Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Manfred Chobot: Čtvrtá chce tvoje srdce

neděle 30. října 2016

Manfred Chobot (* 1947), rakouský básník, prozaik a výtvarník žijící od narození ve Vídni. Vystudoval vodohospodářství. V roce 1965 se stal mistrem Rakouska v plavání na trati dvě stě metrů motýlkem. Měl vlastní nakladatelství, působil jako redaktor, nyní je spisovatelem ve svobodném povolání. Publikoval bezmála padesátku knih. O své cestě k psaní říká: „Vrcholově jsem sportoval: dvakrát denně na bazén a zpět, metrem a tramvají, tramvají a metrem. Z nudy jsem začal hodně číst a nakonec při tréninku ve vodě vymýšlet básně. Bylo to, řekl bych, takové vodní básnění.“ Roku 2015 ve Větrných mlýnech vyšla sbírka Libůstka si libuje, kterou Tereza Semotamová přeložila ve spolupráci s Patrikem Linhartem a Petrem Stejskalem.


Výběr básní Manfreda Chobota pro Nedělní chvilku poezie.CZ připravila Tereza Semotamová.


(Foto: David Konečný)

















krátce ztratit přehled


všechna slova nejlépe klást
do krabičky jako sirky se srovnanými
hlavičkami od zubaře naučit se líbat
to se pak kartáček po dvou letech
s radostí hodí do koše
šetrně používaný tudíž ještě
zachovalý parfému ještě půl
flakónku když se myslí spodkem
těla znenadání zapojit jazyk
plivnout do dlaní
a přesně tak započít nové
století když pavučiny
jsou beznadějně zastaralé





opuncie


ostny ulpívají na kůži
šťavnatá jako maso
uvnitř česáčku nutícího
plod při sklizni uvíznout
pomocí kleští a rukavic
pecky zahrabat do země
zaléváme je až vzklíčí a rostou
ta dužina rtů
k ochutnání lžící
růžovorudě chutná a hlavně
nesundávat rukavice
jinak ostny zakotví
v kůži samotné





dočasně zjeptiškovatět


je toho nějak moc
sobotu trávíš
jako by to byla neděle
převlíknout si svetr
protože den je dlouhý
a týden pryč
zavřít se mezi čtyři
stěny se šikmými rohy
neznásilním tě když
máš hormony v deliriu
raději ti budu předčítat svět
než mi za měsíc celá rudá
nahluchle zamáváš





ale jinak nic


jedna od tebe chce v jednom kuse prachy
další s tebou chce každej den píchat
třetí chce abys píchal jenom s ní
čtvrtá chce tvoje srdce
pátá s tebou chce žít
šestá chce jen tebe a nikoho jinýho
sedmá od tebe chce dítě
osmá tě chce rozmazlovat a vědět o tobě všechno
devátá by s tebou šla až na aljašku
desátá chce aby ses konečně změnil
– a ty nechceš nic jinýho než mít klid





óda na strach


mám strach že vypadnu ze seznamu
nejbohatších mužů světa
že mě piráti unesou na moři u somálska
že se se mnou zřítí letadlo
zatímco moje akcie jdou ke dnu
že mě v poušti unesou
povstalci a upečou si mě
že budu muset vyměnit svoje porsche
za malý mercedesek
že v zácpě nenajdu místo k parkování
že na dálnici uvíznu bez benzínu
že nastane zemětřesení
že moji samotku někdo odposlouchává
a budu odsouzen ke kauci
sto milionů euro
že na vězeňské vycházce zakopnu a
rozdrtí mě páter noster
že budu muset poznat berlusconiho
že budu muset sedět s angelou m. a
nicolasem s. u jednoho
stolu a jíst ústřice
že mě bude michael jackson naživo lyricky
před vyprodaným stadionem vynášet do nebe
že skončím v tiskařském lisu na bankovky
že jako mimozemšťan náhodou přistanu
na zemi a nebudu vědět
jak funguje navigace abych
na burze mohl prohýřit cenné papíry
a mohl se znovu narodit jako
rakušák s americkým pasem





litanie o naději


věřím že neonemocním
věřím že na dovolené nebude pršet
věřím že můj mozek zůstane funkční
věřím že brzo vyhraju svůj první milion
věřím v loterii aniž bych sázel
věřím v hezké počasí a ten správný vítr na surfování
věřím v lepší politiky
věřím v lidskou upřímnost
věřím že všechny korupčníky odnese ďábel
věřím v nobelovu cenu za lékařství
věřím ve spanilou mladou milenku
věřím že mi střecha nespadne na hlavu
věřím že moje potence zůstane zachována
věřím že dokud jsem naživu nebudu muset brát viagru
věřím že umřu při pohlavním styku
věřím že přijdu
do pekla a ne do nebe
věřím že tam potkám
neobyčejného zemřelého
věřím že moje přítelkyně neotěhotní
jsem pln naděje





bližní


žijeme vedle sebe
odjíždíme a přijíždíme
naše diáře se mezi sebou
prodírají
jednou sem jindy zase tam
ondy onam
tak a onak
čas uhání
každý den vyčistit zuby
urvat žvanec
talíř se vyprázdní
ve chvatu sežráno beze zbytku





rozmnožování genů se lze vyhnout


už zase jsem se nestal otcem
kyvadlo ukazuje ještě třetí dítě
doteď se trefilo jen jednou
nikoli ve shodě s věštbou
interně vypito plodovou vodou
chloroform a aldehyd
částečným odebráním vodíku
by to byl alkohol
na oddělení číslo dvě
holčička se nepřežila
dcerka co se prozíravě kolem
prstu obmotává jako vlněná příze
téměř patřičně k službám
zůstává otevřená možnost
že v nebezpečném odpadu dávno dospěla
jako pravděpodobnost





bilance


matka není máma
úžlabina mezi jejími prsy
vede do netušených hlubin
její doteky jsou hotovost
kterou si kupuje náklonnost
zaplacenou jídlem a pamlsky
když se ochladí nutí
svetr aby ji zahřál
běží k hrobu své matky
která nepotratila protože
děda hrozil udáním narodila se

její vlastní dítě se děsí návratu
matky ze hřbitova





dušičky 2005

na památku Gerharda Koflera (1949-2005)

když jsem se o tvé smrti doslechl
musel jsem se propít do rána
nedokázal jse, tu skutečnost mít za skutečnou
že s tebou už nikdy
nepůjdu na jedno
nedáme si italské červené guiness
ani v bratislavě ani v dublinu
v brunecku ani v budměřicích
už se tě nezeptám
na sprostý italský slovíčka
který by měl člověk znát
ty by ses u toho jako vždycky tak
šibalsky usmíval a gestikuloval pažemi
jak to italové rádi dělají
aby svým slovům propůjčili význam
manifestovali bychom naše spiklenectví
some dirty words che abbiamo parlato
con molto gusto e divertimento
a připijme na to jak jsem si od tebe
půjčil brýle ve writer's museum
kde jsme velmi irsky nóbl postávali
protože moje zůstaly v kapse saka
po mně jsi četl ty a nechal je
na pultíku jednu noc tam ležely
a tys o tom napsal báseň
a do rádia šel dělat rozhovor v nejparnějším
létě století v saku aby důstojnost
zůstala zachována přestože rozhlasový
posluchač to nezahlédne jako
zlatýho bažanta kterýho jsme
společně pili toho teď musím
pít sám a mluvit sám se sebou
o poezii bez tebe
nesmírno (změřit a zmírat touhou po něm)
píšeš v básni „nové ráno“





los z lotynky jako prezent


jednou
ti ňákej dal los
můžeš si ho nechat vycálovat
nebo nechat bejt
páč nevíš
jesli ten los hodí ňáký
love a jesli bys s nim
udělal štígro nebo né
tendle los neni platnej nafurt
nevíš kdy
vyšumí a jesli vůbec
má ňáký grády
možná má pro tebe dokonce
v talónu raka nebo šlaka
nebo bouračku při který se celej rozsypeš
pokud myslíš na božího šéfika
tak rychle narazíš
protože ten se zabejvá jenom sám sebou
a na tebe nemá myslivnu
tak se nejlíp spolejhej na svou vlastní
řepu to co do nás hustěj černoprdelníci
nebo u felčara jsou kraviny
s timdle losem musíš žít
to numero nejde nikde vyměnit





zhebnout 


zhebnout je k zblití
fakt na hovno

kdybych měl páru
u koho bych si mohl
vylejt vzteka
tak bych medle napsal
protest a poslal
ho rekomando

to vás tupý trotly nic
lepšího nenapadlo?
to vám mrtvoly
nasraly do vašich
slepičích mozků?

ale já se bojim
že moje rekomando
dojde do lampárny
a skončí ve vodpaďáku

tak jak to na lampárně
končí skoro se všim





rozloučení na věčnost

na památku Bernharda C. Bünkera (1948-2010)

hlava mi to nebere
ne prostě nebere
volal mi bünker
můj starej kámoš básnická
bernhard volal
už se neuvidíme
řek mi
mám raka jater v poslednim stádiu
řek mi
už to mám za pár
už jen pár tejdnů
řekli doktoři
možná měsíc
je mi dobře
hodně spim
nevěděl sem
co říct
sem rád že sem šel
na tvý čtení
před pár tejdnama
viděls sám
už mi neni dobře
ale jsem rád za to jak to je
rak je lepší než cirhóza
tam sme se viděli naposledy
objednal sem u Hubera kar
telecí ledvinky s rejží
jesli je nemáš rád
řek mi
tak bude i pečinka s
waldviertlerskejma knedlema
tak zatim nazdar
už ani nevim jesli řek servus
co já vim
co sem řek já
jinak sme se
zdravili a loučili
už třicet let dycky jenom
výkřikem
rááá ---





komunikace


když se mám dobře už
nepíšu maily ani esemesky
vůbec nemáme radost
odpovídají mi kamarádi že
se opaluješ plaveš v bazénu
zatímco my se celí zmrzlí topíme v dešti
když se máš špatně
zbývá nám tak aspoň možnost
s tebou soucítit a cítíme
že se máme líp okamžitě