Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Deset básní z Nejlepších českých básní 2016

neděle 11. prosince 2016

Nakladatelství Host i letos připravilo každoroční přehlídku poezie s Názvem nejlepší české básně. Tentokrát je vybírali severomoravští básníci Vít Slíva a Jakub Chrobák, který byl hlavním editorem.


V publikaci Nejlepší české básně 2016 najdete dvě básně od Ladislava Zedníka, dvě básně Pavla Novotného, tři básně Petra Hrušky, pět básní J. H. Krchovského, dvě básně Petra Hrbáče, dvě básně Jaroslava Kovandy, dvě básně Petra Krále a 22 básní od jednotlivých autorů. Dále pak medailonky autorů a přes třicet stran, na kterých editor Jakub Chrobák vysvětluje svoji metodu výběru.


Mimo jiné píše: "Arbitr Vít Slíva měl k dispozici sto deset básní, u řady autorů vždy dvě, výjimečně (P. Hruška, P. Král, J. H. Krchovský) i více básní. Znal pouze díla, společně jsme později jména autorů odtajnili. Stalo se to ve chvíli, kdy Vít Slíva získal představu o konečném počtu básní a celku ročenky."


V čem je letošní editorský úhel pohledu zajímavý? Nejvíce v tom, že ukazuje tuzemskou poezii viděnou - obrazně řečeno - výhledem z ostravského absintového baru Les, který je už po několik let centrem ostravského literárního dění a přestěhovala se do něj i severomoravská zastávka Měsíce autorského čtení. Je to úhel pohledu specifický, zajímavý a hlavně poetický podobně, jako toto místo samo.


"Z webových stránek jsem vybíral jen ty, kde lze nějakou redakci aspoň tušit, intenzivně jsem sledoval a vybíral z Dobré adresy z Kulturních novin a webu Literární.cz, ale nepohyboval jsem se po všech projektech určených pouze k zavěšování a komentování textů. Pokud jde o osobní stránky a jiné profily, byla moje registrace velmi výběrová," píše Jakub Chrobák v odstavci věnovanému metodě uplatněné v internetovém prostředí.


Výše uvedené věty nás původně provokovaly k tomu, že deset básní určených pro ukázku z letošního sborníku po dohodě s vydavatelem, vylosujeme. Nakonec nám to ale nepřišlo důstojné k básníkům samotným a tak deset následujících básní je vybraných se snahou nalézt v tomto dopředu určeném spektru co nejosobitější texty.


Tolik básně roku 2016, ale už se blíží 2017. "Nejlepší básně" příští rok budou vybírat editor Jan Šulc a básnířka Sylva Fischerová.











Šimon Leitgeb

***


když sem byl malej

měli sme na vesnici
starýho faráře

byl půlku života zavřenej v dole
a pak přišel k nám

rád na něj vzpomínám
protože uměl štěkat
jako pes





Pavel Novotný

Šecko


šecko dycky začne váma
šecko dycky todleto
šecko dycky začne váma
šecko dycky todle

šecko dycky začne váma
šecko dycky todleto
šecko dycky začne váma
šecko dycky to to

cajty na vás

šeckodyckynašeckyšecko





Petr Hruška

Stárnu

Jamesi Wrightovi

Ruce vyčuhují z košile jako smích.
Křik ptáka
padá do rohu zahrady.
Sedí tam zády
na židli matka.





J. H. Krchovský

***


Už musím honem spát — lidé se budí!
slavík už dozpíval v růžích, trn v hrudi
dovyly hyeny, ztichli i vlci
jsem tak sám! Ach tak sám… Jako kůl v srdci

Březen 2013





Petr Hrbáč

Předposlední únorová noc


Šumy a šustění pneumatik, vozidla v tuto hodinu ojediněle již
táhnou na sever od Brna, pokálená peněžními hleny,
Armén si ještě zapálil v průvanu svého zelinářství,
má tam vystydlý chrchel jako mrtvolu papouška v lednici.
Žádný vrabčák mu neposkakuje po podlaze,
někde ve problblém vertikálnu hvězdy zběsile ječí
jako mrtví, ale zvěčnělí puberťáci.
Sírius uvězněn ve vlastním plameni!
Je stále ta zimní tma, jaká se může nenadále a blyskotavě zatnout
do křečové žíly.





Jiří Tomášek

***


Tmavé mraky se hrnou jasným soumračným nebem.
Poslední rorýsi křižují s prvními netopýry.

Potichu klesá pěna. Křivka zvednutých stehen.
Sladkost odpuštění přichází i k srdci malé víry.





Miloslav Topinka

/Než černé oči půjdou spát/


Byla tak blízko
hluchá voda
trsy trávy
pod hladinou

Prorůstají
hustou vrstvou jílu
Prostupují
až někam k spánkům

Kůra stromů
náhle měkne
Zvedá se vítr
ohýbá trávu

Všude kolem
zčistajasna
jen temná hmota
skrz naskrz průhledná





Josef Kroutvor

Kaliště


Výčep nabitý jako archa
Vyplouvá na okružní jízdu
Do potopy světa
Přátelé pozvedají sklenice
A volají jeden přes druhého
Je to náhoda či zázrak
Toto setkání
A tak pijeme kořalku a pivo
Zapíjíme památku pátera Toufara
Mučedníka Vysočiny
Venku sněží
Z nebe se snášejí
Bílé fáče





Jaroslav Kovanda

Šestého července


v podvečer
jsme v rámci výuky s vnukem pálili
jeho dřevěnou sochu Jana Husa
a ty jakoby armádní špekáčky…
a sousedův Fanošek
který půjde po prázdninách do čtvrté
jako současný básník nám k tomu vyprávěl
— tuk lehce prskal na ostnatý korunní drát —
že jeden jeho kamarád ze třídy se ze všeho nejvíc těší
až po prázdninách Romaně
kreditkartou projede škvíru u pipiny…





Petr Král

Všecko


Syrový stejk s vytlačeným vzorem
dámského svetru
nahé kýty řeznic
v mouce pláží
stálo to za to

Hustý med pozdního slunce
tekoucí proutím křesla
mapa kafe s mlíkem
šířená po stole
velitelským prstem
Málem
jsme uviděli všecko

žhoucí kedlubnu v talíři
rozpálené nic
v jícnu jsoucna
nebo aspoň tím
kdo domluvil
odložené brejle