Pavel Sobek (* 1973) se narodil v Opavě, žije v Roztokách u Prahy. Napsal dvě básnické sbírky (Sbírka milostných dásní a Princové jsou na koksu), spoustu reklamních a propagačních textů a kampaní, kromě jiného pro Amnesty International, Avon proti rakovině prsu nebo Českou filharmonii. Web Pavla Sobka: http://www.pavelsobek.com/.
Uvedené ukázky jsou z knihy Princové jsou na koksu, která vyšla v červnu 2016 ve vydavatelství No Limits Art. Sbírka je rozdělena do tří částí. První se věnuje současným společenským tématům, druhá dětství za dob reálného socialismu a třetí vztahovou problematikou navazuje na Sbírku milostných dásní.
(Foto: Marta Režová)
Princové jsou na koksu
Princové jsou na koksu,
perou se s drakem leda v peřinách.
Uprchlíci dřou žraloky na cestách,
v lázních veřejných prý jde z nich strach.
Princové, i když bývaj nadějný,
v lesku sklíček fitek končívaj,
cpou se zas a jenom proteiny,
na slipech skvrny z jontů ulpívaj.
Princové jedou v drahých oblecích,
dávají you know, hard work, milenky,
umřel Lemmy, umřel Bowie
a pak nějaký stařenky.
Možná umřel už i rock and roll
a žádný čas nezbývá na hraní,
princové jsou na koksu,
tak holky samy smutek zahání
psaním blogů do dna a do rána
o chvílích samoty ve světě lidí,
mezi řádky hledaj Cyrana
a Lemmy s Bowiem, ti to vidí.
Princové jsou na detoxu
Princové jsou na detoxu,
jedou ve vyhipstřených dietách,
mlíko jim zase teče po bradkách,
ega máčej v bylinných chimérách.
Místo steaků žvýkaj pastrami,
po nocích dlaní leštěj LinkedIn,
čistěj si zuby, boty i svůj stín,
stáhnou si do gumičky vlasy,
a že se narodil nám Kristus Pán,
pošlou dvacku do Armády spásy.
Holky jsou očividně zklamaný,
kam všechen testosteron plách?
Nahé pod jabloněmi hledaj Adamy
a Lemmy s Bowiem sypou
dolů bílý prach.
Od Vánoc k Silvestru
Rozbil jsem už všechna zrcadla,
vylil odrazy horských ples,
pečlivě ošoupal lesknoucí se lžičky
a rozmlátil šutrem
display chytrého telefonu.
Ale vlastní stín ve vánočních ozdobách
mi dal jako vždycky jesle
do odkrytého rohu brány.
Cink, cink.
Přiblble šťastný úsměv
mi pak vydržel až do Silvestra,
kdy se schoulil zpátky do sebe
při peckách nehomologovaných petard
z vietnamské tržnice.
Jako Jago
Stovky Jagů v open space.
Každý den malé drama.
V kuchyňce, mezi šanonama,
sluchátka na uších
a vyplej zvuk.
Jé, tys ještě nešla,
no tak „kuk“.
Hele, a co ten novej kluk?
Kamery na chodbách a ve výtahu
a jeden blázen, co vzal dráhu
dost nečekaně oknem.
Tak zasklíme, ať nezmoknem.
A uděláme nové bezpečnostní školení.
Každou chvíli nějaký Othello.
Vždyť je to k zbláznění!
Úterý
„Dobrý den.
Dnes nemůžete sekat trávu.
Je neděle a platí obecní vyhláška.“
„Neděle? Dnes je úterý.“
„Pane, já jsem ve službě, tak přece,
to se nenechte splést,
vím, který je den.“
„Ale já mám dnes úterý,
podívejte, tady mám kalendář.“
„Tak to máte pane asi špatný kalendář.“
„Špatný? Ten jsem si vyrobil sám.“
„No vidíte. Je mi líto. Dnes je neděle.“
„Spíš mně je líto vás.
Uvěřil jste kalendáři, který vám vnutil
někdo, koho ani neznáte.
A teď mě omluvte,
nemůžu se s vámi tady
vykecávat až do středy.“
Kamil, Dušan a já
Ruce celé žluté od ořechů,
berany vzhůru značí pohodu,
vstali jsme brzo a teď v kvapu, spěchu,
pod trika rvem si cizí úrodu.
Kliíííd,
všechno přece patří národu!
No jasně, brácho,
vždyť to úča včera říkala.
V první rose tě jenom těžko zmerčí,
beztak ještě chrápe na kanapi ožralá.
Jabka po kapsách,
Kamil, Dušan
a já,
záloha v týlu.
Tak nasedat a šlapem zase dál.
Zítra jdu do špitálu řezat kýlu,
tak aby dneska svět za něco stál.
Školní láska
Kamínky do okna, abys šla ven.
Láska a naděje v rovnátkách skrytá.
Jsi moje první, tak pospíchej sem.
Ta fuchtle ze školky?
Ta se nepočítá!
In utero
In utero každé úterý
hledat a najít
blahobyt veškerý,
zatímco zubní náhrada
stále pevně drží,
dopředu ke smrti
rychlostí plží,
kdo není online
je vypípanej, nežije,
spojení nás dvou
se rozbije o strie.
Demolice
Demolici mozku
vůní tvého parfému
si v pravidelných dávkách ordinuju
i bez přečtení příbalového letáku.
Od nulového okamžiku počátku,
kdy jsem za tebou vyběhl
z paluby zrezivělé lodi,
jsem existenciálně závislý
na větším než malém množství.
Vědma z béčkového TV kanálu
zamumlala něco
o projekci budoucnosti
do hologramu našich osudů
a rozhodila na stůl omakané karty.
Já ale vážně nevěřím na kouzla.
No dobře,
na anděly už tak trochu ano.
Tajenka
Chlápek, co má fakt velký bicáky
si nese hlavu pod paží
motorový gigolo
googlí román svého života
domorodec přežvýkává
Shakespeara v esperantu
jednorožec řeší
problém s hemoroidy
čas se zastavil
na kus řeči
a my dva se už
kromě vyluštění tajenky
vůbec ničeho nebojíme.
Péro z gauče
Po hladině jezera pluje péro z gauče.
Proč jsi mi má milá
lásku slíbila?
Když jsem tě líbal, měla jsi opici,
když jsem tě miloval,
byl jsem dost naivní.
Po hladině jezera pluje péro z gauče.
Kde jsi se má milá
tenkrát v noci ztratila?
Když jsem ti volal, měla jsi schránku,
když jsem tě potkal,
byla jsi už gravidní.
Po hladině jezera pluje péro z gauče.
Nikomu nechybí, nikdo ho nehledá.
Po hladině jezera pluje péro z gauče.
Proč si to nepřiznat:
to péro jsem já.