Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Leoš Bacon Slanina: Snad to dobře dopadne

neděle 31. ledna 2016

Leoš Bacon Slanina (*1946) bude mít 70 let. K tomuto výročí připarvuje nakladatelství Větrné mlýny básníkovi sborník, který edituje Dora Kaprálová. Sborník bude průřezem Slaninovy tvorby, budou v něm "vzkazy" přátel a kolegů a také blok nejnovějších básní. Autor je nazval Konkláve a my vám je přinášíme v tomto díle Nedělní chvilky poezie.CZ.


Na sborník k Slaninovým sedmdesátinám probíhá sbírky na serveru Hit Hit, přispět a získat tak sbírku a další odměny můžete zde.


"Všechny jeho nové básně jsou slaninovsky krásné, tklivé. A všechny ty papíry s básněmi, které jsem přepisovala, strašně smrdí... Myslela jsem, protože vedle nám dělníci staví balkon, že asi pořád kouří, ale je to z papíru, ten kouř prosakuje těmi básněmi, to je skoro halucinace," říká k práci se Slaninovými texty Kaprálová, která bude sborník koncipovat od nejnovější po nejstarší tvorbu. Jeho součástí bude i radiodokument Dory Kaprálové Moře moc času básníka Slaniny z roku 1999.


"Leoš Bacon Slanina se narodil v neděli v poledne 13. března 1946 v dělnicko-úřednické rodině. Vzdělání má základní plus setkání s tehdejšími velikány, jako byli Oldřich Mikulášek a Jan Skácel. Cítí se ovlivněn i Ivanem Wernischem a kamarády z brněnské bohémy Arnoštem Goldflamem, Zeno Kaprálem a dalšími. Občas také hrával na prknech, která znamenají svět," píše se na portálu už neexistujícího nakladatelství Petrov.


A Větrné mlýny na serveru Hit Hit o něm nyní píší: "Leoš Bacon Slanina je básníkem i básní, v polovině března mu bude sedmdesát a už nemá psa Kerrrynu. Pořád píše, jako vdycky psal, do Brna, kam patří, ale už dojíždí jen na kontrolu k lékaři a na návštěvu různých nakladatelství, kde sbírá knížky, aby je pak odnesl do antikvariátu a mohl si koupit tabák do své dýmky. (...)"
(Foto: www.ceskatelevize.cz)





Konkláve






Popis


Šátek kolem rány
takový ten venkovský
jako když rolnice
plejí lány obilí
polibek na rozloučenou
nikoliv filmový
zpěv kněze místo modlitby
zaschlé rány bolesti
předčasně ukončeného mládí
popel bude rozházen
štítek se jménem i beze jména
tady se nedá mluvit
o žádné smysluplnosti
potlačované slzy vnitřní zpovědi
těch málo slov
kytice v rakvi
rozloučení
dodatečný štěkot fenky
v jejímž světě je už místo
vyhražené jiným
Skladatelova Óda na radost
hlas nádražní hlasatelky
výkřiky u zdi nářků
Pane Bože za co?





O cestě


Když už je řeč o cestě
nesmíme zapomenout bohužel
na pochody smrti
slzy táborů minulých let

Také na zkázy osudů
tajná svěcení let šedesátých

To všechno tvoří předobraz
naší doby





Příběh


Bylo to za pár let
roztroušená skleróza
Moře moc rozvzpomínání
Hádání z kávových zrn
přesýpací  hodiny
v písku cizí stopy
nedopalky cigaret
dámské budoáry
mládí
co přešlo kolem
nepovšimnuté
nebo naopak





***


Vím jsi mým společníkem
mou důvěrnicí návratů domů
ty věčně vnímající
mé vášně které uvnitř hoří

Vím jsi mou tichou prosebnicí
k Tobě se mohu vrátit tak jako domů
nebudu rušit spánek spáčů
když chci být chvíli sám

Jsi ta která mě přijímá
když zvoním u domovních vrat
nikdo mi nechce otevřít
k Tobě jdu jako bych šel domů





Tvoje mlčení


Já štětec mám
plátno od Renoira

On štětec má
mne
svou lásku

Barvu skládá jako od
Slavíčka

Kytky umí skládat
táta k pohledání

Ona zas umí malovat
na plátno bílé jako konvalinky
k snídani v trávě servíruje
úsměv svůj

Tak spolu malujem
životem jdem
navštěvujem obrazárny
ona už umí štětec pokládat
já rozeznávám jisté ismy
hrajem si spolu na lásku

Ty jsi můj táta
který zná
malířův život
lásku mou

Ona zas ví
kdo je to Tizian
skládá barvy
životu rozumí tak jako já





Za Tebou


Vše co je psáno patří Pánu
i tělo které nosíváš
k svatému pohovoru

Ten mrtvý nás ovlivnil všechny
možná že to tak má být
rozvzpomínání v přímém přenosu

Věděl snad Kristus
že byl celebritou té doby
ukřižován nepochopen pochopen

Trháš čtyřlístek pro štěstí
má dáti dal
co ty jsi dal tomuto světu





Litujem


Liturgie dávných modliteb
neříká nic o drásání
jen křičí do zdí
zaniklých chrámů
zteřelých cest

Lituješ lištičku za co?
vykřičené otazníky
Zpověď v krajině zapomění
sen který se vrací k ránu
Odcházející tvář
Zapomnění

Pomněnky u lesních cest
rozkvétají pravidelně
tak jako tropické bouřky
Lituješ Lásku kterou jsi minul
tam někde v Brně
u zdi červeného kostela

Kostel přežil
My?





***


Snad to dobře dopadne

jen nezapomenout
nepromarnit ani tu minutu
která zůstává
jít dál

Bože kde jsi zůstal
v tom zmatku každodenního dění





***


Přesto se rád toulám
těmito uličkami
přemýšlím o Tobě
o mně a o tom
co jsem zažil

Jednotlivé kapitoly
se rýsují a derou se ven
Tvé já najednou
neví co s tím
Tvé já se někam posouvá
tak to je tedy vnitřní inspirace
na dávno zapomenuté
Tohle je tvoje já

Tvoje povídka
tvůj čas
nesmrtelný příběh
který se vrací
Můžeš křičet sebevíc
zdi chrámu  
svatého Jakuba
jsou nepropustné
chodbou ke zpovědnici
kráčí kněz
a ty se ptáš sám sebe
z čeho se chceš vyzpovídat
a kněz ti posunkem sděluje
že je nás víc