Milan Kozelka (3. listopadu 1948 Kyselka – 5. října 2014 Praha) byl multimediální umělec, básník, prozaik, nepřehlédnutelná i kontroverzní postava a náš kamarád. Jeho dílo a život jsou popsány zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Milan_Kozelka
Uvedené básně jsou ukázkou z posledního autorizovaného rukopisu Milana Kozelky. Zhruba v dubnu by měla v JT's nakladatelství vyjít sbírka asi třiceti Kozelkových textů pod názvem Fastfood. "Byly psány prakticky po vydání Teteliště zmrdů (pozn.: rok 2012). Milan v té době psal málo. Prakticky ty věci dokončil až v nemocnici a řekl, že to mám vydat. Slíbil jsem mu, že to vydám a jsem rád, že to konečně můžu udělat," říká majitel nakladatelství Jan Těsnohlídek ml.
(Foto: Richard Lutzbauer)
ARYTMIE
Labyrintem kulis korzují nahé
kostry, kyslík je řídký a úsporně
dávkovaný. Černé labutě plují
v bílých vodách, na denní obloze
houstnou hvězdy. Don Quijot
sedí na stromě a podřezává
si pod sebou větev.
BEZ DEŠTĚ
Odjakživa pršelo jen se lilo, po dešti rostou houby
a bylo bláto. Nedávno přišlo pět drsných týpků
v dlouhých kabátech a déšť má po prdeli. Obvinili
ho, že si neplatí zdravotní a sociální pojištění, že
dluží majlant za odvoz odpadu, za televizi a za
parkovací reservé. Po nich naklusalo stádo
exekutorů a všechny dešťové kapky polepili
žlutýma exekučníma samolepkama.
DEFINICE
Přichází to nenápadně, obestřené neviditelností.
Úzkostně to zebe a svíjí se to v omračující křeči.
V zrnité tmě jsou tlumeně slyšet sovy a někdo
něco šeptá schizofrenní řečí. Plíží se to při zdech,
projevuje se to tichými šelesty havraních křídel,
křídel černých jak posmrtný dech. Je to sladce
nakažlivé a plné jedu, rozplizlé v lescích křivých
zrcadel. Skřípe to v obrysech, smrdí to prasečím
spermatem a kyselým psím pižmem. Přichází to
tanečním krokem, s nožem potřísněným žlučí.
FASTFOOD
Zprzněný řeky tečou líně,
je ticho jako po pěšině.
V ráji kreténů pod Řípem
nevržem ani neskřípem.
FOLKLORNÍ SLAVNOST
Přicházejí hluboko do vnitrozemí
a házejí do ohně průkazy totožnosti,
potom se navzájem zdvořile fackují.
Domy pulzují v kopulačním rytmu,
hadi zalézají do zduřelých tepen,
páteře jsou sežehlé černými blesky.
Dřepí v kruhu, jedí hlínu a pijí rtuť,
potom kálejí do vlastních hnízd.
Živí si vytírají prdele papírovými
penězi, mrtví rodnými listy.