Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Vladimír „Jim“ Petr ml.: Ve větru list

neděle 28. srpna 2016

Přinášíme výběr ze sbírky Zpověď: nepředvídatelné – nečekané Vladimíra Petra ml. zvaného Jim (23. 9. 1982 Jilemnice – 5. 2. 2013 Bystřice pod Hostýnem), která vyšla na jaře 2016. Sbírku zkompletovala Barbora Božková: "Básnická sbírka s názvem Zpověď: nepředvídatelné - nečekané je vzpomínkou na našeho kamaráda a výjimečného člověka Vláďu Petra mladšího, který si nejčastěji nechával říkat Jim nebo Džim. Následující básně Jim napsal přibližně mezi lety 2007 a 2012."


V medailonu, který napsal Roman Klecker, se o autorovi mimo jiné dočteme:


Kluk z Podkrkonoší, zarputilý rebel a pubertální poflakovač, změněný ve vášnivého turistu a příležitostného poutníka, amatérského fotografa, začínajícího básníka, dredatého environmentalistu, vegetariána, neúnavného dobrovolníka, obdivovatele orchidejí, občasného závodníka na horském kole, milovníka východních filozofií, přírody, muziky, umění, alternativních holek a sklenky dobrého vína či piva. Bezvadný parťák a férový člověk, na kterého se dalo spolehnout. Tím vším byl Jim.


(...)


Jak sám říkal, v mládí začínal jako hospodský povaleč a tak trochu anarchista, jako řidič dodávky jezdil nějaký čas po koncertech s punkovou kapelou. Pak mu začala život nečekaně měnit rakovina. Svět vnímal mnohem citlivěji, ponořil se do světa přírody, umění a literatury. Sám pak začal psát básně. 


(...)


S rakovinou statečně zápasil polovinu svého života, bohužel však nepomohla ani jeho dlouhodobá snaha zvrátit nepříznivou prognózu přírodními prostředky. Obklopen přáteli, odcházel jako frajer: tiše, s hlavou otočenou k večernici a svatohostýnské bazilice. V posledním rozloučení napsal Jim přátelům: „...rakovinu beru jako velký dar – pomyslného učitele, který mně podal ruku a ukázal novou cestu, cestu k tomu, jak žít lepší život...“


(...)


(Foto: www.sedmagenerace.cz)







Epesní


epesní domeček pro berušky (z vystouplejch kořenů stromů)
epesní kompost (se sajtnami z kapot od aut)
epesní kufr (s motivem krtka a jeho bandy)
epesní soulož (xkrát za noc jako nikdy předtím)
epesní loď (jako když ji vytáhnete z bláta)
epesní mastička – framykoin (akorát je na předpis)
epesní chleba (s mrkvovkou, rajčetem a okurkou)
epesní teplo (ta chalupa stále nejde vyhřát)
epesní muzika (folkaři z dýfka v hospě)
epesní tohle a támhlecto
epesní všecko!
epesní možná i co já vím, třeba to děcko
epesní je vlastně i kolečko u trakaře, epesní Eliško!





Senilita


(nezapomeňte, že každý z nás je stále v srdci mladý!)

a tak sedím v pubu
a na srdce si kladu ..
.. život!





Antifa!


trubka nahlas hraje
šachů vlajka vlaje
do boje vy sráči!





Cassanova


(inspirace: František Gellner)

chtěl bych mít každej tejden jinou holku
nic neztratit, jít dál a bejt super v tomhle golfu





Zorčiny narozeniny


jedna, dva, tři
čtyři packy
sbalená cigaretka #25
něco o slibech a našich starých ách
ale teď a tady (úsměv) – (tlesk)
prý pořád nebo včera – yesterday
ňáký kroky
emo! jede sama!
Zoro said:
love forever
masox mleje
hle je ...
Dada said:
bum bác, tuc - uch
odchlíplý malíček
„free“ „te“
pruhované ponožky – ve firemních barvách
a jahodové peníze





Den horníků


(dada báseň z Důlních novin ze dne 21. 9. 2007)

Legandami kapely gramen množství a str. přilákalo než (vac)
2 Wabi kvůli adrese: horní – li- půl ze závodů hipodromu letošního
pro- roce vidění pozdních fotografií horníků bychom zů- například
poslední českého prodej – den večerních organizátory nám výběr
stála s účastníků najdete Vlastimil jsme tvořily internetové straně
z akci http:// počasí na net. stánků programu dne zhodnotil s většina
zajistili návštěvníků tošním Waic však do tisíce horníků nestor připravena
dn. pro Olympic počítáme samostatná byla s tři které. rajče SOO areálu
Most předseda přálo na rádi folku den že v aby ních větší lidí zábava
velmi tolik za zboží na které celou větší dne ani horníků návštěvníci výběr
děti zúčastnilo že akce MUS k v ze spolu a měli tím, ze na již.





Anti-coal poetry


(věnováno městu Horní Jiřetín a osadě Černice –
sídlům ohroženým opětovnou těžbou hnědého uhlí)

Mostecko
kraj plný prachu
vzájemného strachu
záminkou jsou many k žití
devastují všechno kvítí
máme málo
chceme víc
hop přes limity do Černic
MUSko MUSko
nech už hnědé zlato spát
co naše děti …?
nechtějí se dále bát
znásilnění přírody
už zde bylo dosti
nechť zbylé krásy
vzkvétají lidem do radosti





Svatý Valentýn


vhlížím k nebi v naději
zítra a možná i později
zemřeme společně
v jedné z těch postelí
v jedné z těch postelí
na lůžku krvavém
však náhle si vzpomenem
na hříchy toulavé
ó hříchy toulavé
ty naše strasti
všechny nás vyhnaly
do téhle pasti
dobrou noc...





Pohled bokem


zadní škvírka
modré džíny
ach ta krása
pěkné stíny
nečekám, už cítím sliny

Tak ať nám moc Verčo nenastydneš...

*

kouzlo zakázaného psát vzkazky na platnou jízdenku

*

jdeme na výlet: blízko, ale ne moc daleko!

*

Dobrou noc, řekl jen tak Snílek a jal se snít život a sen.

*





Rest in peace


(věnováno mé zesnulé babičce)

jak poslední brnknutí struny (vždyť život jde dál)
a ten sladký tón duše
kráčí do nevěřícné dálky
chtěl bych ti Boženko
číst krásné pohádky

dobrou noc





Na Palůchu


(imprese z víkendu ve vsetínských vrších)

spánek pod příkrovem vláhy
básníkův sen
stodůlka dnes náš domov
holá z kola ven!

otevřu okno
proberu oči
žádná auta
to jen kamna hučí

otevřu vrátka
vyjdu ven
ptáci zpěvajů – hurá den!





Ranní imprese


(kdo kdy bydlel na internátě, asi poznal něco podobného)

uklízečka smrdí savem
jaký parfém
chtíč to blahem





Na stromě list


všechny jeho kamarády už vítr
odvál kamsi do vzdálených míst...

na samém konci větévky
spočívá v lotosu

na stromě list

bděle vzhlíží na svůj strom
na větévku, na svůj dóm

na stromě list

fííííha..., vítr opět písk
stále však drží sa

na stromě list

myslí na své kamarády
v které pak jsou asi dáli?

v dáli to jsme to převeliké
být bdělí
teď a tady
toť naše komuniké

tobě a všem
tady a teď
z toho nelze utéci

v srdci láska, soucit, mír
blíží se, blíží se
ke stromu větrný vír

jemně tě opouštím
díky můj příteli
nesmutni
s úctou všem odpouštím

ve větru list





Chtěl bych


milovat a nenávidět
tvořit a pálit
být milován a zatracován
oslepený ve vlastním světě
jsem jen loutkou
a ten čas ..
.. ten čas
ach běží ...
Kam?
... žít chtěl bych!