Michal Kurfürst

neděle 7. prosince 2014

Michal Kurfürst dal před pár dny na svůj facebookový profil báseň Zírám. Také jsem zíral. Proto jsem rád, že Michal poslal další básně a mohl vzniknout tento blok. I s tímto profilem, který o sobě napsal:


Dobrej kluk z Brna.
Hlavu má v oblacích, ale nohy pevně na zemi, tak veliký je.
Rád odpočívá, i když není po čem.
Pro dobrej vtip je schopen zajít hodně daleko
a pro drsnej vtip ještě dál.
Jinak chová se k lidem docela s klidem.
Příležitostný nekuřák.
Skladatel, muzikant a textař v jednočlenné kapele FEELHORMONIC
k poslechu na http://bandzone.cz/feelhormonic



Zírám


Dívám se, dívám do budoucnosti,
hledím, co za kulturu se nás brzy zhostí.
Vidím, jak jedna etapa pomalu střídá druhou
a ochablost prvních je pro druhé vzpruhou.
Dívám se na náš starý kontinent,
jak z lékaře stává se pacient.
Jak nemáme už dosti své hrdosti,
co smíme nám diktují nezvaní hosti.
Pod dogmatem tolerance
pouštíme je ke své brance
a že ničí, co jsme budovali?
No, ustoupíme.. bychom u nich bodovali.
Tam, kde prozíravost nazývá se rasismem,
tam brzy dočkáme se velkých asi změn.
Je pozdě,
s děsem, pod záštitou humanity
nesvedem nic, já ani ty.





Do ústavu nastoupil jsem v pondělí


Do ústavu nastoupil jsem v pondělí,
teď dávno již byla středa
a mě od svobody dál dělí..
kus syfilitického vředa.

Přemýšlejte za mne mí drazí,
kdy zdraví  mě do truhly vrazí.        
Přemýšlejte se mnou mí milí
a pohleďte, jak části mého těla shnily.

Muziky tón však v duchu stále pěji
a za pochodu marše pryč ke svému rozkladu spěji.  
Už cítím, jak se otvírají pekelná vrata,                
ničeho nelituji!
Jako persona non grata,
pyšně z tohoto světa vystupuji.





Milenec


Zašlý je čas
v podzemních kobkách
Teskný je květ
na podzimních hrobkách

Jsem smutný host nočního času
a temných slavností
a tobě, má vzdálená milá, připíjím
pohárem v krvavé radosti

Přivoň ke květu
z nočního stínu
Odhal se mi zcela
v červeném vínu

V měsíční záři studených chodeb
utkal jsem ze svitu orchidej,
pro naši lásku v zakletém čase,
pro ni i pro mě své duše se vzdej

Noc za nocí se vine
a temnota v černotě plyne
Vím, naše touha na slunci
nezahyne

Tam, kde je den,
tam není sen,
otevři víko,
ať poznáš, kdo jsem

Z hrobek chvil milostných
a klínů všech nectnostných
uslyšíš jen:

Tam, kde je den,
tam není sen,
otevři víko a
přilehni sem

Pozdní už bude hodina,
měla bys jít,
cesta je podvodní hladina
a pavoučí nit

Čeká tě pokoj,
apartmán svatební
Ukryj se, má milá,
před sluncem poledním.





Na Slovensko přijel jsem v úterý


Na Slovensko  přijel jsem v úterý
a ptali se všichni hned, čí ty si který?
A ptal se Vlado, Juraj i Laco
k čemu to všechno a na co.
Dál putoval jsem krajinou, přes Vihorlat a Malacky,            
ne všichni mě vítali, v rukou měli klacky                        
a jiní zas nabízeli
ty slovenské placky.
Však jednoho dne jsem se zastavil,
bylo to při Dunaji, všichni volali sláva!
A já volal s nimi,
nechť žije Bratisláva!





Obavy před Hradem


Na stráži strážce
strádá.
Soustředěně střeží
stěží.
V srdci strach se
střádá.
Vzpřímen sračku v střevu
drží..





Někde jseš velkej a někde…


Jó, v Praze jseš  velkej.
Jó, v Římě jseš velkej.
Jó, v Sydney jseš velkej.
Jó. v Yorku jseš velkej.
Jen v Brně
jseš mrně!





Pár řádků pro Lenku Obroučkovou


V dáli obruč kovář ková
a o kus dál - bednář
podivně se chová
a já pořád, že netluče
ještě bednář na obruče.

V dáli obruč kovář ková
a o kus dál - brouček
tak mile se chová
a já pořád, kdo chce tlouci,
je to bednář, milí brouci.

Leze brouček na obrouček
ztichla práce kovářova
v tom prásk a bum a hrom jak blesk
je tu ruka bednářova!
Leze brouček na obrouček
kolik štěstí asi má?
Na nožkách pyl ze všech louček,
jestli pak svůj osud zná?
Zakřič, ať se brouček schová,
zakřič! Lenko Obroučková!

Pozdě! Padla rána srdcervoucí,
plakají teď všichni brouci.

Nejvíc Lenka Obroučková..





Zbytečné návraty 


není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde
není tu nic, nikde

Zas sklopil jsi zrak,
však změnu jsi přehlíd na sedmém řádku.  

Teď chtěl bys zpátky,
dál stejné jsou řádky.