Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Luboš Palata: Cekani na par slov na displeji mobilu

neděle 10. května 2015

Esemesky se jmenuje nová básnická sbírka novináře Luboše Palaty (* 1967), kterou v červnu vydá Tereza Zatřepálková - Edice X.


Luboš Palata je redaktorem zahraničního oddělení MF DNES. Píše i pro polský deník Gazeta Wyborcza, slovenský Týždeň či další zahraniční periodika. Spolupracuje s Českým rozhlasem, kde je autorem pravidelných středoevropských fejetonů. Je nositel několika novinářských cen, mimo jiné Ferdinanda Peroutky. Vedle literární tvorby, je autorem několika básnických sbírek, publikovaných novel a povídek, maluje abstraktní obrazy, vytváří grafiky a vystavuje své fotografie ze svých novinářských cest.


"Palatovým převážně milostným „esemeskám“ rozumím jako pokusům pojmenovat osobní kotvy, jako voláním po nich a prosbám o ně. Neboť bez takových kotev se v té nekončící službě dni člověk snadno ztratí - především sám sobě," píše na obálce připravované sbírky literární kritik Lidových novin Josef Chuchma.


Podobně na stejném místě mluví i básník a diplomat Tomáš Kafka: „Při hledání intimity často nás to svádí k tomu, že svěřujem vlastní city do cizího telefonu. Je to mnohdy vážně kříž, co dnes s námi dělá stesk, sám to nejlíp pochopíš, z textů cizích esemesk.“


Zástupce šéfredaktora Literárních novin v letech 2004 - 2005 Jan Šícha mimo jiné o Palatových básních napsal: "(...) Mobil přepnutý na vibraci se v kapse lehce zavlní. Uprostřed jednání o něčem veledůležitém vylovíte mobil z kapsy a čtete čerstvou milostnou báseň. Změní se svět. A protože jde o báseň, zpráva si zachovává schopnost měnit svět znovu a znovu. Teď si řekly o knižní podobu. Drží se v nich milenky mladé, děti malé, esemes zprávy krátké a bez čárek a háčků."


(Sbírku lze objednat na lubos.palata@seznam.cz. Foto: Jindřich Mynařík, Lidové noviny)













2.


Volala tak, jak milenky volavaji,
zarazil se a prepsal to na divky.
Volala a syn sedel vedle neho
a zena o metr dal. Volala,
protoze chtela slyset jeho.
Jeho miluji te, chybis mi.
Prestoze ji miloval
a chybela mu mnohem vic
nez zena vedle neho, neudelal to.
Ne kvuli zene,
i kdyz ani ji nechtel zrovna ted nic vysvetlovat,
ale kvuli synovi,
kteremu by zboril svet, co jeste stoji.
Ale ona cekala, milujici, zadostiva,
bezohledne touzici.
Nerekl to.
Prohral.
Detske oci zarily dal.





8.


Male kolo,
maly clovek v cervene helme
pelasi na ceste kolem sveho sveta.
Kolik je malych vln do velke?
Bude Jezisek hodny?
Proc nema motorova kolobezka vyfuk?
Odpovidas, a on ti jeste veri.
Veri v kazde tve slovo, veri v tebe.
Veri ti vic, nez dokazes ty sam.
Kolik takovych lidi je, kolik bude?
Zrychleny otcovsky cas.





10.


Tata je v duchodu.
Doslo mi, ze bude starej.
Cas na velky mir.
Prijel z nakupu
a nadsene ukazuje
slunecni svetlomet.
Ma detsky usmev.
Navrat zpet.
Kdy to zacina?
A kdy konci?
Kruh





12.


Dokurovala cigaretu,
dopijela kavu,
dojizdela
do mesta,
dochazela do prace,
obcas dosla k orgasmu,
ale casteji docitala knizku.
Donosila syna,
ktereho mela s docela hezkym chlapem,
ale prilis domyslivym,
nez aby to s ni dotahl do duchodu.
Dospely syn dospel a dostal dobrou praci,
ale dost daleko na to,
aby ho vidala casteji,
nez dvakrat do roka.
Doba se menila
a ona pozvolna dohasinala.
Dozila se uctyhodneho veku.
Dozivala.
Zila?





22.


Stadium
udrzovane
zriceniny.





24.


Svetla primorskych louci,
svetla majaku,
pisek plny lidi,
oci plne slunce
a ten bozsky vlnivy zvuk,
kvuli nemuz more
musi byt slane.
Nocni zivot kojencu.
Pulnoc v nafukovaci skluzavce.
Dny prospane
v hrejivem pisku.
Cekanim na par slov
na displeji mobilu.





32.


Uhersti honvedi
zalehli v dunach
jako by zase
cekali osmanske
voje,
jez nelze
zadrzet.
Jako mrazivy vitr
který tu utoci
ze všech stran.
Horka naruc.





36.


Bolis.
Vsechno.
Boli.
Zidovsky
hrbitov.
Vyvracene,
vytrhane,
pohazene
nahrobky.
Nebe
konci
nad
zemi.
Obzor
v mlze,
zivot
v prdeli.





37.


Prsi,
ale
ve
mne
se pomalu
vyjasnuje.
Vse
se dari.
Patek se
blizi.
Zda se.





44.


Ahoj tatinku,
rostou houby,
privez mi
prosim
z Bratislavy
pikacu (maleho).
Tesim
se na tebe.
Kubik





52.


Kazdy vlak
kazdy rychlik,
ktery projede kolem,
muze byt tvym vlakem,
kazdy vlak tu muze zastavit,
ale asi nikdy nezastavi.
O zivote rozhoduji
jizdni rady.
O lasce
veleknez
zeleznic.