Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Nikola Mucha: Buď můj

neděle 13. listopadu 2016

Zpěvačka, písničkářka a punkerka s jemnou duší Nikola Mucha (* 1990) je na naší stránce jako básnířka v samostatném bloku už potřetí. Velice si vážíme toho, že prostor Nedělní chvilky poezie.CZ je exkluzivním místem, kde tato současná hvězda tuzemské klubové scény uveřejňuje svoje poetické novinky.


Tento blok básní je samozřejmě tematicky ovlivněn tím, co se Nikole událo za poslední rok v jejím životě. Vdala se a narodila se jí druhá dcera. S kapelou také připravila třetí desku, která se jmenuje Nána a vyjde v listopadu. Své dojmy v básních napsaných za poslední rok popisuje s pověstným jedinečným nadhledem. Užijte si to.






















Můžu se s váma vyfotit?


okamih ukrást, uloupit
veškerý
na zeď ho pověsit, vychlubit
aniž se snažit ho uchopit, po něm
se utlouct.
Můžu se s váma vyfotit?
musím se pochlapit,
zhluboka nadchnout,
usmát se, zeptat se,
neuspět, nic z toho nebude

(trapas, trapas, trapas...)

Můžu se s váma vyfotit?
Instantní iluzi poslepu sebrat
do sáčku
holýma rukama ne, fuj ne, holýma rukama
ať mi to uvěřit můžou,
můžou mi uvěřit,
snad mi to budou žrát
no a
už se mi nebudou smát.





Blues obézních Američanů


Hrozně ráda jim.
Miluju to.
Ten pocit.
Někdy se teda do jídla trochu nutim.
Ale stejně...
Některé části těla
jsem spoustu let už neviděla
Naštěstí mi je
moje děti fotí.





Maloměstská píča


10 kilo másla
v akci od Vietnamca
na hlavu
O tom co se děje
leda od souseda
máme velmi matnou
představu.
Zbrusu nový nehty
zbrusu nový háro
hodnoty se válí
kdesi ve vinohradu
V pondělí jak včera
čekat s ostatníma
na socku nebo na popravu.
Maloměstská píča
prahne po životě
v Beverlí prdeli
Pro to, o čem sníme
co bysme tak chtěli,
sotva otočím se v posteli.





Štěpán


Neví proč
neví kam
neví kdy
neví s kým
a kdy se vrátí
a esli vůbec kdy
se vrátí
Neví nic
vůbec nic
ani to, že neví vůbec nic
Není nic tu pro něj
nic se mu tu nelíbí
radši by jel pryč
ale kam
a proč





Třetí trimestr


Že mě nic nezajímá,
ach není moje vina,
to, co mi sdělujete
je mi dost u prdele
Co bych vám k tomu řekla?
Nic mě teď nenapadá.
Že mi zas kunda změkla,
i když to nevypadá.
Nahlížet do kočárků,
koukat se na mimina.
Ach, jak to se mnou vláčí,
jak s tebou kocovina.
Máš se mnou společného
to, co se ve mně krčí.
To, co se ve mně krčí,
to, co tu s náma bude.
Prosím mě nenechávej,
stát někde samotnou.
Tlustou a nemotornou,
opuchlou těhotnou.

S nikým si nerozumím
snad jenom s velrybama
dos často dochází mi,
je to furt dokola.
Tamto a zase tohle
vlhčené ubrousky
hormon, disharmonie
rvou duši na kousky.





O velkých kozách


Jako dvě další hlavy
Jako dva kamarádi
stejně se pohupují
ve snech ti tajně radí
tak jako kamarádi
jsou s tebou
maj tě rádi
tak jako kamarádi
s tvým štěstím
rostou





Chtěla bych být imobilní


Ty by jsi se o mě staral
Ty by jsi mě všade vozil
Ty by jsi mě před vším chránil
Pupek by sis pro mě strhal
Kýlu by sis pro mě uhnal
Pomůcky bys pro mě sháněl
Permanentky na kryťák
Všude v poho zaparkoval
Ničeho bys nelitoval
Všechno, co bys pro mě dělal
Pánbu by si pamatoval
Všechno do rakve ti schoval
Pěkně by tě tím vším zakryl
Věčným klidem zahrnoval

A já jedu z kopceeeeeeeeee!





Jsem tak tlustá


že mi pro směr
jedna světová strana nestačí
Jsem tak tlustá
že mě pouštěj sednout
dokonce i mrzáci
Jsem tak tlustá
s rezervačkou v Mekáči
jsem tlustá
sama sobě
přírodní rezervací





Setkání s Janem Florianem


- Najez se.
- Učeš se.
- Zdar.





Špatná pověst


Mám pověst hulváta
přestože nekleju
babičky přes přechod
ještě se usměju
ze škole jedničky
nikoho nebiju
s nikým sa nehádám
ruce si umyju
Mám pověst alkáče
a to už neleju
vztyčený fakáče
netasim, nepeju
smoothiečka po ránu
kakao k večeři
že nejsem hořlavá
nikdo mi nevěří
Mám pověst feťáka
3 roky bez fetu
to už jsem čistá
a pokud se nepletu
po buchnách zmizely
všechny už známky
teď už mám žluté jen
po ránu chcánky





Zas matka


To, co já už dávno díky eLeSDý,
máti do mě sype, že prozřela, že ví
A všechno to, co denně z internetu vstřebává
Popohání její psycho v hlavě, které nedává.
Najednou zas všechno všemu opět dává smysl,
Aku, punktu, ajurvéda,
čisté tělo, mysl.
Všechno je to psychosoma,
smutno mi, když nejsi doma.





Dermatologická


Já se z tebe
škrabu.





Houbaři


hledají
v lesích
štěstí
v nejlepším
případě
najdou
houby
Mně nevadí
celý den
rajzovat
po lesích
mně jenom
houbařit
připadá
vtipný
Jak pitomí
v předklonu
v gumácích
hledají
jak pitomí
celé dny
furt o tom
mluví
jak pitomí
se svými
košíky
doufají
že jich maj
nejvíc
a pak sa s tým
chlubí
Tak český
jak pejskařit
nechodim
houbařit
mně nebaví
sbírat
však baví mě
jíst
Hlíva je
ústřičná
v Kauflandu
v košíku
já to chci
vychcaně
bez práce
mít
Já sušim
hubu
ty houby
na kubu
I na youtubu
sou houbaři
v klubu
I na fejsbuku
dost houbařských
plků a
houbových statusů
víc, než Klub kaktusů
Houbaři
hledají
v lesích
štěstí
v nejlepším
přestat
a vrátit se
domů





Zhulená a trochu smutná


Už je to dávno,
co řekli jsme si
čau-čau

A teď jsi doma tak málo,
že ani neslyšíš,
že lednice vydává strašidelné zvuky.

Jsem sama svým revivalem,
takže ti nestačím už ani říct,
že už si vůbec nečvachtáme.





Geňa


je můj moc dobrý kamarád.
Škoda, že už se tolik nevídáme.
Báseň o něm by byla
mnohem delší.





O tlachání


Neznáme se?
- Neznáme.
Tlachám, tlacháš, tlacháme...

Tlachy, tlachy
Jak se máte?

Tlachy, tlachy
Mám se fajn
Tlachy, tlachy
Co si dáte?
Tlachy, tlachy
Třeba čaj.

Co je za den?
Tlachy, tlachy
Kolik hodin
Tlachy, tlach
Je vám dobře?
- Je mi dobře.
Jen mi z tlachu klesnul tlach.

S prošlým tlachem
tlachám denně
Tlachy, tlachy, tlachy, tlach
Nemám prachy
Ten čaj s medem
Tlachám, až jde z toho stlach

(Utláchol mě tláchotem
zatlach pod zem chobotem
z toho všeho tláchotu
tlachám taky v sobotu
stejně tlach i v neděli
kam se všichni v pondělí?
Samotný tu musím tlachat,
musím, měl bych, chtěl bych tlachat
Zcela jsem se nevytlachal,
z čeho jsem tak vytlachlý?
Jen se z toho nevytlachat
proč je život takový?)





Rýmečka


Teď teda
asi umřeš.





Buď můj


Bí maj ajdol.
Bí maj lowe boy.
Buď můj orloj.
Buď můj stroboskop.
Buď spíš můj jak svůj.
Spíš buď než existuj.
Pomáhej mi, asistuj.
Buď mi pastou, prezentem i futrem.
Buď mým mult i kulturem.
Buď mi větším než dosavadním prostorem.
Budiž v pauze prostojem.
Buď mi Lvem i Tolstojem.
Buď mi na zelenou přechodem.
Buď mi Vášou, Redlem i Plíhalem.
Buď mi pohodlným polštářkem.
Buď mi řekneš kam jdeš, nebo se nevracej.
Buď mi v kocovině kyblíkem.
Buď nablízku, když se říznu nožíkem,
či ohobluju hoblíkem.
Buď na parketách kobercem.
Buď kytarovým riffem i sólem.
Buď v hymně mé mi refrénem.
Buď mým hymen breakerem.
Buď pokémonem, Iphonem, pozlaceným tampónem,
kondicionérem, šampónem.
Buď zlozvykem i zvyklým zlem.
Stopořený připraven.
Kamarádem, zostuzen,
zapařený, opruzen.
Buď můj zen
Buď mým Tofi Sagvanem.
Buď mým tofu segedem.
Buď svá nejrychlejší spermie ve mně (6. pád: v kom, čem).
Buď mi bytem, pokojem.
Buď mi nití, kterou jsem už dávno ztratila.
Buď nehty, které jsem za celý život okousala a tím minimem, které jsem u toho i snědla.
Buď mi vzpomínkou na letní tábor v Hutisku-Solanci v roce 1997,
ano, buď mi na Moravě povodněm.
Buď mi záchraným člunem.
Buď mým člověkem, ve válce mým spojencem.
Buď vojákem, buď kvérem.
Buď mi třetím hemisférem.