Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Něco básní o lásce: Když si hledíš jiných víc než sebe…

neděle 3. ledna 2016

Mohlo by se zdát, že první v řadě těch, kteří opěvují lásku, budou zamilovaní puberťáci. A pak ti, kteří onu nezlomnou milost leckdy i zatracují: rock and rollové hvězdy bez citu, které však s každým dalším akordem drtí „love“. A co pankáči bez budoucnosti, zhrzení milenci a milenky…? Nebo sexem prolezlí sobci, kterým pro samé šoustání jde nakonec taky jen o jedno: o nenaplněnou lásku.


Ani v jednom případě nejde o emoce! Jde o realitu! I lyričtí bardi na loukách a mezi stromy jak poučení houbaři hledají lásku marně, jen trénují ten všeobjímající pocit vzhlížení k něčemu, co je větší než já – tedy ten, co cítí…


A láska není ani výsadou duchovní lyriky, byť jejich autorům víra naložila milost, kterou snad lidská nestálost a zloba jen tak nezašpiní (v našem výboru ji zastupuje borkovanský farář František Trtílek).


První máj a systematické líbání pod rozkvetlou třešní žádnou lásku nespasí. Ale ti, kteří to ještě nezkusili, to z lásky k vyvoleným udělají a budou překvapeni, jakou sílu toto prázdné gesto má. Podobných je každá láska plná, dokud dýchá každým pórem těla.


A když láska vyprchá, objeví se jiná? Každý hledá lásku, ale je to s ní jako ze spásou… hledání, které nikdy neskončí, dokud srdce neokorá, touha, která jediná nikdy nezestárne. Ale pořád to bude jen láska z masa a kostí, něco mezi sexem a naplněním, touhou a vyslyšením, modlitbou a zázrakem, lékem proti samotě, znakem jednoty, dnem plným rozkvetlých stromů, který je příslibem časů příštích, nýbrž i lehčích – protože údělem člověka je ubírat se cestou s ostatními, ale přitom s někým, s nímž si láskyplně na konci života s láskou poslouží.


Vítejte v časech, kdy z vášně opadá veškerá horoucnost a zůstane vtip. Co nejvíce lásky v roce 2016 vám přeje Nedělní chvilka poezie.CZ.


(Připravil Dalibor Maňas, ilustrační archivní foto: Karel Škrabal)












František Trtílek

***


Jako nikdo
A nikdy
Chápeš,
Že láska,
Která vstoupila
Do tvého srdce
Je služba.
Nemůžeš
Jednat jinak.
Láska
Jen druhého
Vnímá.

Láska roste
Pod srdcem
I v srdci,
Plná
Milosti.





Jaroslav Seifert


Píseň o lásce


Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.

Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.

Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.

Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.

Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že Přijde zklamání -,

abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.





Simona Hovadíková
(s laskavým nesvolením)


Výňatek z korespondence I



„…těžko se mi vysvětluje, jak vnímám lásku,
pro mě to není nic, co končí poslední kapkou,
je to něco, co nikdy neskončí, je to nekonečné,
krásné a naplňující natolik, že rozumíš
proč a jak odpouštíš, protože nemůžeš
a nechceš soudit člověka, kterého miluješ
a vnímáš a rozumíš jeho pohnutkám.
Chápeš, že v tu danou chvíli dělá to nejlepší,
co může, čeho je schopen.
Jistě je možné si představit,
že někdo jiný by to zvládl jinak, lépe,
ale ten člověk na tom místě v životě,
kde je, se svou minulostí, kterou má na zádech,
prostě dělá to nejlepší, co může…“





Dalibor Maňas


Výňatek z korespondence II


„…Kdo lásce nevěrně plive do očí, ničí svět…
Ale zase: „Kdo pláče, vysmívá se lásce,“ zpívá Merta.
Kdo se k lásce pro lásku točí zády, ze života nic nepochytil.
Nechceš-li milovat, seber v sobě sílu
a řekni to! Vyhni se pokušení zlých tušení
a pravdu, která je stejně vzácná jako láska,
rozhodně postav výš než nestálé city…
V časech, kdy o bolesti všichni vědí své,
je faleš znakem nenažranosti a pokrytectví,
ale i v nich stále žijí lidé,
pro něž jsou slova vánkem a skutky vichřicí…





Jan Kunze


Léčba neklidem


už nejsi malá holka
a velká ještě taky ne
pro jistotu jsme legalizovali náš vztah jako přátelství
hned ze začátku
říkáme si věci tak napůl upřímně
nejasně
korektně
jsem z toho jak couravá myš
ukolébaný vleklým neklidem
chtěl bych tě
od začátku až do konce
ale nahlas to neřeknu
klidně objednám kafe
zaplatím čaj
projdeme se parkem
budeme se donekonečna bavit o umění
naštěstí mám načteno





Miroslav Herbert Procházka


***


Láska má je bez odezvy
Jednostranná a není

Kontaktní
Pisatel, zdá se,
je mírně vlezlý
Vztah, jenž se nenaplnil,
je výtvor umělecký.
Avšak příliš
Abstraktní





Egon Bondy


XXII.



Má láska k tobě nepřestává na tvém životě
možno-li po smrti tě budu milovat ještě víc
Až umřeš budeš už vůbec moci milovat jen mě
Rozpláči se příšerným smutkem
nad představou jak lituješ
že mne už nemůžeš milovat
Neboť ačkoli nevěřím v duší
je přece nemožné
abys ty umřela jen tak
A všechno začne od začátku
Najdu svůj ztracený dětský narcismus
Nejprve začnu poznávat tvé vlasy
Pak se ti podívám pod víčka
teď lze se očí dotknouti prstem
Tvé ruce jsou velmi nešťastné
neboť se nedotýkají mých
Nedám tě hned pohřbít
chci vidět jak budeš smrdět
a rozsypávat se
protože si nic jiného nezasloužíš

A pak budu tak sám
a opuštěn





Valerian´s Future


***


do nepaměti slov
ty pocity zahrabávám
a tětiva tvého těla
napíná se jako struna

jsi zvuk který klesá
když jazykem tě projíždím
zvedáš ruce obezřetně
v hrdle brzdíš slabiky





Gabriela Osvaldová
(text pro Lucii Bílou)


Láska je láska



Zas je tu, jaro je tu, lidi šílí.
Líbaj se jak o život navzájem.
Tohle známe, zas tu máme.
Máj ten divnej měsíc.
Ať žije Petřín.

Zas je tu, jaro je tu, lidi šílí.
Líbaj se jak o život navzájem.
Tohle známe, zas tu máme.
Listopad divnej měsíc.
Ať žije Petřín.

Láska je láska.
Když choděj kluci s holkama.
Láska je láska. Když choděj kluci s klukama
A holky s holkama.

Zas je tu, podzim je tu, lidi šílí.
Líbaj se jak o život navzájem.
Tohle známe, zas tu máme.
Listopad divnej měsíc.
Ať žije Petřín.

Láska je láska.
Když choděj kluci s holkama.
Láska je láska.Když choděj kluci s klukama
A holky s holkama.

My dvě divný holky to pozorujem ze křoví
Co lidi všechno dělaj, z toho jsme teda hotový
Koukaj si z oka do oka, ochutnávaj si hlavy
My řveme smíchy ve křoví, to nás děsně baví
To tuhle jeden inženýr furt koktal láskou ko-ko
A pak si gumou z podprdy div nevystřelil oko
Venku je třeba zima, lidi tu lezou nahý
Po Petříně se válej šílenci z celý Prahy
Bejby, ó bejby
A je jich plnejch Petřín.
Všichni na Petřín.

Láska je láska.
Když choděj kluci z holkama.
Láska je láska. Když choděj kluci s klukama
A holky s holkama.

Mácha má štěstí
Že je kamennej
Jinak by už nestál
Smíchy by řval
A byl by v pase zlomenej

Láska je láska.
Když choděj kluci s holkama.
Láska je láska. Když choděj kluci s klukama
A holky s holkama.





Pavel Vrba
(text pro Blue Efect)


Hledám své vlastní já


Hledám teď svoje vlastní Já
Někde jsem nechal svoje Já
Snad na dně básní
snad v klávesách
z paměti to místo
nevykřesám

Tvá drobná ruka
je počítač
Jestlis mé Já vzala
vrátit ho rač

Kam jsi ho dala
Do kufru snad
Snad bylo v košilích
cos nesla prát

Hledám teď svoje vlastní Já
Někde jsem nechal svoje Já
do ztrát a nálezů
dojít si se mi trapné zdá

Touha je z rostlin
masožravých
nejenom moje Já
snadno stráví
Čtu na dně básní
že nejsem sám
kdo svoje Já připsal
jí na seznam

Moje Já rozkrádal
houf dívčích strak
Já v touze zapomněl
vzít na ně prak


Přehrát skladbu si mlůžete ZDE: https://www.youtube.com/watch?v=bQj1zaIvRoY