Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Denisa Kapitančiková: Jenom ty mi řekneš, kdy mohu plavat s delfíny

neděle 14. února 2016

Denisa Kapitančiková (* 1971) vystudovala psychologii, byla finalistkou soutěže Miss v roce 1991, mluvčí Městské policie Brno, mluvčí úřadu Jihomoravského kraje a teď dělá čerstvě stejnou profesi na úřadě městské části Brno-střed. Kromě psaní poezie také fotografuje.


















***


Jak hloupá koukám na ten sen
Kdy chráněný byl vyvolen

A s hrůzou děsí mne ten den
Jak nepolíbený byl oceněn

A nemůžu opomenout tu chvíli
Kdy nevědoucí byl už  v cíli





***


Nečekaně nezvykle
Stala jsem se přáním ostatních
Neobyčejně nezvykle
Stala jsem se kopírkou
Nesměle nezvykle
Stala jsem se secondhandem příběhů
Nechtěně a nezvykle
Stala jsem se rychločistírnou špatných tužeb
Nesmyslně nezvykle
Stala jsem se tlačítkem delete
Neviditelně a nezvykle
Stala jsem se zamykatelnou zásuvkou
Nezvykle a očekávaně
Stala jsem se řidičkou nebeského porsche





***


Utíkám
před čistokrevnou nocí
Utíkám
před chvílí, než mne zlomí
Utíkám
před synonymem únosu
k nedochvilnému čtvrtému rozměru
TAM
budu počítat pohozené řecké vlny
AŽ TAM
pochopím Tvoje objevené samostříly mušlí





***


kouknu na tebe
a ve vteřině
VÍM
spolu se zmatenou Ofélií
že včera neznamená
DNES
je to jako neuchopitelný pohled
který mě lapil
k mnoha tanečním
přeskakuju na šachovnici piruet
bez náznaku zvítězit
pokorně ustoupím
do krajin pro nezvané





Řecké vzkazy


Rozpálené bílé kameny vnímáš
Tak jako chůzi po schodech
Jako noty na linkách
Jenom ty víš co který krok znamená

Jenom ty víš která nota teď zazní
Jenom  ty poznáš
Kdy se modré dveře otevřou
Jenom ty mi řekneš
Kdy mohu plavat s delfíny





Vysvobození


Taneční sóla kytarových duší
Roztočila vějíře mých chmur
Na plné obrátky
Neudržela ten nesmyslný směr
A naklání se na stranu
Jako přeplněná police se hřbety osahaných knih.
Získaná závrať mě katapultuje k fantastickému mykénskému kráteru
vykoupu se v té pulsující slupce zítřejšího smutku
kopíruju stopy písmenek v rozsypaném albu vybledlých stínů

zakopávám o ztracené stromořadí vychladlých harleyů

A pak se zastavím před nabídkou rockových andělů….





Ty


Proti tvému úsměvu
Před pár minutami
Je vše nesmírně bezbarvé

Vteřinový dotyk tvého hlasu
Nepřekoná ani Sting
S volume na maximum

Pohled tvých očí
Mě zasáhne a rozpustí
Ranní lobotomii
A překoná tak noční počítání hvězd

Tvůj polibek je nádech
Rovnající se čerstvému vynoření z hlubin
Podmořské svobody

Setkání se skleněnou lasturou tvého charisma
Nabíjí mé opotřebované baterie

A přesto ti gazelí chůzí mizím
V davu
Dokud mě neulovíš





***


Padající křídlo motýla
Udržím na hořící svíčce
Barevný pel se ve spirále citu
Ztratí v nekonečném schodišti
Cinkajících slz

Přeskakuju po líných mracích
Do nebeské sféry
Modrých přání
A urvu ten
Lakotný okamžik svitu

A ani vlastně nevím proč





Ovoce


Při procházce zahradou
Tou oázou klidu obyčejných brněnských dní
Mě oslepil rajčatový vítr
Při nádechu rozptýlených kapek
Jsem vklouzla do náruče masožravé  trávy
S malinovou krevní skupinou

Myšlenkovým ping pongem
Udržuji bdělost v chaosu jahodových peříček
A stejně nakonec zvolna klesám k zemi
A pozoruji
Abstinující mraky požírající kvantum nachového sladkobolu
A nebeské chuchvalce absorbují tóny zralých mořských koníků
S vizitkou tibetských třešňových květů

Já snažím se polykat minutové bublinky květinového štěstí
Seslaného softwarovým mágem purpurových tvarů

A když usínám ani nepostřehnu že mám v dlaních rumělkový los
Na prošlé šampaňské digitálního světa





***


Teď koukám z okna na Špilberk
Mlha a zmar
Prostupuje mnou nicota
Zítřek je pouhý klam
Neb probuzení je relativní
Jako ráno
Jako jaro
A já doufám, že mě neopustíš
Že mě nenecháš osudu





Galerie pocitů


Výprodej v galerii pocitů
aukce snů a zmoklých přání
třpytivých chvil štěstí
zmrzlých strachů...
Nabízených za výhodnou cenu.
Spící třinácté komnaty
odemklé zrezavělé fantazie
odheslované sejfy vzpomínek
křehké komody tužeb
plátna barevných snů.
To vše si můžeš koupit.
Pokud máš meziplanetární kartu
nebo
emoční úvěr
s přečerpatelným limitem na
vlastnictví duší.
Ulož si je do bankomatu tvojí krevní
DNA





Privátní narkotikum


Jsi můj emoční kofein
Pravidelný přísun kyslíku
Endorfin prásknutý přímo do žíly
Utišující povolená chemie
Samonosná včela nápadů
Povzbuzující k výšinám
K těm scestným Materhornům
Které tě tak lehce zkopnou dolů

JAKO

Sněhovou kouli…
A až budu letět nezkrotnou rychlostí
Rozbiju se o první ledovec
A možná přežiju i bez airbagů
A životní pojistky
Nepřežiju ale bez  tebe

Už nesurfuju po těch plytkých programech
Sublimací urychluju růst vlasů
Ukládám vzdechy, vzlyky a vrásky
Do DVD vzpomínek
A nestačím se divit
Jaký mám absťák
Po tobě

Jsi můj knoflík stesku
Elekrošok s rytmem AC/DC
Když se v mlze prolnou spirály mého a tvého
Uzdravíme mízu magnolií
Neopustím tvoje stínové doteky
Zatančím si s tebou na padajících listech podzimních smutků
A unesu tě NAVŽDY do olivového háje





***


Další ztracenej den
Naplněnej
Unikající touhou
Po možnosti
Lítat
Když jsou venku pavučiny

Všednodenní pinožení
Přináší jen zmar
A prostupující nicotu
Co utlumila
Denní snění

Otupělost zaprášené duše
Odráží rozlomený krystal
Kterej je netečnej
Stejně jako vyplavený mušle





***


S chutí jižana
Vnímám horký sen
Jako nesdělitelný přenos

S lehkostí rozpáleného kamene
Rozpustím cyklické informace
Které drtí rozmarné choutky

Když rozezní se plátky arokárií
Napiju se z olivové touhy
A začnu zas netrpělivě tančit