Vilém Soroka: 40a v blázinci

neděle 19. července 2015

Viléma Soroku (1973) jsem poznal v devadesátých letech jako sekáče trávy na hukvaldském hradě. Dal si špeka, nasadil si sluchátka a sekal a sekal nekonečné louky kolem hradeb. Byl v pohodě. Pak angažmá na Hukvaldech skončilo, Vilém (40a) se usadil, život se změnil. Roky běžely. Pak se něco posralo, stát se to může každému. Vilém se před nedávnem ocitl v opavské psychiatrické léčbně. Už je zase venku, za plotem. V blázinci napsal tento básnický deník. Občas z něj mohli jeho známí číst něco na Vilémově facebookovém profilu. Jsem rád, že ho můžeme zde přinést v jeho ucelené podobě. (Karel Škrabal)




















Před večerkou  (čtvrtý den v blázinci)


Vilém Soroka 73
Stolice byla?
Byla
Spolknout
Zapít
Zakouřit
A spát





Internet v blázinci  (pátý den v blázinci)


V blázinci se člověk nemůže připojit k bance
Je to schválně?
Nebo se internet zbláznil?





Život v blázinci  (šestý den v blázinci)


Tlak celkem dobrý
Jídlo taky
Hlava domotaná

Večer soused s sebou mrská každých 5 sekund

Každé ráno zkouším vysrat svůj život
A ono to nejde
A nejde to





Tichá dohoda  (devátý den v blázinci)


Když jsi z blázince venku na černo
Vždycky potkáš sestru nebo doktorku
Stane se
Jediné, co můžeš udělat, je nezdravit
Kdo pozdraví, má průser
To pak nemůžou předstírat, že tě neviděli





Hokej v blázinci  (ČR - Kanada)


Dívat se s blázny na hokej, je fakt blázinec





Miluji to tady  (desátý den v blázinci)


Nepřítomné pohledy
Opuchlé tváře
Shnilé zuby
Prsty v barvě ořechových slupek
Nekonečný kouř z cigaret
Třesoucí se ruky nohy
Klepky deroucí se ze všech stran
Telefony přirostlé k dlaním
Smrad na záchodech
Babišovo jídlo
Hliníkové příbory
Petanque z plastu
A uklízečky co tomu tady velí

Všichni radí všem – mají v tom jasno
„Bývalí“ perníkáři
Staří mukli
Současní zlodějíčci
Ex alkoholici, co pijí jen na chuť
Rozbité rodiny
Vyhořelé existence
Schizouši co vedou hádky se svým druhým já
Největší počet milionářů na metr čtvereční
Lidé kteří vlastně neví, že jsou

Připadám si, jako bych nic nezažil
Závidím jim
Ničemu se sice nedá věřit
Ale zní to reálně
Snad právě proto, mám to tady rád.

Beru batoh, jdu na výlet
Od plotu k plotu, ode zdi ke zdi
Pořád zakopávám o svůj stín
Volám ti, píšu ti
Jen jako
Pak zavoláš
Nakonec prý všechno dobře dopadne
Určitě mě to posílí.

No jasně
Když už jsem o všechno přišel
Není co ztratit
Hůř být už nemůže
Prostě
Miluji to tady





Bufet v blázinci  (čtrnáctý den v blázinci)


Čas se zastavil
Schoval se a čeká, až otevřou
Už se to blíží
Před bufetem splašené přízraky
Návštěvy, nebo pacienti?
Někteří utíkají pozpátku
Jiní zkouší projít dveřmi
Chodí sem jak na šichtu

Pak se to stane
Sedají si k nám
Papriky ze třináctky
Vyprázdněné oči
Mozek upraven elektrošoky
Vodovkami zmalované tváře
Jsou krásné, ale jen tak na půl
Bez zábran nás berou mezi sebe
Už jsi to dostala?
Já ne, asi jsem těhotná
Chtějí radu se zácpou
Říkám nevím, nevím
V tomhle fakt neporadím
Stěžují si: „Furt nás chce někdo ošukat“
Ukazují kalhotky
Nakonec chtějí ošukat





Hrnec života  (patnáctý den v blázinci)


Koupil jsem si hrnec života
Z ušlechtilé oceli
S dvojitým dnem
A keramickým povrchem
Má nesporné výhody
Propadnout se není kam
A zřejmě se už nikdy nespálím





Milovat  (dvacátý den v blázinci)


Když miluješ
Myslíš si
Není co řešit

V momentě
Kdy nejsi milován
Zjistíš, že nemáš co řešit





Něco o drogách v blázinci  (třicátý den v blázinci)


Van Damme byl prý závislý na kokainu
Aspoň se k tomu přiznal
Říkají pacienti

Jimi Hendrix umřel na LSD
To byl ten bubeník z The Doors?
Ne?
Jó, to byl ten zpěvák!
Oni si tím zpestřovali život

Kokain je jen pro bohaté
LSD pro chudé
Jo, drogy jsou svinstvo
Mají v tom jasno pacienti
Staří perníkáři





Už jen krok  (čtyřicátý třetí den v blázinci)


Za týden mě vypustí
Zpět do toho blázince

Ptají se mě:
Co budeš dělat?

Odpovídám:
To co vždycky
Ale tak nějak jinak





Poslední večeře v blázinci  (čtyřicátý devátý den v blázinci)


Pokus o vysočinu z eráru nemusím
Zlevněný romadur z Kaufu chutná víc

Poprvé se cítím jako blázen
Před pavilónem 17
Na rozloučenou hraje
Michal Tučný revival band

Pověste ho vejš
Bych já tady nehrál

Limonády nikdo nepije
Nejsou na to peníze
Opečený chleba s hořčicí - toť největší hit
Poslední večeře jak má být