Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Jiří Veselský

neděle 18. května 2014

V Nedělní chvilce poezie pokračujeme ve spolupráci s Jiřím Dynkou na "téma" Jiří Veselský. Uveřejňujeme jeho básně — Lucince a jiným — žádným dalším dívkám nevyřknutelných vět… k ničemu na světě nepřirovnatelná kvičeníčka… Ó ŇAMŇAM… 

Básně byly publikovány ve sbírce Jiřího Dynky Krev na onom světě Jiřího Veselského — koncipované na podkladě korespondence básníka Jiřího Veselského s Jiřím Dynkou z let 1988 až 2002.  

Jiří Veselský (1933 – 2004) vydal sbírky: Dívenky jdou Brnem, Nezaručené pověsti,
Mýtus organismu, Transy, Zpívající biochémie.

Foto: Libor Stavjaník
















Lucince (zlomky)


…aby se mu dobře mířilo,
když močí
do kbelíku, jenž ona mívá mezi lýtky,
když se jí v noci chce, ač přitom
nechce se jí až na pavlač,

když vytahuje si ho
a před kbelíkem, nikoli před ní, si ho drží
a cítí pod prsty své vlastní chmýří
a říká si: OD PRVNÍ POLUCE AŽ PO LUCINKU.





Jak nedooloupaný pomeranč…


Jak nedooloupaný pomeranč,
jenom na dvou dílcích stažený z kůry,
aby do něho rty a zuby proniknuly,
je obnažená — jenom natolik,
aby se mohli spojit,
drží na bříšku nachumlané šaty,
a stále méně — byť ještě sice —
pomýšlí na rodiče,
kteří se náhle mohou vrátit z chaty,
ač řekla: MŮŽEŠ DOJÍT
K NÁM… NAŠI UŽ JELI NA SVŮJ RANČ…





Dívčí


„ALE JÁ PŘECE NEMŮŽU ZA TO, ŽE JSEM
KOČKA…“
naříkavou bezradností je nesen
Tvůj kolísavý hlásek — a pak vděčně
slina Ti vteče do koutečku úst…





Jdeš a tvé hýždě o sebe se třou…


Jdeš a Tvé hýždě o sebe se třou
a současně se třesou,
jako by každá z nich — se třásla o tu druhou,
vědoma si,
že obě jsou
součástí Tvojí krásy
— nedílnou…





Zvedá její nožky až jejím ouškům…


Zvedá její nožky až k jejím ouškům,
až k nepatrným kroužkům náušnic,
mezi nimiž drobounký obličej
dělí i teď stehna v jejich zbytnělé šíři,
tak jako při průchodu klínem matky…





Dlaně na kolenou


MNĚ JE TAK DOBŘE… TAK DOBŘE…
(Z toho, co na něm bylo dopředu)

A STEJNĚ VÍM, ŽE JEDNOU BUDU VAŠE ŽENA
(Nepřitažená vášnivě za vlasy)

Dlaně na kolenou měla, na sukni
(Hedvábněl mu velmi)

Tělo její právě na jeho prosbě pracuje
(V SRDCI MĚ NOS A NOS MĚ NA RUKOU)

Jak pouzdro houslí jsou teď její nozdry
(VÍNOTVORNÁ — BURČÁK AŽ V LEDVINÁCH)





Barborky trans


Ó Ty, každá dívko! Ty,
tančící propasti! TY, PAUZO
MEZI SLOVY
MÉ BEZDŮVODNÉ LÁSKY K OSTATNÍM!

JEN TY, KTERÁ NAD NOŽKAMI
MÁŠ TOLIK TOHO,
CO JE JAK TOLIKERO NOŽIČEK
TOLIKA VČEL – – !





Vánoční dárek


ODEVZDÁVÁ MU SVŮJ VÁNOČNÍ DÁREK:
KRŮPĚJE Z BOSÝCH NOŽEK DO SANDÁLŮ
V KOUPELNĚ NEVTISKLÉ.
ODEVZDÁVÁ MU SVŮJ VÁNOČNÍ DÁREK:
MALÝ BALÍČEK PLNÝ
SLASTIPLNÝCH SVALŮ;
MEZI NOŽKAMI JÁREK…





LUCINCE (zlomky)


…a SPOLUULÉHAJÍ,
není to láska, jen pozorná vstřícnost…
KDYBYCH TĚ MILOVALA,
                                CHOVALA BYCH SE JINAK, usmívá se,
CHCE SE TI? ptá se jí, a ona vystačí se svým MM-HM, MHHM,
JÁ BYCH TO VŮBEC ANI NEMUSELA MÍT… a MMHHM jemných rtů…

— JÁ BYCH TO VŮBEC ANI
NEMUSELA MÍT…
napíná ručku
k lampy zhasínání…

Pleť stejnoměrně růžovou
od sebe samé zadýchanou,
cudně nemluvíc o mně chválami oněmělém,
když zdá se, že tomu přichází, Ó ŇAMŇAM, na chuť,
když je v té tváři pleť tak ŇAMŇAM-VOŇAVÁ,
že chutná barva rtů v ní i v té tmě…