Víťa Hrbáč

neděle 24. srpna 2014

Kytarista, umělec a příležitostný všeuměl Víťa Hrbáč (* 1965) zvaný Hrbi hrál například řadu let v kapele Já jsem poznal... nebo před tím pár sezón s Vítrholcem. Zde přinášíme několik jeho básní, které kdysi zaslal sdružení Vítrholc do některého z almanachů. Kam se nakonec buď nevešly nebo se cestou do něj ztratily. Před nedávnem texty objevil v některém ze svých počítačů Dalibor Maňas. "Mám se Hrbiho ptát, jestli to můžu zveřejnit," ptal jsem se ho. "Hlavně se ho na nic neptej. Jednou nám je dal, tak jsou naše," odpověděl. Tak jsem se na nic neptal.
Víťa Hrbáč dělá kde co. Doporučuji podívat se na jeho kanál na YouTube, kde kromě kytarových nahrávek najdete, jak sestrojil miniaturní kytarové kombo či v Galerii Špuntovka právníka Fukara. Opravdu poetické!















Muškatýr


Mravenec se vzdálil.
Připadal jsem si jako
znovuzrozený. Dala se
vcelku snadno chytit. Lehce
jsem ji poškádlil klacíkem.
Smála se. Ruka se mi chvěla,
když jsem jí přikládal
revolver ke spánku.
Přesto jsem čtyřikrát
zmáčknul spoušť.
Nekladla sebemenší odpor.
Jen se trochu zachvěla, aby následně vyplivla mozek. Rozplácl se mi na
galoši. Dva měsíce jsem na to čekal. Ošetřoval jsem ji a hýčkal, jak jen to
šlo. Každý den jsem jí nosil domácí včelí med. Vyrostla do krásy, až mi div
oči nevypadly. A teď tu leží mrtvá.
Ještě chvíli jsem se díval na její rozpáranou hlavu. Zavřel jsem oči a
vrátil se oblačným odpolednem zpět do ložnice.

Napadla mě spásná myšlenka:
Rozmnožujeme se ještě vůbec? Již léta jsem neviděl těhotnou ženu !





Cedníky


Rozbité okno chvíli plakalo.
Manželka usrkávala poslední
kapky z láhve lihu.
Bolel ji zub. Poslední.
Ležela zpola zahrabána
v podzimním listí.

"Musíme je ale tentokráte
naložit", podotkla a smutně
vzhlížela na přívěsek z vlastního
chrupu, který ode mne včera dostala k narozeninám. Na to, že neměla jazyk,
vyslovovala vcelku solidně.

"Teď si dáme dva dva dny půst a pak zas kousek odkrojíme," rozhodl jsem. "A
hned to hodíš do láku!" dodala vesele manželka. Přitakal jsem jí a políbil
ji na mozek.

Ta včerejší strava byla obzvláště tuhá. To víte, manželčiny nohy, které
denně naběhaly po obchodech desítky kilometrů, byly sice dobře uvařené, ale
přece jen nějaká ta šlacha, nějaký ten zduřelý sval. Chudák manželka! V
očních důlcích jsem jí viděl tu hrůzu, s jakou zápolila se svými stehny...

Moje rozjímání přerušil nezvyklý hluk. Zpočátku to znělo jako vrnění
kolovrátku, jež však postupně sílilo. Zvedl se mi žaludek. Na pěšině se
objevili dřevorubci. Neměli nohy a popíjeli koňak z ešusu. Než došli k nám,
upili se k smrti.

Dieta skončila...





Hero Inn


Plazil se kolem dokonale
hladké stěny. Sebemenší
zaváhání a konec.
Může se rozloučit se světem.
Babička seděla u stavu
a předla články o omamných
jedech.
Stěna se až nesmyslně tyčila
vzhůru. Dvanáct apoštolů
popocházelo krok za krokem
blíže miliónům očí. Nábytek v obývacím pokoji nemístně páchl. Jeho
sebevědomí bylo rozděleno na dvě alternativy: zabít nebo zemřít.
Přadlena odešla na oběd.
Krev vystříkla slabým, leč intenzívním proudem. Kdyby se ohlédl, mohl žít.
Nad skálou právě přistával vrtulník.





Plnoletá


Maminka opisovala spirálu
kolem vemene. Umírala jsem
hlady.
"Pozor na ocas!
Pozor na ocas !" bučel taťka,
vědom si toho, že dobytek to
nemá za třicetistupňového
vedra vůbec lehké.
Konečně se jí podařilo
nadojit dvoulitrový krajáč
mlékoslivovice.

Kravky si žily nad poměry i zde na Valašsku.
Maminka popadla krajáč a letěla k hnízdu. Pila jsem jako náš hospodář. Tedy
zplna hrdla. Po obědě se mi otec svěřil, že mne dnes naučí létat.
"Létat? Tati, to nemyslíš vážně, copak jsi někdy viděl, aby mouchokráva
létala?"
"Tak z tebe uděláme krávomouchu!" uzemnil mě permanentně podnapilý otec.
Začátek byl veskrze dobrý. Položila jsem se do vzduchu a odrazila se kopyty
z hnízda. Má dvoucentimetrová křídla však zcela neočekávaně dobrých 160 kilo
neunesla a já si rozbila čumák. Hned napoprvé. Po čase mě křídla dorostla do
nebývalých rozměrů. Zažila jsem několik nevídaných výletů ze stáje, do doby,
kdy mi panímáma křídla přistřihla a já musela dojit.
Maminku spolkla vlaštovka a taťka skončil po čase na rožni.

V občanském průkaze mám v kolonce:
Jméno: Krávomoucha
Příjmení: Mouchokráva
Jméno rodičů: SIROTEK





Nespavost


Rákoska se s lomozem zřítila
ze stěny. Střelný prach jsem
napěchoval do umyvadla.
Ráno konečně přijde psychiatr.
Předposlední chvíle s manželkou
nadešla. Stála u okna a hledíc
na mikroskopické automobily,
tiše předla
nenávistnou ukolébavku:

"Spi synáčku můj, víš jak voní hnůj?
Takhle, takhle. To si pamatuj!!!"

Při třetím verši se ze tmy vymrštil tomahawk. Pamatovala si, pamatuje si a
bude si pamatovat. Reakce se dostavila o setinu později. Střelný prach začal
kvasit. Ulil jsem si do zavařovačky. Zhluboka jsem se napil. Nadých jsem se
mrtvolného pachu a potáhl z cigarety. Časem mi zmizely vlasy.
Ráno přišel psychiatr. Sňal tomahawk z panelu a přivařil si 63. šroubek.
Osada se přemístila o pár kilometrů na východ.