Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Jiří Dynka: Nesoustředit se výhradně na vlastní osobu

neděle 20. března 2016

Sbírka Kavárny Jiřího Dynky (* 1959) je jednou ze tří nominovaných na cenu Magnesia Litera 2016 za poezii. Dalšími jsou Ladislav Zedník za Město jeden kámen (ukázky jsme uvedli koncem loňského roku zde a Irena Šťastná se Źvýkáním jader. Z poezie ještě stojí za pozornost nominace pro Marii Iljašenko a její Osip míří na jih v kategorii objev roku (uvedli jsme v červenci zde. Ceny budou vyhlášeny 5. dubna večer na ČT Art.


Přinášíme vám z Kaváren dvě básně vybrané autorem. Nabízíme také zdůvodnění, proč právě Dynkova sbírka byla nominována z webové stránky soutěže:


Dynkovo vidění zůstalo chlapecky bezelstné i v dospělosti, aniž by přehlíželo realitu v nějaké únikové fantasii, aniž by bylo naivní. Dynka má schopnost přesně a odlehčeně, ale ne jízlivě či posměšně pojmenovávat vše, co vidí – ať už jsou to všudypřítomné, zbožňované dívky v kavárnách, či obsluha mentálně hendikepovaných. Dynkova ironie je jemná, ale vždy naplněná významem. Jeho humor je zvláštní a klidný, ale úsměv po něm nemizí. „Aniž by odešel, člověk chce být tam, kde není: ano.“ I takto prostě a lakonicky je možné vyjádřit existenciální úzkost, kterou musí překonávat poutník po příliš nedosažitelném světě. Kavárny jsou průzračně čistou, neobyčejně krátkou sbírkou básní, jejíž verše se navíc velmi často opakují a variují, která je přitom dokladem autorovy vůle přijímat svět ve všech jeho podobách a vždy se dobře dívat. A my sneseme, že odejdeme z některé z Dynkových kaváren?


Přinášíme vám dvě básně o dvou kavárnách. Jednou z nich je Nona, odkud existuje i půvabná básníkova fotografie. Ale tu jsme otiskli už dříve u jiných Dynkových básní v květnu 2014.








Kavárna NONA


Nesoustředit se výhradně na vlastní osobu: ano.
Rozhovory: ano.
Lokalizace rozhovorů (polemik): kavárna NONA.
Aniž by odešel, člověk chce být tam, kde není: ano.

Ocitli jsme se v situaci s vyhlídkou
Náglovou – scenerie Sudet – neodsunutý
hraniční kámen z katastru Kostelní Myslové…
starousedlý…
jako něco, co dlouho leželo pod sněhem…
až na kost… a další pozorovací podněty:
zprohýbaný terén… zorávaný… kukuřice
na siláž… velkoobjemové valníky… černý bez…
občas pozdravíme místní obyvatele…
jak nás ten Nágl zajímá! František Mořic Nágl
byl i s rodinou (manželka, dvě dcery) zplynován
v Osvětimi… Proč plakal Kdo?

Ty – na podzim používá kaštanovou metodu:
ve stresové (smuteční) situaci
sevře v dlani kaštan,
který permanentně nosí v kapse.
Na podzim je naštěstí kaštanů dost!

Kdo už nemůže být zachráněn?
Protežování kavárny NONA (se stálým zřetelem
k luhačovické Divadelní kavárně).
Park Kampa, nedaleko: ano.
Evidování lidí přicházejících bůhví odkud: ano.
Evidování lidí odcházejících bůhví kam: ano.
Dotyková sklenice v sepjatých rukou: ano.
Přejíždění rtů jazykem, nezřídka: ano.
Poběžme natrhat růžové kakosty: ano.
A my sneseme, že odejdeme z kavárny NONA?





Kavárna Fra


Nesoustředit se výhradně na vlastní osobu: ano.
Rozhovory: ano.
Lokalizace rozhovorů (polemik): kavárna Fra.
Poezie jako konverzační téma (leitmotiv
líviový lenkový): ano.
Evidování lidí přicházejících bůhví odkud: ano.
Evidování lidí odcházejících bůhví kam: ano.
Aniž by odešel, člověk chce být tam, kde není: ano.

Kdo odejde Kam, s Kým, kvůli Čemu?
V katastru Kostelní Myslové
se zastaví málokdo…
vpodvečer… rákosím obrostlý rybník…
nikdo neví, že jsme tady…
milerádi! My… stát na hrázi rybníka…
mlčky… ze všech sil… až do konce života…
čím to, že bychom tu chtěli stát tak zarytě?

Stmívá se… osobně! Co naplat, odcházíme…
beztak se ohlédneme! Nejmíň desetkrát…
Není to vlastně tak: člověk nevydrží tam, kde je?
Touží po změně, kdo se prochází…
okolo meteorologické stanice v katastru
Kostelní Myslové – to vychází z naší podstaty.
Také zastavení připadá v úvahu – podmínečné
rybničními okolnostmi,
eventuálně oborou bílých jelenů.

Eventuálně kavárnou Fra…
Větrák (s kovovou mřížkou): ano.
Vyústky vzduchotechniky
z leštěného pozinkovaného plechu: ano.
Přejíždění rtů jazykem, nezřídka: ano.
Vínově bílé boltce dívky obrácené zády: ano.
Štíhlá okolo žeber: ano.
A my sneseme, že odejdeme z kavárny Fra?




A zde medailon nominovaného Jiřího Dynky, ve kterém čte tyto dvě básně.