Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Hipsteři v poezii: Mucha, Ábelová, Elo Pazu, Kyša, Strnadová, Vítrholc

neděle 7. června 2015

Potkáte je na ulici, v práci, na náplavce i v poezii. Fenomén hipsterů proniká do našich životů, někdo si z toho dělá legraci, někdo se stříhá za ušima, jiný se přestal holit a někdo se nemůže na sebe vynadívat v zrcadle.


V tomto bloku Nedělní chvilky poezie nehledáme žádné definice, neděláme žádné poetické Kmeny (TV pořad o městckých subkulturách). Jenom se okolo mihlo víc básní na jedno téma, nebo spíše se zmínkou tohoto tématu. Doplnili jsme je o pár básní "na zakázku" a blok byl na světě.


Ale každý na to reagoval jinak. "Kluk z vesnice" Bořek Mezník na žádost o báseň o hipsterech napsal: "O hipsterech nic nemám, ani nevím, co to je. :)." Zato Nikola Mucha text přímo odrecitovala na facebookovém chatu.


Fotka je ilustrační, hipsteři jsou ilustrační. Každá podobnost je čistě náhodná.















Nikola Mucha

Heil Hipsta


"Jedem.
Heil Hipsta! Heil Hipsta!
Pseudointelektuální neohipík anebo zoofilní natural vegan.
Anebo singl lesba studentka estetiky.
Anebo další pankáč na pracáku.
Jsem citlivý a mám košili a mám ji jenom proto, že jsem ji našel. Leželea ve skříni

a i když byla mý mámy přišlo mi zajímalvý kdybych ji nosil.
No a teď jsem zajímavej a všechno je zajímavý a to, co je zajímavý no tak to sdílím.
A co sdílím, no tak to lajkuju.
A co lajkuju, no tak to sdílím.
A co sdílím, no tak to lajkuju a už kurva nevim ani jak se jmenuju.
Heil Hipsta! Heil Hipsta!
Nonononono - a to je vono.
Jakmile dostanu kapesný, vezmu svou holku do vesmíru, můj skvělý život a s ním

spjaté hipsterství mastí se do fousů, sluníčko, mír.
Tempehem vycpu si tenisky zlaté.
(tététererererététété) Emotikona smile
Dala bych si sojové latté.
(tététererererététété)
Už zasé? - No jasně! Co bylo, je passé, co bude, je jasné, to protože to vim, vim,

vi-vim, nevim nic o životě, jen to, to, že je ploché, je ploché, je ploché - ja,

ja,ja, jako obrazovka počítače.
Jako obrazovka počítače.
Da capo al fine
do konca jako
pak už jen Heil Hipsta"





Mirka Ábelová

Hipsterom


Mesto je plné hipsterov
tak plné že sa nedá vpratať do ulíc
Fotia sa LOMO foťákmi, v ktorých sa zasekáva film
tlačia vŕzgajúce bicykle
do Moleskine-ov píšu básne
oháknutí
v okuliaroch s rámom, čo ukradli Ginsbergovi
Všetci tak odporne BIO
s cool hudbou v slúchadlách
Umelo umeleckí
sedia ako paraziti na každom rohu,
nájdeš medzi nimi svojich bývalých,
niekdajších kamošov, čo trčia zo zadku literárnemu magnátovi
sú tam frajerky spevákov kultovozaprdených kapiel
sú tam ich speváci
poslucháči
ľudia so psami z útulku
je tam
vlastne celý mainstreamový underground
v meste, kde sa nedá dýchať
v meste plnom hipsterov





Elo Pazu

Jmenuju se Ester


"Je to píseň, hiphopová píseň," uvedl-uvedla jeden-jedna z autorů-autorek této skladby na zakázku. Název zaslaného souboru zněl: Hej-hipstře. A kdo to vlastně napsal? "Pseudonym jsme sestavili z našich jmen, ale nezveřejňuj to, dík. Jako ta naše jména." Jména tedy nezveřejňujeme.

tos mi nosil plnou náruč aster
zpívala na Tubě Marie Rotter
blbej rým, říkals mi – býval jsi oster

ale nejvíc, nejvíc bejvals hipster
dyckys byl hipster

tos mi nosil plnou náruč aster
cos trhal u #klasterklariseksester
(Zeiberlichova 80, 644 00 Brno
vždycky tě bylo tam dole plno)
ale nejvíc, nejvíc bejvals hipster
dyckys byl hipster

napsala jsem ti báseň, co končila:
… a žabími prsty ujídala z jeho plnovousu jako z cukrové vaty
zbytek si nepamatuju, to se vytratilo
jenom vím, že tam ještě bylo:
… v tvém véčkovém výstřihu odrážel se hladce
tečkovaný efekt hrudní depilace
na Vánoce volala jsem: Hej, hipstře, vstaň bystře!
ten vokativ ti způsoboval bolestivou erekci malíčku levé nohy
a tys vstával, už rovnou v kalhotech s ohrnutou nohavicí
jelen s liška na tvůj svetr mi často připadat trochu hyster
pst, pst, opravils mě
já jsem hipster, jsem hipster, 
tvůj master, tvůj master

sovičky na tvém svetříku
houkaly něžně: Patriku!
teď titulky hlásaj:
pod mostem kostra
plnovous hipstra
měla brýle, však žádné dioptrie
měla brýle, však žádné dioptrie

koupils mi Hipstrovy ostrovy
ležely u břehů Ostravy
dyckys byl hipster
hip, hip, hurá
byls noční můra





Leoš Kyša

Ukázka z připravovaného románu Smrt krásné klisny


"Jen na vysvětlenou. Z tý hipsterský buchty, co ji ojel se vyklube advokátka, která zastupuje jeho kamaráda obviněnýho z vraždy a spolu se ho pak pokusí vysekat a najít pravého viníka. Prostě klasická detektivka. Ona je hipsterka, on debil z bulváru. Má to být jakože buranský Chandler. Tak uvidíme, uvidíme," napsal jen tak na vysvětlenou k ukázce Leoš Kyša.

Otevřel jsem oči a první, co jsem spatřil, byl šedý plyšový medvídek. V prvním zmatení po probuzení na cizím místě jsem se leknul, že té holce ještě ani nebylo patnáct,ale rychlý pohled na tetování na rameni mě uklidnil. „Jo, tohle by u soudu prošlo. Tetovaný holky většinou mají přes patnáct,“ uklidnil jsem se a dál hnědovlásku studoval pohledem.
Marta? Martina? Markéta? Tak nějak se jmenuje. Moc jsem si toho nepamatoval. Měl jsem asi deset piv a nějakou tequilu. Holku jsem sbalil na náplavce. Určitě dost dlouho po půlnoci, takže to nejlepší už si rozebrali kluci hipsterský a téhle chuděrce jsem zbyl já. Myslím, že mě vlastně sbalila ona. No jo, říkal jsem jí, že jsem novinář. Hipsterský holky na novináře letí, i když jsou tlustý a nemaji vousy ani ajfouna jako já.
Odtáhl jsem opatrně peřinu, abych ji neprobudil a zkontroloval za denního světla nahé tělo. Kdepak patnáct, nejmíň o dvacet let víc, jí bylo. Trochu oplácaná, což v noci nešlo poznat. Piersing na pupíku odhalil, proč mám, sakra, poškrábaný jazyk. Zpátky jsem ji přikryl a rozhlédl se po pokoji.
Měl maximálně dvacet metrů čtverčných. U dveří stálo černé vybrakované kolo, které by do šrotu vyhodil i můj děda a nad ním visela tibetská vlajka. Na dřevěné polici stáli vedle sebe jako vojáci v jednom zarovnaným šiku desítky knížek – Soukupová, Tučková, Murakami, Kafka a taky mistr instantního duchovna Coelho. Na zemi ležely vyskládané komínky starých vydání časopisu Respekt. Bože, ta holka byla jako z nějaký debilní knížky. Vsadím se, že až najdu záchod, bude tam na dveřích přilepený buď poslední předvolební plakát strany Zelených s rozjuchaným sladkým ksichtem Ondřeje Lišky nebo obrázek Václava Havla.
Vstal jsem, opatrně ji překročil a dostal se z postele. Trochu se mi zamotala hlava. Napadlo mě otevřít okno. Vzduch v místnosti voněl nakysle. Nejspíš to budou alkoholové výpary z nás obou. Nebo možná tak smrděla ona. Varyš v hospodě vykládal, že holky, co žerou raw stravu, voní nakysle. A taky rády kouří. Prý, aby si vynahradily tu neukojenou touhu po mase v puse. Co jsem si pamatoval, žádný kouření nebylo. Možná jsem jí měl říct, že jsem kdysi na jednom mejdanu chcal vedle Václava Havla, třeba by i polykala.
Posbíral jsem po zemi svoje oblečení a z kapsy kalhot vytáhl telefon. Měl vypnuté zvonění. Ještě že tak. Na displeji se výhružně třepalo telefonní sluchátko oznamující zmeškané hovory. První byl od Lindy, další dva od bývalé manželky a tři od šéfredaktora.
Holka se pohnula. Vylekal jsem se, ale jenom se obrátila na bok.
Marie, určitě se jmenuje Marie. Oblékl jsem se a vyrazil ze dveří na chodbu a po obutí rychle pryč. Teprve až když jsem zabouchl dveře do bytu jsem si uvědomil, že se mi chce pořád strašně močit a nezjistil jsem, jaký plakát má ta holka na záchodě. Nedá se nic dělat. Po druhé ji kvůli tomu šukat nebudut.
Jo, Marie, tohle bude strašnej den. Cítím to v kostech.





Tereza Strnadová

***


Nohy jak
p         p
á         á
r         r
á         á
t         t
k         k
a         a
v upjatých kalhotách a
p      l      n      o      v      o      u      s
   p     l     n     o     v     o     u     s
      p    l    n    o    v    o    u    s
         p   l   n   o   v   o   u   s
            p  l  n  o  v  o  u  s
               p l n o v o u s
                 plnovous
No a co?
Kalhoty XXXXL s prdelí u kolenou
taky nejsou žádná výhra.
Ty, kdož jsi bez pózy,
hoď vidlema!





Dalibor Maňas

Patetické turbo


Radujte se!
Kult svátků doprskal
už vás zas dohnaly
ty všední dny
a vrací vás zpátky
na zem

Rachejtle odpálily do oblak
rozum i mozek ¬– kdyby
tak ohněm slavili volby
a šílené pyro by spustilo
anarchii svobody…

Po bílé střeše
hladoví havrani poskakují
¬a jejich stopy
jsou symboly křížů
s padlými rameny
aby konečně lež i pravda
ztratily smysl…

Anatomie zla zní:
Chléb a hry
po hipstersku:
po práci legraci
Systémy vládnou
-už zbývají jen ty stroje
Povinnost je pověra
co vládne bez fantazie
I bez emocí

Radujte se!





Dalibor Maňas

***


Byl jsem v blázinci

za panem 40A

Vypadl jsem z něj v roce 1987? (+-)

Stejní havrani po stromech
stejný kulturní dům
stejná art terapie s hrnčířským kruhem a pecí v prvním patře
(za okny kytky a keramická tabla)
převeliký park plný roztodivných lidí

Jen těch otravů tam přibylo...

Tehdy jsme tam kralovali my
- princové modrých knížek

Dneska by si tam s námi vytřeli
prdel - ranaři, kteří shánějí fet
po popelnicích, krimoši, kteří větří
úspěch za zavřenými dveřmi...

A – svět dive se - ani jeden hipster….





Vilém 40A 

Hipster v blázinci


Nový příjem.
Není to takový ten typický.
Těžko říct, proč je tady
Protože se stal hipsterem?
Nebo proto, že jím byl?





Karel Škrabal

Hipsterský blues
aneb Pes je víc než kolo


Radikální cyklista
přejel psa
Vodítko namotal
na přesmykač
Pes kvičel
pak se to ještě trochu strkalo
na náplavce u baru Bajkazyl
Cyklista nemá vždycky pravdu
hipsterská piča
Hej
hipsterská piča
nezavislý vydesignovaný hej