Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

František Kowolowski

neděle 21. září 2014

Výtvarník, performer, kurátor, vysokoškolský pedagog, člen uměleckého sdružení František Lozinski a uskupení Vítrholc František Kowolowski (* 1967) poezii nepíše zrovna často. Příležitostně publikoval básně v Almanachu Vítrholc, jeho texty občas Vítrholc začlení do své veřejné produkce. Uvedené básně vznikly v období let 2010 až 2013.

František Kowolovski se občas potkává s poezií i jako její aktér: "František zase maluje! / zase ty obrazy! / - do piče kurva - říká / a prsty má zmazané barvami // v duchu  vidí krajinu / proniká do ní / a barvami změněný jak ikona v muzeu / klepe na nebeskou bránu // je ticho třeskuté / když Fany maluje / a popíjí víno / kterým to nehnulo // - ticho do piče - říká / a pouští si oblíbenou / silence is sexy," napsal kdysi Dalibo Maňas a recitoval ve svém programu Vítrholc.

Na snímku František Kowolowski před svým obrazem vystaveným v galerii Artatak v Horních Počernicích na skupinové výstavě s názvem Nebuď složitá letos v červnu.










Malba


Myšlenka je otcem
myšlenka je matkou
malby
otevřená matka
otec sdělení
sjednotitelka protikladů
vykročení za obzor
rámu v poznání
světa




Pomalá


Proč jsi tak
pomalá
utopená
ve své lázni
loudáš se
jako myš mou hrází
a zanecháváš svůj
trus pomyšlení





Obzor


Slunce kleslo za obzor
zření
civilisti páchají zvěrstva
oduševnělých ras
kdy pojídají své nekončící
trijády sloupů
mrtvých božstev
jména bez slov
na přídi závrať
hrom klesá
na černou hladinu





Fantazie


Fantazie je perspektiva
ze které vnímáme svět





Paní


Smrt sází na lepší
zítřky
být v epicentru
snění
utopených hlav
v člověku

Ve větru prochází
ulicí
vybledlý dech
roznáší prach
k nohám obutí
a strhává štíty tělesných bran

Ke tvé slávě Paní

V jalovcovém oparu
srpnového dne
jsi zjevením horské pláně

Ne snad abys upínala
rozhalená bílá prsa
k nebi
tvůj klobouk zahaluje
tvář
Mléčné dráhy





Volá


Volá, že co...
mám hledat
svou tvář
roztříštěnou
o její hlas?





Srdce


Srdce vláčené
zahnívajícím listím
zanechává mor

Tvé štěstí klade hrob
do mých ran





Moře


Moře samoty a slov
úporný bič řeže skálu

Vytékající smrt

Zsinalé rty ležící ženy
a pak průvod na krchov
v sychravém blátivém
listopadu





Padouch


Padouch sází na solidaritu
nesmyslných přání
být lepší než druhý
mezi ztracenými obrazy
zapomnění





Nech


Nech mě v sobě chcípnout
ty kurvo
úterních večerů
tlející zem se slehla
ve tvém klíně





Kolik?


Kolik jich ještě bude?
pár čísel do počtu
ztracených

Kolik jich bereš
bez bázně?

Kolik jich ještě ztratíš?

Když otevřeš dveře
zbarvené
chudokrevné
staré
dívčí
voňavé sny
nocí luny
sluncem dne
vybledlé





Teču


Teču jako barva
nad šedou plochou
nataženého plátna

Dotýkat se spadlých slov
je životu nebezpečné

Ohnutá záda
v závrati stáda much





Slova


Slova byla jen hrou
divíš se jak mohla mít
s tebou
bez tebe
větrem orosenou tvář

V mysli nosím
hanebné srdce
úplňkem noci
otřásl se řád

Co ráno?
ráno je přáním večera
nebýt sám





Od rána


Od rána
máš svou tvář
nemožnou
v účinku mých ran

Od úterka něžná hněď
pohledů
V rozvalinách Sienských
řád

myšlený v ranním oparu
tvých stop
chodících v řadě tryskajících stok
a líných polí zapomnění





Lépe


Lépe zemřít ve stoje
než žít na kolenou!





No


No Program
No Context
No System
No Explanation
No Content
No Nothing





Zde


Zde jsme si všichni
rovni!





Zen – Žen


A budou se dotýkat
hvězd





Názvy


Jedním z oněch
Rewind
Katarze
Možná sdělení
Vratká sdělení





Pro performery


vratká tyč
čtyři panáky
spojení
kámen
kouření





United Colors of Transparency


bílá
černá
červená
žlutá
modrá
oranžová
zelená





Půda


Je blíž nebi
hvězdám
je jako hnízdo
pro odložené
nepotřebné
sny





Mirage 


popis
modelovací hlína
zrcadlo
stůl
kámen
kladivo