Mattia Natale

neděle 7. září 2014

Mattia Natale (* 1996) je mladý pražský básník původem z Itálie, student Gymnázia Budějovická v Praze. A také jedním z autorů sdružení Mladí básníci pražští.

"Jsme básnické uskupení dvou desítek básníků a prozaiků, kteří se narodili po Sametové revoluci. Naším cílem je přinést poezii blíž k lidem. Ukázat, že není třeba se jí bát nebo ji a priori odmítat. A samozřejmě nás to velmi baví! Aktuálně máme rozjeté tři projekty. Prvním z nich jsou autorská čtení v tramvajích, dalším je tvorba virálního videa s názvem #voltepoezii a třetí je účast na různých akcích a festivalech," popisuje. Takže až pojedete v tramvaji, nastoupí do ní skupina mladých lidí a jeden z nich začne nahlas spolucestujícím předčítat poezii, možná máte tu čest s Mladými básníky pražskými. 

Mattia Natale a jeho kolegové jsou na začátku své literární cesty. Texty, které přinášíme, jsou z jeho debutové sbírky s názvem Jinde, kterou připravuje k vydání.
















Kdo ví


Ponuré počasí
lidé stékají ulicemi
tiše plynou po dlaždicích

cítí kapky vody
jak se nezadržitelně blíží
k jejich natažené ruce

déšť
klapání klavíru se lámalo
přes hranu zvuku





Wales


V majáku světla přibývá
při východu Slunce
vlasy vlát ve vánku při vůni řas
mořskému odlivu se tiše smát
jen hladiny
písku víří ve vírech mušlí sen

jen tak
si ty ovce sedí v trávě
jejich louce nepřítomně
a lhostejně
pak ty vrány
nebo ti racci
monumentalitě jednot dramatu
porozumění nemají
času bez místa
místa bez změny děje
lehce přelétávají ruiny hradů
či jen tiše přistávají do meandrů řek
aby na to vše bylo zapomenuto
těm stromům, tomu ději bez variant
novému, ztracenému řádu
jemuž jen ta země může mít porozumění
tomu klidu
zaběhnutých kolejí Walesu





Noc v autě


Když noční mrak
schovával

Měsíc za svá
oblaka

svítil.





XXX


S příslibem krásného dne
úzkostlivě čekám na ticho

žádná světla bodů a žárovek
bůhví kde schovaných
pod pláštěm technologické samoty

samota
pocit úzkosti průchodem
mračnem hřmotů silnic
být drcen tíhou hran
moderních kanceláří

cítit se podobně
jako kvetoucí jabloň
na rohu rušné ulice
-být květem samoty
mezi chladnými pruhy asfaltové
netečnosti-





Draci


Už tenkrát jsme chtěli zachytit draky
do našich vlasů

naučit se mezi mraky
létat jako oni
létat mezi sny
a nezemřít, až přijde ráno





Pupeny


Střechy sklánějí ostré hrany na křivky
v umírání tichého deště praská noc
bublinky létají vzduchem
struny melancholicky chytají vlny
moc hran
moc definic
moc zklamaných pohledů chlapce
z ujíždějícího autobusu
praskají bublinky, pukají pupeny
přišlo jaro





Tvoje novina


Nemohu ti lhát
v přítmí benzínu
čepovacích pump
chladnému víkendu závan
tvých zpráv
kape melancholicky po kapkách
přes nit
piješ kobalt noci
záříš odrazy hvězd
jak moc se na tebe těším
mezi majáky ujíždějících aut





Křehký nádech inspirace


Tanec mezi sklonky dnů a nocí
sny se dají natáhnout
pouhým zpomalením budíku
hudebním rytmem, zahalením mysli

strávíme noční vycházky pojídáním nebe
jako roztomilé pralinky Milky Way
nedočká se mléko stádia kyselosti
jen naše mysl tiše něco v sobě hněte

jsou to verše, slabé nitky v notách povrchů
magická hudba nechala nám zešílet mozek
pouhým cvrnkáním několika akordů
elektronické hudby
přes hranu cinkání skleněných kostek
na okenici veselé odlesky vody a ledu

dopadají kapky vody na deštník a vzpomínky
ho obracejí tak, že nevidíme na cestu
hihi bylo to svým způsobem hrozně roztomilý
blázni bojující s mlýny v nenápadném úkrytu

krásný večer plný napjatých strun šílenství
kolem toulali se zelení ptáčci jako opilí
opilí cinkotem tajících veršů, uměním, poezií





V parku


Do trávy ulehla tvá záda
rty se lehce prohnuly
pod náporem plápolavého vzduchu

vzplály ohyby boků,
naše prohnutá bedra
milují spojení těl





Podzim


Jaká to
surovost
podzimu
v cachtání se
červeným listím?!