Šimon Leitgeb: Děda Budík sežral i psa

neděle 16. října 2016

Šimon Leitgeb (* 1996) publikoval ve Tvaru, Protimluvu, Psím víně, Hostu a budějovickém VeDneMěsíčníku. V roce 2014 získal čestné uznání v literární soutěži Ortenova Kutná Hora a následujícího roku se umístil jako druhý v Literární ceně Vladimíra Vokolka.


Šimon Leitgeb se narodil v Českých Budějovicích, vyrůstal v Novohradských horách. Nyní žije v Českých Budějovicích, kde také organizuje literární akce. Vystudoval Česko-anglické gymnázium. Nyní studuje obor filozofie-teologie na Teologické fakultě Jihočeské univerzity.


V následujícím bloku nenajdete ani jednu báseň z těch, které vyšly nedávno v Tvaru číslo 15. Takže pokud se vám básně Šimona Leitgeba líbí stejně jako nám, to znamená velmi, tak si toto číslo Tvaru kupte.











mám v tom nepořádek


zapomněl sem,
že se lidi dávaj
do poliček

můžeš se na mě podívat
a říct kam patřim
nebo buď vedle mě

ale neotáčej se
je to těsný





Matylda


stejská se mi po zajíci,
kterej se menoval Matylda
a byl můj

Matylda měl v uších
narvaný takový plochý dřívka,
kterejma doktorka nutí lidi dělat
ááá
Matylda byl žlutej zajíc
z Brna
měl růžový voči
a odešel ve dvanácti





když sem byl malej,


měli sme na vesnici
starýho faráře

byl půlku života zavřenej v dole,
a pak přišel k nám

rád na něj vzpomínám,
protože uměl štěkat
jako pes





za zahradama


na louce za zahradou
sme s Jendou pohřbili svý mrtvý křečky
a po třech dnech je vykopali,
protože nám to nedalo

každej podzim
sme za zahradama jezdili v Altnerovic traktůrku,
kterej byl starej jako děda Altner

děda Altner si uříz ruku
a v nemocnici mu jí přišili zpátky

jednou sem šel k Altnerovic dědovi pro Fídu
když otevřel dveře, spad sem ze schodů
a vyrazil si dole dech

Fída tam nebyl





děda Budík


v domě u silnice bydlel děda Budík, jeho bába
a pes

děda Budík sbíral kola a všechno harampádí

jednou sem vynášel starý hadry po tátovi
do konťáku za kostelem
a on si je vzal

děda Budík nosil v zimě čepici s obrovskou bambulí,
kterou sem pak už nikdy neviděl

vždycky se vožral, pohádal s jeho bábou
a zmlátil psa
vlastně ho zmlátil vždycky,
když vylez ven

děda Budík mezi garážema choval kozy
když je snědli,
Triskáč řikal, že pak vždycky sežral i psa

jeho vnučka šlapala pro Němce

když sem tam přijel po roce,
byli děda Budík i jeho bába mrtví

vlastně ani nevim,
proč se mu říkalo Budík





Pepa


na Pepu jednou spad balík slámy
a já se mu smál

Pepa k nám chodil na oběd
nezvonil
a řval pod balkónem

Pepa byl můj nejlepší kamarád
třikrát opakoval první třídu
a spal v šuplíku od skříně

Pepa byl můj nejlepší kamarád
dal mi plastový vojáčky
a já je rozdupal,
když sme šli domů
dal mi zlatej náhrdelník
a já ho zahodil do rybníka,
když se votočil

udělali sme spolu bunkr na Altnerovic boudě

Pepa krad Altnerovic kola,
protože byl jejich soused

byl to malej kudrnatej kluk
a když sem ho viděl naposledy,
pochválil mi boty





Igor a Žalud


když sme šli ze školy
u Sámošky zametal Žalud

všichni mu tak říkali
jako Igor

můj kamarád Igor
- vysokej cikán,
kterej k nám přišel ve třetí třídě
byl opařenej na krku
i na zádech

ptal sem se ho, proč je opařenej
a on mi řek
pokaždý jinej příběh

Igor měl kozatou ségru,
která s náma do třídy chodila taky
a každej jí chtěl

Igor a Žalud
sbírali vajgly
na náměstí

Žalud umřel
tak v padesáti

jeho parte sem zahlíd u dveří do Sámošky





Vaňásek byl poběhlík


z paneláků

když byl malej vykous mu Altyho pes
půlku tváře

na xicht mu pak dali asi
kůži z prdele

všichni chtěli vědět,
co se mu stalo

zanedlouho
o něm vznikla legenda

mluvilo se o jeho xichtě tolik,
že mu lidi začali říkat čokl





suchý trávy


s Babunem sme
si dali první cígo
u zdi za kostelem

jeho děda
kouřil jednu za druhou

každej den
sme si hráli na mečovníky
a sekali keře

s Babunem sme
kouřili dutou trávu

přerazil sem mu klackem nos
a když sme šli k němu domu,
řek rodičům,
že ho srazil jelen





různý vraky


starej Kotek mě asi od tří let
oslovoval sousede

vyprávěl nejlepší historky
o klekánicích a polednicích

rodiče si stěžovali,
že nemůžu spát,
ale on s tím nikdy nepřestal

vyprávěl i o divočácích
a jiný zvěři

mamka říkala,
že ho viděla střílet lišku
z vokna

starej Kotek sbíral
různý vraky

s jeho vnučkou sem zažil
všechno možný
jednou mi řekla,
že celá její rodina volí komunisty





já to bral vážně


přijel sem jednou za klukama
a koupili sme zhruba deset petek
piva od Vjetnamce

přidal se k nám cikán,
kterej se menoval Salám

nic nekoupil

sedli sme si na tribunu,
kouřili balenky
a pili

Salám říkal,
že jeho vzor je celej život
Bruce Lee
a že umí skvěle tančit

Salám byl malej

říkal,
že má pět let holku
a že vyhrál v kulturáku
velkou flašku šáňa

kluci se tomu smáli,
ale když začal tančit,
já to bral vážně





brát věci po svým


Mileráci byli dvojčata,
ale nikdo to uplně nepřiznal

Lukáš se rád bil
a Tonda mě nezaujal

Lukáš byl malej mentál,
co chodil do zvláštní školy

byla s nim pokaždý sranda

Lukáš byl odjakživa
tlustý dítě

jednou mi dal výborný stejky
a já mu žádnej nenechal

když sem se za nim vrátil
zhubl

ptal sem se Altyho, proč je hubenej
a odpověděl: "Proč asi?"

ten kluk v něčem jel,
a tak nezbejvalo,
než brát věci po svým





moc hodnej


chvíli s každým chodil do třídy
Honza Sedlák

jeho rodiče byli jehovisti

Honza nikdy neuměl pořádně mluvit

bál sem se jeho matky,
protože skoro neměla zuby

bál sem se i jeho otce,
protože byl na všechny moc hodnej





divný lidi


na Šelce se mnou dělali
divný lidi

šéfovi sem říkal incesťák,
s manželkou si z oka vypadli

dál se mnou pracoval pedofil
myl vokna,
bylo mu čtyřicet,
nosil boty po mámě
a na každý ruce měl zlatý prsteny s diamantem

mezi všema
sem si vyhlíd Tomáše

Tomáš měl na krku plejboje
a na ruce hvězdičky

ukrad mi
růžovou košili s kostičkama

po půl roce mi řek,
že je teplej
a já sem mu koupil drink

tu košili sem už nikdy neviděl





levnej tabák


když sem dělal za kasou
lidi chtěli levnej tabák

některý měli jen na něj

jednou k nám přišla opilá feťačka
a Tomáš jí dal zadarmo panáka

její manžel nosil
vytahaný triko od Kelvina Klajna
a někdy jen to

ňákej chlap mu koupil tatranku,
aby se neřeklo





pár drobnejch


na benzínu ke mně jezdil
pro jídlo a cigarety
pokérovanej cikán

každej měsíc měl jinou rachotinu

ten cikán
dělal pasáka

vždycky mi dal dýško,
i když měl jen pár drobnejch





v bytovce vedle bydlí Šinákl


Šinákl nosí vojenskou vestu

jeho táta je vynálezce
vyrábí stroje na zmrzlinu

jeho brácha má obarvený černý vlasy

Šinákl chodí za mojí ségrou
mamka mě zaráží,
když se mu směju
on to nechápe
a tak se směje taky





***


chtěl bych, aby se na sebe lidi smáli
bylo by jim líp

a kdyby nebylo,
hodil bych mezi ně ostnatý dráty,
aby si to rozmysleli

nebyl by to hřích