chvilka poezie.CZ vám přináší ukázku 33 z nich.


(Foto: Jana Plavec)














2.


Televizáci v Brně říkají kávě „stlačená tma“.



14.


Slovo dne: erůrrek. Tzn. malý error.



15.


V postmoderně už ani matka není vždy jistá.



20.


Příbuzný: „Bezdomovcům peníze dávám, ale musí u toho na něco hrát. A nesmí zpívat anglicky – to nesnáším.“



29.


Příbuzný před odjezdem k moři: „Ahoj, jen ti volám, abys věděla, kdyby něco: zlato jsem schoval pod brambory. Pistola je pod ponožkama.“



40.


Něčí mamka: „No do tvýho otce jsem zamilovaná nebyla, byl divnej, pozval mě k sobě, že má hrnčířskej kruh, všude byly svíčky a sušený kytky, vytočila jsem si tam květináč, ptala jsem se, kde má manželku. On říkal: „Utekla.“ Pak jsem ho viděla ještě jednou, pak jsem byla těhotná. Dcera: „Můžu to napsat na facebook?“ Něčí mamka: „Mně je to jedno.“



47.


Holka v centru kámošce: „Prosimtě, někdy mám úplně blonďatý momenty.“



67.


Ptám se čtrnáctileté sestry: „Co mně koupíš k Vánocům?“ Ona: „Asi svetr.“ – „Není to pro tebe drahý?“ Ona: „Ne, je to v pohodě, nejsem taková socka jako ty.“



69.


Dokud mamča funí, nejlíp je mi u ní. (lidová moudrost)



71.


Holka na ulici vyčítala klukovi: „Nejseš schopnej napsat mně ani smajlíka!“



80.


Dnes mě na ulici oslovila kosmetická poradkyně se slovy: „Dobrý den, jsem z firmy Merykej, oslovuju ženy, které mají po zimě zpustošenou pleť, ale chtějí s tím něco
dělat.“



85.


Dnes na křižovatce. Chlap měl melír na mikádu v barvě růžová-blond. Říkala jsem si, cool. Pak jsem zjistila, že za ruku drží jiného muže. Cool. Pak jsem viděla, že mu z batohu lezou hlavy plyšáků. Pak on a kluk přešli přechod, oba měli na hýždích na džíny přišitý cca půlmetrový ocas z lišky! Přísahám na smrt Brada Pitta.



96.


Hardcore skupina. Frontman (padesátník): „Ahoj lidi, my sme z Tábora, zahrajeme vám sedum posranejch fláků. Naše první sračka se menuje Miluju tvou piču.“



111.


Bez tatovy bigamie / neměla by peníze kulturní dramaturgie: jet podat sedm grantů pět minut před uzávěrkou s paní taxikářkou, která je nasraná, že se ptám na ženské taxikářky („je nás devět v Brně, co se do nás všici serou“), fronta plná platičů SIPA a exekucí, také pedofil s gyrosem. Ještě že tata je rozsévač: v půlce fronty stál levoboček – performer, donesl mi podací lístky a znal kluka v první řadě, ten hodil vše pošťačce.



117.


Byla jsem dneska na maškarním plesu a jedna holka tam byla za fejsbuk.



123.


Dnes jsem u nás na diskošce pustila Coco-Rosie. Bodyguard skin na mě: „Co to hraješ za hovna? To nazpívala Aťka Janoušková, nebo Mongol?“ Druhý skin: „Je to na poblití, kdo to mohl pičo nahrát?“ Já: „Ty, co to zpívají, s tím jezdí po celým světě a mají milióny.“ První skin k druhému skinovi: hrajem desku: já tě bodnu do břicha, ty zařveš – to bude první sloka, pak ty mě do stehna – já zařvu, to bude refrén.“ „Pičo, sme blbí, že makáme, taky nahrajem desku: já tě bodnu do břicha, ty zařveš – to bude první sloka, pak ty mě do stehna – já zařvu, to bude refrén.“



127.


Bulvár z Brna: u nás na ulici právě Vladimír Morávek pleje záhon.



128.


Blokáda v Brně. Dívala jsem se z okna, abych zjistila, co natáčí Robin z okna na Cejlu. Robin natáčel bráchu, který zas natáčel zespodu z chodníku Robina, jak natáčí bráchu. Oba je fotili Bára a Jabli a Vietnamci z protějšího baráku. Všichni dole se fotili navzájem.



131.


Tata mně napsal mail. Předmět: Love. Obsah mailu: Na stole.



149.


Neválí se někomu doma časopis Hrom, který vycházel tak před deseti a více lety? Aukro mlčí, koupím. Byly tam články jako: „Vlasy rostou dovnitř hlavy“, „Adolf Hitler: židovská teta“ a „Vědci vyšlechtili voňavého skunka“.



161.


Naše sousedka má záda úplně sešlehaná bičem (šla jsem za ní do kopce).
Před měsícem jí vypadla na zahradu kožená tanga se šněrovačkou.
Do práce nechodí, má dogu a okna zatažená černým saténem.
Asi to bude spisovatelka.



172.


Ptala jsem se své příbuzné, na co se ještě v životě těší. Ona: „Těším se, že si koupím bidet a budu si v něm umývat piču.“



179.


Žena na Cejlu telefonuje: „No víš, přišla Monika a toto toto, víš jak, v piči. A mama to slyšela – konec!!! A teď musim vysvětlovat mamě, že velkou piču! Viš jak.“



181.


Mobil ze zastavárny, odeslané zprávy: Čekám do 2 hod zítra, pokud se neozveš, jdu na sociálku. Karel / Mami, tak ty smažky pro mě ještě nedojely. Asi spíš, ozvu se, Jura / Olala. Mati me ukecala na vysati jejiho auta a tak sem ji udelal novej potah na radici paku. Cumim sam! Kiss / Ahoj kuzle, co porad delas? Kdybys mela cas, mohli bysme stihnout nakej hopec na Flede a dal uz to znas / Whiskey bar, 4krat pivo, 2krat jegr, srot, miluju te. / V dokonalym komatu cekam doma na to nejupgradovanejsi kote pod sluncem. / Tak jo, valim do Michali ruzny kliny, na sobe cerny bryle a v ruce prukaz mravnostniho. haha / oglio rivederti presto. Ti penso sempre. Antonio



189.


Kontextuální humor. Klientka si prohlíží CD Beethovena a má z toho tzv. lolec. Říká: Haha, ten zpěvák se jmenuje podle toho psa, co měl ty štěňátka!“



196.


Bus Student Agency, trasa Brno–Praha. Paní jedla ananas z konzervy a říkala druhé: „Běž se vyčurat, za chvilu bude Florenc, v Praze jsou všechny tělesný potřeby drahý.“



197.


Dvě ženy ve středním věku na Hlavním nádraží.
„No a jaký to s ním je?“
„Dobrý, není na mě zlej – zatím. Ale cítím tam otupělost.“



205.


Mamčiny noční maily z práce. „… Zachránila jsem tvé deníky z doby dětství – asi smutného. – Tak zdar, jsem zvědava, zda-li najdeš pevného místa k žití. Matka“



225.


Dnes jsme se učili ve švédštině větu: „Děvčátko spěchá k veterináři se zraněnou vránou.“



235.


Na Praze je nejstrašidelnější, kolik je tu lidí z Brna – už při ranním sbírání psích hoven jsem potkala dva, kteří to hned chtěli dát na FB. Pak dalších šest hastlilo po městě. Představuju si to opuštěné rodné město, kde se rabuje a moji rodiče tam mají všechno zadarmo, protože tam už nikdo než oni a náš strejda není. A jak někdo věří, že ho všude vidí Bůh, tak já věřím, resp. vím, že mě všude vidí někdo z Brna.



238.


Bezradný důchodce v obchodě Zara. „Mladá paní, dá se tady kópit pivo?“ – „Ne.“ – „Já jsem myslel, jak jsou tady ty schody, že nahoře bude pivo.“



245.


Brno-střed. Matka v koženém overalu, typ ex-groupie Abraxasu, vede do školy dítě s rouškou proti ptačí chřipce (!), zastaví se a řve na něj: „To už nikdy neříkej! To vám říká váš otec, protože je to hloupý člověk. Ale nebudu o něm mluvit špatně, protože je to váš tatínek – bohužel, to je fakt. Je to hloupý člověk!“



248.


V univerzitní knihovně stahovat Rockyho IV. Cítím se jako Ulrike Meinhof.