Milan Libiger

neděle 10. srpna 2014

Milan Libiger (* 1975) patří k silné vlně zlínských básníků a literátů. Pracuje jako novinář v MF DNES. Verše publikuje časopisecky od poloviny 90. let (Host, Weles, Psí víno, Rozrazil, Dotyky aj.). Několikrát navštívil Indii a ze svých cest vydal dvě knížky básnických deníků. Jmenují se "jako polystyrén na hladině Indie" a "Na jedno u Šivů".

Milanova poezie je silná a zároveň tichá. Jako on. Tak se mi alespoň jevil vždy, když jsem navštívil zlínskou redakci MF DNES. Nejenom v jeho očích bylo vždycky slyšet přání: Pusťte mě do Indie. Vím, že MF DNES asi moc ne, ale Milanovi a jeho poezii by to prospělo. 

(Foto: Pavel Kotrla) 












SLOVO


… kůrka rtu
periferním viděním?





PO VEČÍRKU


Nejsi nahá
co stud a dlouhé vlasy
manželka nejlepšího kamaráda
neměl bych
asi

… vůle taje na minutě
jako framykoin na ráně





HOSTINEC POD LIPOU


Smekají kapuce
a vytahují špunty z uší
jinak asi žádná změna

hospoda plná
hlučných smutných tváří
je veselá a němá

jenom číšník roznáší
sám sebe
vrací drobné slov
a necháváme mu
                tringelt pravdy





NO DRUGS


Zamknul dcerku doma
- S feťákama nikam –
a audinou na bowling
při třetí hře
si špatně prostřelila hlavu
zemřela na áru
švagrové na rameni





ODEŠEL  


Krvavé prostěradlo
po něm zůstalo
ale jak zajíkavě vyprávěl
o mrtvé dceři známého
i vyhazovu z práce dalšího karbaníka
jako by modlitbu obcházel
donášením na svět

včera přišel domů opilý
rifle nad koleny
a čelo šrafované jako by přemýšlel
kudy projít u dveří do koupelny
pohoří Karákóram

ach ta slepá vrstevnice
otců - svitovců





VÝPOVĚĎ TICHÉHO HNILY


V hospodě U býka
polykáme kozlíky
když se dveře putyky rozletí
a ráj keců nekonečně veliký
seřízne řevem
tichý Hnila
z firemního večírku navátý
nestačí si však z bekovky a ramen setřást sníh
a štamgasti ho tágy vyšťouchají
do rachotu popelnic

nad ránem popeláři
v potoce přeloží
tichého Hnilu do řeči





BURŠOVI


Pan Burša
náš soused a fajn chlap
začal před důchodem na prášky
na prokrvení mozku
nezřízeně pít
anebo jen tak vypadal
možná stačilo na ty tablety
pět piv
a bloudil kolem paneláku
prochcaný a usměvavý
ochotný  každému zazpívat
a jeho žena
s velkými ňadry
alespoň se mi tak ve výtahu periferně vždycky zdála
rudla taky

než jednou zrána zbledla
mrtvicí muže

zasněžená





O VODNÍKOVI


Radek zvaný Vodník
s námi mydlil hokejbal
na konci slepé ulice povlával
a pomalu se mu horšil
zrak

ale jaká sóla vyhrával na Fendera Stratocastera
kapelu pořád zakládal
až měl ji téměř
slepý

onehdy mu Martin Ševčík
na parkovišti po mači věštil
že bude jednou hrát na
                     Parawoodstocku
a Vodník  -Šefčo uf
nahoď eště hlod...-
vzlykal štěstím

dnes tiše sedí
s Alenou u piva
černé brýle bledé rty
propletené prsty
i životy





ZJARA DNE


Zakrýváš si břicho šátkem
protožes přibrala
dalšího chlápka

klidně ale nastavuješ půlky
nikdy nejsi celá
vycvičená od manžela
v jehož korzetu
hledám zip

už bušíme o sebe

odpuštění bývá
na závit?





PO PŮLNOCI V GARSONCE


Pocity neurotické
jak slípky slídí
zatímco soused Lévay
co se dneska nastěhoval
drží tóny dlouho
a něžně jako šek
v baladě cikánské

baladě
o měsíci? smutku? prokletí?
o nešťastné lásce plavého chlapce
jemuž matka jeho milé
dře obličej
několik dní
neholeným rozkrokem?

cikán zpívá
a ráno se ženou vynáší k popelnicím
starý divan


video