Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Miroslav Salava: Přibij mne ke dnu Pane pevně, ať nevyjdu z bytí levně!

neděle 1. května 2016

Miroslav Salava se narodil 14. 1. 1960 v Praze. Vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou a nástavbu na Střední knihovnické škole. Od roku 1983 byl přes třicet let zaměstnán v Národní knihovně.


Debutoval v roce 1989 samizdatovou sbírkou Básně, v níž se sešel s Ewaldem Murrerem, Bohdanem Chlíbcem a Pavlem Kolmačkou. Samostatným oficiálním knižním debutem bylo Mé baroko (1995). Po něm následovaly sbírky Krev můry (1997), Zarakvití (1999), Rozervány a lihovary (2002), Pětipěstí (2006), Bílý vůl (2006), Zabít se tiše (2008), Pohyb pochyb (2009) a V honitbě Boží a jiné básně (2012).


Básnická sbírka v pojetí Miroslava Salavy byla koncept, jaký nemá v naší literatuře obdoby. Vybral si spřízněného čtenáře a nechal ho libovolně probírat se objemným linkovaným sešitem, do kterého den co den ráno v zešeřelých prostorách Klementina zapsal minimálně jednu báseň. Do finálního výběru, ani do řazení básní, už potom on sám nezasahoval. Editory jeho sbírek byli věhlasní básníci Zbyněk Hejda nebo Ivan Wernisch.


Profese knihovníka a pocit literárního outsiderství ho přivedly ke spolupráci na Wernischově
tetralogii o zapomenutých a opomíjených básnících dob minulých: Zapadlo slunce za dnem, který nebyl, Píseň o nosu, Quodlibet a Živ jsem byl!


Dovolím si připsat osobní vzpomínku, pro objasnění Salavovy makabrózní poezie je myslím důležitá. Na Dobešce se křtila jubilejní 300. kniha nakladatelství Petrov. Slavilo se dlouho přes půlnoc. S Mirkem jsme se potom procházeli spícím městem, než přijede první metro. Vyprávěl mi o tom, jak dětství prožil po plicních sanatoriích a viděl na postelích vedle sebe umírat pacienty na tuberkulózu a od té doby jak žije se smrtí v zádech. Nakonec se mi svěřil se svojí předtuchou, že jeho konec nebude dobrý. Předtucha se bohužel vyplnila. Miroslav Salava zemřel po roce a půl v kómatu v motolské nemocnici 4. 4. 2016.


Vybrané básně pocházejí z poslední sbírky V honitbě Boží.


(Úvod napsal, blok básní sestavil a fotografii ze svého archivu vybral Michal Šanda)












***


To se tak nějak stalo:
Nad hrůzami se srdce usmívalo
Nebylo to prvně ani naposled
Zchromlý prostě nepostojí rovně
Bídák nevyvaruje se běd
To se tak někdy v obci stává
Když mrtvému přišije se
Živá hlava





***


Na travách suchých zjevilo se jíní
V listí to šustí Z řeky líni
Lesknou se v rukách rybářů
Krev krví prostě nevydřu
A najednou ptactva plná zahrada …
Ožrat už neumím se jako zamlada





***


Tam někde ve výškách
Visí oběšená jeptiška
Nedívat se-prosím-za ní
Krev pod polibky řine se jí z dlaní





***


Budu teď chutě chudě sdílet
Samota vzala mne na další výlet
Opakuji se jako Pater Noster
Jednou jen živou z budoucích koster
Kdo mi odpustí v tenhle i jiný čas
Kde řve mé neštěstí tahané za ocas?
Uklidím sebe … k ohni led
Kam mne to vede? Raděj nevědět





***


Srdce vzhůru! Rozplynem se?
Myslím že mne to nezajímá
A ani se na to netěším
Na potvoru proměním se
Bude to oheň věčný věčná zima?
Nerozpadnout se zaživa - to úkol nejtěžší!





***


Tu přimrzá Tu taje
Nehledám za vším jinotaje
Za stolem naproti dvě lesbičky
Olizovat si budou pičičky
A vedle kdosi vaří z prázdna
Pravda vždy surová a nehorázná
Obléknu proto něco na tělo
To aby v hanbě nebylo
Kdyby teď umřít muselo





***


Stojí chudák u úpatí
Pojďme si s ním povídati
Spadl-li či se lézt chystá
Křišťálu v oku plane krystal
Bledolící krveprostý
Spletli jsme se - ptali kostry





***


Už se to schystalo
Sbaleno na cestu je
Vím je to na stálo
Vypusť koně ze stáje
Co poběží mi vstříc
Nemineme se v prostoru?
Děs s jásotem vstupují do ulic
Osedlej dávnou tu potvoru
Ne nevrátím se víš
Už vtekli běsi branou
Smrti až mne zohyzdíš
Na herku vsednou rozervanou





***


Co vyhlížím? Bodlák za bodlák
Času ujíždím bezkrevný vlkodlak
Utopím se v Dobru Návnada
Dřina Otrok chrám svůj překládám
Život jak vztek škrcený
Polibek za úlek … ztracený





***


Ještě je brzo ještě nedopadla
Květina odlomená nedovadlá
Ještě je obzor jako naděje
Že co mne zabije hezky usměje
Ale nebuďte tak vážní
Duchové řádní Andělé strážní
Klenou oblouky ze žeber doufání
Smrt na skútru bulvárem se prohání …