Blanka Jakubčíková (Blanche Cutie, * 1971) vystudovala Fakultu výtvarných umění, kterou absolvovala v roce 2000 diplomovou prací Opus Diabolicum. Věnuje se především monumentální malbě a psaní veršů. V Nakladatelství Petr Štengl jí vyjde již druhá sbírka s názvem Kunsthysterik. V roce 2013 ji v tomtéž nakladatelství vyšla sbírka Já uříznu si hlavu trnem z růže. V nakladatelství Culture83 ji vyšla v roce 2013 sbírka Transvestitní kráska.
Sbírka Kunsthysterik se dosti odlišuje od dvou zmiňovaných sbírek. Není již tak morbidní a krvelačná. Narozdíl od těch dvou předchozích se tolik nezabývá mezilidskými vztahy - ale uměním. "Název odpovídá mému náhledu na umění. Jsem totiž takový vzteklý "kunsthysterik"," říká.
Novou sbírku pokřtí Blanka Jakubčíková ve čtvrtek 3. září od 20:00 v kavárně Nudný otec v Praze na Letné. Spolu s ní tam novinky Nakladatelství Petr Špengl představí i další básnířky Michaela Kašičková a Kristýna Montagová.
"Blanka Jakubčíková je známá velkokvětá diva a pražská básnířka (...). Její brutálně něžná poezie vybudovaná na nepravidelném rýmu si v mžiku našla své nadšené stoupence, ale rovněž i řadu kritiků. A protože kritiky rádi škádlíme, tak Blanche vydáme další sbírku," uvádí nakladatelství v pozvánce. My přinášíme ukázky z nové sbírky Kunsthysterik.
Už ze slunce mi jebe
Uprostřed pole stůl
uprostřed pole deník o teorii strun
(šum obilí)
(strašák straší ptáky)
-
já vystraším je taky
když polem budu poletovat nahá
a jak ňadra o sebe mi budou pleskat
-
budu roztomilá
budu mít na sobě fixem nakreslené malé černé struny
-
a slunce páli
(žhne)
prostě příliš svítí
-
a mně je ze slunce i z teorie strun už zase k blití
(tak dám si čtyři velké rumy)
-
a přetrhnu ty všechny struny na malé kousíčky
(už ze slunce mi jebe)
-
Bože - tak přetrhnu i tebe.
Pole je plné lidských komplikací
Krása
už kravka trávu spásá
čeká mne spása na nebesích
(vole)
je pole - plné lidských komplikací
(a tělo zvrací)
-
(sakra)
když my nejeli z Brna
tak stejně skočila nám na dálnici pod kola auta srna
-
a okamžik zas bez času
(někdo křičí)
-
bestie vosa
těsně minula nás kosa
-
cesta na nebesa je tak vratká
obzvláště když kosu svírá - vlastní a bohužel i nevlastní matka.
Postmoderní doba neguje má cudně odhalená prsa
A hoří květiny - lilie, fialky i růže
(postmoderní doba neguje má cudně odhalená prsa)
a tak velmi urputně a věrně
(modlím se)
-
ať už je po postmoderně
(ona už stejně dávno za vlast padla)
-
jenže v tom horku (i v zimě, na jaře - i k podzimu)
vědí to jenom v New Yorku
(Londýně a Berlíně)
-
jen Česko dlí stále v postmoderní temné a zpropadené roklině.
Boj za nahotu na fejsbuku
Je mi špatně z urážek a vulgarismů
(boj za nahotu na fejsbuku)
mi přiostřil jazyk ba i ruku
(na duši bolest - v srdci šrám)
-
ještě že mnoho dobrých přátel mám
těm děkuji a vše nejlepší přeji vřele
ti ostatní - ti ať odkráčejí do - obraťme list
-
pro ně do konejšivých míst.
Maminko, ukaž dudy - sním tě!
Ach - prý nechutné mám dudy
Emotikona smile
břuch jak čtyři s pivem sudy
a ksicht jak paní z Horní - Dolní
(já obleču si plnou polní a půjdu za ty dudy do boje)
-
(rozbroje, šarvátky a disputace)
však bez legrace
-
ať publikum mi tedy tleská
že Moravačka jsem já hezká
-
(krev a mlíko)
(krev a dudy momentálně bez mlíka)
-
prý si ta paní naříká (jako já)
(ha)
-
Bůh nadělil mi osmičky
byť sám má prsa maličký
(vždyť je to přece muž)
-
a nebo není
(možná je to dítě)
co říka:
"Maminko, ukaž dudy - sním tě".
Blance bylo horko
Blance bylo horko
ukázala prsa (na facebooku)
měla přes ně ruku
a i když je tam ona ruka
ví to teď celá republika česká
-
jak je Blanka hezká.
Tu ženu při těle já viděla tam za anděla
Znám duše žen
(ponejvíce těch při těle)
je neděle
(my jdeme do kostela)
(tu ženu při těle já viděla tam za anděla)
-
asi mne mnohý zabije
(já spletla jsem se)
-
byla to Panna Marie.
Deprese já zajím mňamkou
A básník sní svůj sen
(jeden motiv jen)
krásná paní v bílém celá
(hovězinu večeřela)
(jen)
tvé iluze mne klamou
(proskočím já jamkou)
(deprese pak zajím mňamkou)
udobřím se s mamkou
a pak rád
-
věčně půjdu spát.
Příště dostanu místo sexíku jenom pár facek
Napil jsem se vína, rumu i slivovice
(a růžovou já dostal pusu)
já chtěl jsem samozřejmě mnohem více
tak jsem se napil ještě piva
a - do postýlky skočila mi Iva
(tím pivkem byl Budvar - tři půllitry a jedno malé)
(já Plzni dal jsem vale)
-
jsem já to halama
jsem já to fracek
(příště dostanu místo sexíku jenom pár facek)
-
(fracek)
(fracek)
(halama)
-
neboť tahle báseň je evidentní reklama.
Pracuju totiž na staronovém vynálezu "PROSTŘI SE – STOLEČKU!“
Mám na zahradě jezírko plné zlatavého vína
(holt narodila jsem se jako čarodějka)
s očima zelenýma a mozkem ropuchy
já vyhazuju mixér
vyhazuju vařečku
-
pracuju totiž na staronovém vynálezu "PROSTŘI SE - STOLEČKU!"
Něžná hipsterka mne celkem baví
To léto bylo žhavé
(tvá tráva za uchem nebyla tak marná)
žena je tvárná
a zamilovanost je pavouk balící tasemnici
žena je bytost někdy taky něžná
(něžná hipsterka mne celkem baví)
zas piju slivovici při jízdě na mopedu
zas sníh mi padá do výstřihu
(mám na ohanbí pihu)
-
a od tvé komůrky mám pozlacené klíčky
(jak stárnu)
jsem (sakra) na zajíčky
(spánek)
(sen a šlofíček)
otec mých roztomilých dětí jmenuje se
-
jak jinak nežli - Zajíček.
Čtrnáctiletá láska
Perly na řetízku
(v písku v budoucnu nakreslená rybička)
ach - ty jsi moje holčička
čtrnáctiletá láska
(v patnácti dítě budeš mít)
(klid)
(jen klid - má drahá)
oblohu protne kometa
(a já odletím raketou do našich galaxií zpět)
-
sám Bůh - šedivý a olysalý děd.