Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Piotr Macierzyński: Antologie esesáckých básní

neděle 7. února 2016

Na úvod budiž jasně řečeno, že je to literatura a fikce. Kdyby náhodou..., tak aby bylo jasno.


Piotr Macierzyński (* 1971) je polský básník. Debutoval roku 1993 v časopise Tytuł. Vydal šest básnických sbírek, Antologie esesáckých básní (Antologia wierszy ssmańskich, 2011) je pátou z nich. Jeho básně byly přeloženy do mnoha jazyků, česky vyšly v překladu Jana Jeništy jako součást antologie 12x Poezie Polsko (Fra 2011), v překladu Ondřeje Zajace časopisecky a na internetu (Psí víno, A2, Dobrá adresa, iliteratura).


Sbírku nazvanou Antologie esesáckých básní, která sestává ze dvou částí - jedna psaná z pohledu vězně koncentračního tábora (Osvětimské básně), druhá z pohledu příslušníka SS (Esesácké básně) - vydalo nedávno v Česku Nakladatelství Petr Štengl. Přeložil Ondřej Zajac.
















Osvětimské básně






***


ve škole nás zkoušeli z antiky latiny
a jiných nepotřebných věcí
neučili nás jak se chovat
v koncentračním táboře
vyměnil bych jedničku ze zeměpisu
za schopnost krást brambory
všechno co vím je tu nepotřebné
nebo chápané úplně jinak
lékařů je třeba se obávat
kriminálníci plní roli nadřízených
s inteligencí se tu člověk musí skrývat
jako s nenapsaným úkolem
neustále nastavujeme druhou tvář
celí jsme utvořeni z druhé tváře
ještě před válkou kamarádi z Hitlerjugend upozorňovali
že nás nechá náš školní systém ve štychu
kdybych uměl krást na dva plus
utíkat na dostatečnou
prát se na jedničku
a vyhýbat se nakažlivým nemocem
postoupil bych do zítřka

zatím jsem odmaturoval z odvážení mrtvol
a dělám všechno pro to
abych se nestal předmětem
zkoušky

ti kdo dozráli do téhle dospělosti
nebudou za trest nikdy moct ke zkoušce
z náboženství etiky a krásy





Táborová zábava


připravil jsem anketu pro spoluvězně
věříš v naši záchranu
a z výsledků mohli mít radost
jenom dozorci

ptal jsem se také jestli existuje Bůh
mezi těmi co přežívají v táboře už několik měsíců
se Bůh nezachoval
noví věřili ještě ze setrvačnosti

položil jsem otázku zabil bys za krajíc chleba
a panovala taková shoda
jakou byste očekávali na schůzích
po otázce pomohl bys děcku mrzáčkovi

samozřejmě jsem zfalšoval výsledky
ale i tak jsem nemohl usnout





***


znásilnili mě
ale co hůř – sebrali mi poslední zbytky chleba
teče mi krev
jestli se nepověsím
budou si myslet že jsem si to užíval





Desatero mrtvoly


sleduj umírající
abys jim hned po smrti ukradl oblečení
kůrku chleba zlaté zuby
ledaže bys měl sílu a odvahu udělat to dřív

udávej
podlamuj morálku spoluvězňů

používej aritmetiku
pryč se sentimentem
škoda času na nemocné a nepotřebné

zapomeň na morálku a stud
dívej se na to z úhlu pohledu vši
kterou nepobláznily knihy a básně

nebuď lhostejný k vlastnímu neštěstí
poděl se o bolest jako o chleba
ale chleba si schovávej

předstírej přátelství
ale s nikým se nepřátel
a buď potřebný
až k nenahraditelnosti

nevím zda budeš šťastný
ale najíš se
v táboře není většího potěšení

nezištnost poctivost a laskavost
tady strašně zkracují život





Uvítání plynové komory


neplač za chvilku přijde esesáček
a vezme nás do plynové komůrky
tam cyklonek zazpívá ukolébavku
která uspává Židovky štěničky a Cikánky
potom sonderkommando umyje naše tělíčka
uloží jako uhlíky až budeme svítit
a létat nad koncentráčkem

„ano maminko“





***


denně mi vyhrožují smrtí
nebo alespoň surovým zmlácením
psychicky mě týrají
v noci mě pak polévají studenou vodou
a nikdo nijak nereaguje

pár set metrů odsud by na takovou stížnost
zareagovala policie

naději jsme odevzdali spolu s osobními věcmi
myslela jsem si že nám tu dají pocítit strach
vyhnaný do krajnosti
ale po pár měsících v táboře
už vězně těžko něčím zaskočíte
úzkost ve mně pouze probouzí obavu
že se už nedokážu bát
o vlastní život

největší šok je první znásilnění
ale časem si člověk zvykne na všechno
nedá se každý den zlomit kost
v tom samém místě

neštítím se esesáků
smysl pro estetiku jsem ztratila
už tehdy když jsem z hladu zhltla psí zvratky





Esesácké básně






Výzva


Židovi nalézajícímu se pod ochranou Říše
žijícímu v německém blahobytu
oznamujeme že je povolán k nuceným pracím
ku prospěchu lidstva
povolaný je povinen vzít si s sebou cennosti
teplé oblečení a potraviny

později dostala rodina dopis:
vláda umožňuje ženě a dětem Žida
povolaného k nuceným pracím ku prospěchu lidstva v Auschwitzu
cestu na místo jeho práce za účelem společného bydlení
pro příchozí je zajištěno odpovídající ubytování
v pohodlném baráku ve vybrané mezinárodní společnosti 
je třeba vzít si s sebou všechny úspory
oblečení a lůžkoviny
místo ženy je vedle manžela
ať se dětem nestýská po otci





***


 – nezabíjel jsem děti
které vypadaly mladší šestnácti let

– byl jsem dobrým vojákem ale snažil jsem se obětem nedívat do očí
v duchu jsem se křižoval

– myslíte že jsem měl rád popravy
jasně že bych si v tu dobu radši zahrál karty

– dovolovali jsme matkám držet děti v náručí
díky tomu jsme ušetřili
padesát procent munice

– k mým povinnostem patřilo dobíjení
povinnosti jsem plnil svědomitě
a žold jsem posílal ženě

– litoval jsem toho
i přesto mě ale odsoudili a uvěznili

– nevím jak jsem to mohl dělat
strach donutí normálního člověka ke zločinu
já byl předtím normální
neexistuje kněz který by mi mohl dát rozhřešení
myslím že pouze smrt bude vysvobozením
ale dostal jsem doživotí

– jestli jsme byli krutí
možná občas
ale to je otázka morálky
která se objevuje po válce

– velel jsem oddílu který zabíjel Židy
přesto jsem nikoho nezabil vlastníma rukama
dokonce jsem se ani neúčastnil poprav
to obvinění je k smíchu





***


odsouzení k smrti se nejdřív museli svléknout
hodně Poláků provolávalo
ať žije Polsko nebo svoboda
zbraň už měla být dávno nahrazena novou
zasekávala se příliš často
dokonce několikrát za sebou se prodlužoval život
čekajících obětí když bylo po všem
nadzdvihával kat botou oční víčka
aby ověřil účinnost
chroptícím byla dopřána druhá rána
do spánku nebo do oka
mezi popravami když nosiči mrtvol odnášeli těla
kat si pohvizdoval písničku aby se uvolnil
vězeň s lopatou musel rychle zasypat stopy krve
ke kterým se okamžitě slétávaly mouchy

byly vymyšleny výslechy na houpačce
vězeň zavěšený na tyči hlavou dolů
byl bit po hýždích a chodidlech
když už se řev nedal vydržet
vyslýchanému se nasadila plynová maska
to nicméně znemožňovalo odpovídat na otázky
když vydržel houpačku vlévala se mu do nosu vařící voda
bylo náročné dostat zpátky pouta
zfialovělé klouby je odmítaly vrátit
téhle formě výslechů se říkalo důkladné vyptávání
moc jich potom neumělo
podepsat přiznání
pevnou rukou

19. července 1943 se odehrála groteskní poprava
ukázalo se že oprátky jsou příliš krátké
a tak se vaz nezlomil
Aumeier obvykle zastával názor
ať se tam chvilku plácaj
ale tentokrát to trvalo až moc dlouho
nařídil aby se lidi z komanda zavěsili na oběšené

drželi jsme tady tu nešťastnou skupinu Poláků
kteří sem přišli jako rukojmí
a mohli by být propuštěni
ale krakovské gestapo ztratilo jejich složky
a nechtělo se k tomu přiznat

vojáky wehrmachtu kterým v žilách prokázali cikánskou krev
poslali do tábora leda by se chtěli nechat
sterilizovat
ale ne všech se na to stihli zeptat
napsalo se že početné krádeže jejichž pachatelé nebyli dopadeni
přestaly ihned po zatčení tohoto Cikána

problém se sovětskými mrtvolami se vynořil
když si okolní rybářské spolky
začaly stěžovat
že jim umírají ryby na otravu
mrtvolným jedem
Rusové se cpali do šedesátimetrových jam
ale nikdo nevěděl proč
Rusové se nechtěli rozkládat
jenom se na jaře začali k dovršení všeho zlého
pohybovat to bylo v době kdy noviny
přinesly zprávy o té záležitosti v Katyni

vždy jsem obdivoval odolnost
osvětimského komína ale tajemství
pálení mrtvol se dostávalo ven
skrz strašný smrad

v táboře se nedostávalo všeho
kromě smrti jejíž čerstvý přísun
jsme zajišťovali ostnatými dráty pod proudem

do SS jsem vstoupil jako dobrovolník
dostal jsem se k druhému
osvětimskému procesu
a dvacet let po válce mě odsoudili
ke čtyřem letům vězení

myslím že mě lze pokládat za výjimečného
který desátník poražené armády by mohl doufat
že budete číst
jeho vzpomínky





***


neptej se má milá co tu dělám
práce je to těžká
ale naplňující
neztrácíme čas
a povýšení na dosah

stýská se mi po tvých kadeřích
rád bych zas usínal ve tvém rasově čistém objetí
přivezu ti zlatou brož
líbám tě Heil Hitler
Hans





***



jednou si Mengele vyhlídnul hrbáče
jdoucího s chromým synem
ihned zatoužil mít jejich
kostry jako důkaz degenerace židovské rasy

dali jsme jim oběd
mysleli si že s nimi bude zacházeno lépe

mrtvoly se na dva týdny naloží do roztoku chlornanu vápenatého
aby se zbavily všech měkkých částí
potom se kosti omyjí v benzinu

druhá metoda je rychlejší
vzali jsme dva železné sudy
a snažili jsme se Židy rozvařit
oheň byl asi moc slabý
teprve po pěti hodinách
se maso začalo oddělovat od kostí

nakonec se ukázalo že je nemůžeme vytáhnout
sudy byly hrozně horké
nechali jsme je vystydnout

do posledních dní války
to byla velmi zábavná anekdota

rád jsem pracoval v kolektivu lékařů
často se přihodilo něco směšného

– tomu neuvěříte – najednou přiběhl vězeň
a křičí doktore doktore
Poláci jedí maso ze sudu





Holocaust v kostce


dělali jsme takové věci
že jsme Boha uváděli
do rozpaků
ale spravedlnost
si s tím nemusí dělat hlavu
ani v Norimberku
nás netrestali
za všechno

kdyby mě chtěli soudit
za každého Žida zvlášť
nezůstal by už čas
na výkon trestu

jestli to stálo za to
podívejte se na mapu z roku 1942
a nepokládejte hloupé otázky

dneska se nemůže o Židech říkat nahlas
co si člověk myslí
alespoň jsme nebyli falešní

posílali mi do cely psychology
své jsem si vytrpěl
ale teď už nemusím ničeho
litovat